Cesta Evropou

Plitvická jezera

Plitvická jezera jsou nejznámějším národním parkem v Chorvatsku. A asi budou i nejnavštěvovanějším. Krasová jezera jsou terasovitě rozložena a spojena průtoky. Nachází se zde 140 vodopádů, 20 jeskyň a zřídel. Rozloha parku je 29 482 ha, z toho 200 ha hladina jezer. Páni! Přesně tenhle dojem ve vás Plitvice vyvolají.

Do celého areálu jsou dva vstupy. My přijíždíme v 8 hodin ráno na parkoviště u vstupu 1, kde si dáme rychlou snídani ve Vítkovi a pak ho opouštíme. On dnes bude odpočívat, zatímco my se budeme pocházet mezi jezery. Jdeme do informačního stánku zaplatit vstupné, ale paní nám sdělí, že jim tam dnes nefungují terminály pro platbu kartou a pošle nás ke druhému vstupu. Cesta k němu nám trvá cca 15 minutek a procházíme i po mostě, který vede nad hlavní silnicí.

 

Tam si zaplatíme 220 Kun za dvě vstupenky a vyrážíme dovnitř. Protože je červen cena vstupného na osobu je 110 Kun (cca 390 Kč), ale v hlavní sezóně od července cena roste na 180 Kun (638 Kč). Rozdíl 496 Kč je fakt masakr a my jsme rádi, že jsme to stihli v červnu, jak jsme plánovali. Z jedné strany vstupenky je natisknutá i mapka areálu, podle které se dá snadno orientovat. Pročítáme si informační cedule, kde je uvedeno šest prohlídkových tras, barevně odlišených, po kterých se můžete vydat. Od každého vstupu vedou 3. Nejkratší má okolo 3 hodin a nejdelší 5 – 6 hodin. My volíme 4 – 6 hodinovou trasu H. Z níž nám nějakou vzdálenost ukrojí projížďka lodí po jezeře Kozjak a přejezd vláčku ze Stanice 1 do Stanice 3 s přestupem ve Stanici 2. V obou případech se ale můžeme kochat výhledy na krásy národního parku. Oboje v ceně vstupenky. Jen pro zajímavost….. vláčky i lodě tu jezdí na elektřinu.

 

 

„Podle pověsti jezera vznikla v době velkého sucha, kdy se všichni obyvatelé modlili byť i o jedinou kapku vody. Nad lidem se tehdy slitovala Černá královna a spolu s větrem a hromy přivolala vytoužený déšť. Ten pak trval mnoho dní, dokud se nevytvořila jezera.“ -kamarád Net

Já jsem tu už po druhé, ale žasnu jako bych tu byla poprvé. Michal má premiéru. Máme štěstí, že zrovna není pařák a občas je i pod mrakem, takže se nám areálem příjemně prochází. Už od rána se to tu všude hemží lidmi. Často se musíme zastavovat, abychom se jim vyhnuli a občas se jimi prostě prodíráme, abychom mohli pokračovat dál. Jezdí jsem lidé z celého světa. Časté jsou tu organizované zájezdy šikmookých občanů našeho světa, kteří jak už víme delší dobu se dělí na dvě skupiny. První skupinu tvoří ti, kteří ve vzduchu zběsile šermují selfie tyčkami a závodí o to, kdo z nich udělá nejvíc cool selfíček. A druhou tvoří zase ti, kteří kolem krku nosí nadupaný foťáky….jakože fakt dělíčka a my kolem nich jen procházíme a tiše závidíme. No a samozřejmě je tu i přečechováno a odevšud se ozývá náš rodný jazyk.

„Park navštěvuje ročně 200 000 turistů.“ – kamarádka Wiki

 

 

Sledujeme své písmenko H a procházíme po udržovaných stezkách a cestách z dřevěných prken, které nás často vedou nad vodní hladinou – ty se mi líbí nejvíce. Všímáme si, že v celém areálu je čisto a odpadky zahlédnete jen v odpadkových koších – za což jsme opravdu rádi, tak to má přece být. Jednoduché jak facka.

 

  

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klidným krokem se loudáme kolem kouzelných jezírek, které se barví do několika odstínu modré. Tyrkysová. Azurová. Zelenomodrá. Průzračně modrá. Nekonečně modrá. Světle modrá. Námořnická modř. Nebesky modrá. Pastelově modrá. Žlutý Pes moc dobře věděl, o čem zpívá 😉  (Doufám, že vám pointa došla, jestli ne, tak raději vkládám úryvek :D)

Modrá je planeta, kde můžeme žít

Modrá je voda, kterou musíme pít

Modrá je obloha, když vodejde mrak

Modrá je dobrá, už je to tak.

Jako nálada když zahrajou poslední kus

Modrá je naděje láska i moje blues

Je to barva, kterou mám prostě rád

Modrá je dobrá, už je to tak.

 

 

Jak určitě víte, Plitvická jezera byla filmovou kulisou pro celou sérii mayovek. Občas se jim prý říká Vinetůova říše. Od natočení těchto filmů zažívá tento park nával turistů.

Na vodopády tu narážíme na každém kousku. A to myslím doslova. Je jich tu mraky a spojují celou jezerní soustavu v krásný celek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podívali jsme se i do jedné z jeskyň, ve které to bylo opravdu hodně hoooodně těsné a dost temné. Takže nic po klaustrofobiky. Baterky na mobilech nám však posloužily a posvítily na krásu uvnitř jeskyně.

 

 

Mě osobně nejvíce mrzí, že koupání v celém národním parku je přísně zakázáno. Jsem velkej vodomil a kdo by se nechtěl okoupat v téhle nádheře?

 

 

Když se blíží poledne, zasedneme k jednomu z dřevěných stolů s lavičkami ve stínu a dáme si lehčí oběd – brambůrky a jablka, protože nic jiného na zabalení s sebou do batohů jsme neměli. Poobědváme a odpočineme si a vyrazíme dál. Všímáme si faktu, že po obědě sem přijíždí stále více a více turistů a začíná tu být fakticky narváno. Stojí se dlouhé fronty na lodě i na vláčky. Jsme rádi, že my už to máme za sebou a nemusíme v jedné z front trčet bůhvíjak dlouho.

 

 

Při procházce si vyšlápneme i do kopce, kde se nám otevírají fantastické výhledy, jak na jezera, tak na okolní přírodu. Vypadá to prostě nádherně, když vidíte zelené kopce, které obklopují modrá jezírka.

 

 

V celém areálu trávíme 7 hodin. Takže při odjezdu platíme 49 Kun(cca 173 Kč). Parkovné není v ceně vstupenky a za osobák zaplatíte 7 Kun na hodinu.

Návštěvu jsme si velice užili a moc se nám tu líbilo. Atmosféra tohoto místa v nás zanechává nezapomenutelnou vzpomínku na krásný den. Plitvice se musí zažít. Pokud jste tu ještě nebyli, dejte si je na seznam míst, kam se rozhodně musíte podívat 🙂

 

Jedno slovo na závěr pro Plitvice?
TOP!!!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.