40 + 1 Nejkrásnějších míst v Norsku

V Norsku jsme byli celkem 5 týdnů a mohlo to být klidně déle, protože je tam stále co navštěvovat a prozkoumávat. V tomto článku vám sepíšu informace o místech, která jsme navštívili a která doporučujeme i vám. Nejdete zde spoustu inspirace….

……. a věřím, že několik z nich si rádi přidáte do vašeho itineráře.

Sepíšu vám to tak, jak jsme ty místa jeli za sebou.

Tak pěkně popořadě. 

 

SVERD I FJELL

Jedná se o památník na okraji Stavangeru na Hafrsfjord, který je tam od roku 1983. Jsou to tři obrovské bronzové meče zapíchnuté ve skále a trčí do výšky deseti metrů. Vypadá to, jako by tam vyrostly ze země a není možnost je přemístit. Tento památeční monument připomíná bitvu u Hafrsfjordu z roku 872, ve které zvítězil Harald I. Největší z mečů připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky.

 

 

Dá se u nich zaparkovat na neplaceném malém parkovišti, kde jsou k dispozici veřejné záchodky. Je to přímo u malé pláže a travnaté plochy, která je ideální pro odpolední piknik.

 

PREIKESTOLEN

To je prostě povinnost. Známou Skalní kazatelnu doporučuju nevynechat. Většinou je tam přeturistováno, ale stojí to za to. Taková stará dobrá klasika, která nikoho neurazí. A pokud vám vyjde viditelnost, výhledy se vám otevřou až do dálky. Více o naší návštěvě tak si můžete přečíst v samostatném článku:
» Preikestolen – Skalní kazatelna v Norsku «

 

 

VISNES

Tohle je jedna z dalších několika vesniček. Ale přesto je něčím výjimečná a jedinečná.
Mají zde Sochu Svobody.
Určitě si říkáte, jak je to možné, když ta je přece u New Yorku v Améru…… ale i tak ji tu mají.

Sice jen zmenšeninu, ale je tam. Právě z vesničky Visnes pochází měď, ze které je vyrobena pravá Socha Svobody. Kdysi zde byl totiž prosperující měděný důl, který byl otevřen v roce 1865 a uzavřen roku 1972. Patřil k jednomu z nejaktivnějších dolů v Norsku a dokonce i k největším v severní Evropě.

My jsme to tam přijeli omrknout a nakonec jsme tam i na parkovišti přespali.
Sochu Svobody v Norsku jsme si přece nemohli nechat ujít 🙂

 

 

AVALDSNES KIRKE

K tomuto hezkému kostelíku přijíždíme Vítkem a zaparkujeme ho. Dáme si odpolední kafíčko a vegetíme. A protože je hezké počasí a na místním hřbitově jde nabrat voda, přemáchnu nějaké prádlo.

Pak se pěšky vydáváme do blízké vikingské vesnice.

 

 

VIKINGSKÁ VESNICE BUKKØY

Tato osada je vzdálená cca 1,5km od výše zmíněného kostela. Nachází se na samostatném ostrůvku, obklopena krásným přírodním okolím a mořem. Máme ale smůlu, protože tu mají zavřeno (květen). A tak vesničku, která je zcela bez života, jen okukujeme.

Je zde několik jednoduchých domečků, které jsou za jednoduchým plotem a jsou nepřístupné. U zátoky je pak molo a u něj dům ve tvaru lodi, který je pro vikingskou éru tak typický. Je hezký den a tak je tu spousta rodin s dětmi a dělají si venkovní bárbekjů na kamenných grilech, které jsou tam k dispozici. Je tam i několik venkovních sezení.
Je to tam hezké a nás mrzí, že jsme neměli možnost to tam vidět v plném proudu, když se tam pořádají nějaké dobové akce.

 

 

LÅTEFOSSEN

V Norsku je nesčetně vodopádů a ne všechny mají jméno. Hodně z nich však ano a tohle je jeden z nich. Je to vlastně dvojice vodopádů tečící hned u hlavní silnice, pod kterou i protékají pod kamenným mostem. Vítek dostal osvěžující sprchu, když kolem projížděl. Zrovna jsme ale neměli moc hezké počasí a bylo to tam i nějaké rozestavěné a tak jsme se na vodopády koukli jen z parkoviště a vydali se dál.

 

VØRINGSFOSSEN

Další vodopád, který si vysloužil své jméno. Cestou k němu projíždíme spoustou tunelů a jedním dokonce točivě vzhůru. Vodopád leží na říčce Bjoreio v NP Hardangervidda a stéká z náhorní plošiny do hluboce zaříznutého Måbødalen.
S autem dojedete až na velké parkoviště, které je tu nově vybudované a ještě ho dokončují. Naštěstí není zpoplatněno. Vystupujeme a jdeme se projít po nově vybudované stezce, která vede po úzkých plošinách, ze kterých trčí několik „vyhlídek“ na vodopád. Překvapuje nás velký hotel, který tu už nějakou dobu funguje.
Než se pořádně rozkoukáme z první plošiny, už se na nás lepí dav starších turistů, kteří právě vyskákali ze dvou autobusů. A tak se vydáváme dál po stezce a okukujeme vodopád a zelené údolí z jiného úhlu. Celkem rychle se to tu začíná plnit a my chápeme, že je to tu velice turisticky vytížené místo a proto tu vybudovali plošinu, kterou jsme na fotkách na gůglu neviděli. Je tu tedy poměrně nová.
Projdeme se po ní tam a pak zase zpátky. A protože se to tu naplnilo dost lidmi, balíme se a vyrážíme dál.

 

 

HARDANGER BRIDGE

Od vodopádu Vøringsfossen sjedeme stejnýma serpentinama zpět na hlavní a zamíříme dál. Po 35 kilometrech přejíždíme přes most jménem Hardanger, který je nejdelším visutým mostem v Norsku a zárověň je to i nejdelší most světa. Sám o sobě není nijak extra zajímavý, ale měli jsme ho po cestě, tak jsme na něj s Vítkem zamířili.

Most spojuje obce Ullensvang a Ulvik, je dlouhý 1 400 metrů, visí 55 metrů nad vodní hladinou fjordu Hardanger. Díky výstavbě mostu se výrazně zkrátilo cestování mezi dvěma největšími norskými městy Oslem a Bergenem.

 

 

BERGEN/BRYGGEN

Větším městům se vyhýbáme velikým obloukem. U Bergenu jsme ale udělali výjimku. Chtěli jsme se podívat alespoň do jednoho velkého Norského města a Bergen je hned druhým největším městem Norska.

Sehnat neplacené parkování v tomto městě je oříšek, ale nakonec se nám podařilo ho rozlousknout. Na noc jsme zaparkovali v okrajové části Bergenu, kousek od obytné zóny v takovém menším lesíku. Ráno jsme sjeli autem blíže k centru a našli jsme parkovací místo v obytné ulici. Parkovací automaty tam nebyly a tak jsme tam Vítka nechali odpočívat a neřešili jsme to, protože jsme věděli, že jde jen o pár hodin, než si projdeme centrum města. Vyrazili jsme tedy pěšky 2 kiláky do centra. Zvládli jsme to přibližně za 25minut.

 

 

 

 

Nejprve procházíme bytovou zástavbou a zamíříme na most, který nás vede na druhou stranu řeky, kde procházíme moderní zástavbou, ve které jsou roztroušeny historické budovy a kostely. Zastavujeme se až u pomníku, který je věnovaný mrtvým norským námořníkům všech dob – Vikingům, námořníkům obchodní flotily, velrybářům a vojákům ve světových válkách. Procházíme přes místní rybí trh, který je tu známý, ale nijak extra se tu nezdržujeme. Víme, že je zde k dostání i velrybí maso, ale to není nic pro nás a ostatní mořské plody zase nic pro naše peněženky 😀 Tak si to zamíříme přímo do nejstarší části Bergenu, která se jmenuje BRYGGEN. To je pastva pro oči a tady se nám opravdu líbí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Okouzlující Bryggen stojí u přístavu Vågen a už dávno se stal neodmyslitelným znakem města.

Jedná se o dlouhou řadu krásných štítových domů, které mají kamenné či dřevěné základy a zrekonstruované dřevěné konstrukce. Stylové domky působí dojmem, že jsou k sobě přilepené, jak se na sebe mačkají.  V současné době zde stojí 58 budov, mezi nimiž se nachází bludiště průchodů, teras, schodišť a obchůdků se suvenýry. Procházíme se tam nějakou dobu a nakukujeme do různých obchůdků s tradičním zbožím, ke kterému mimo jiné patří ruční výrobky ze dřeva, kožešiny, krajkové motivy a jiné předměty a drobnosti.

 

 

Bryggen je vlastně takové město ve městě. A protože v něm jsme mimo hlavní sezónu, tak tu není ani žádná mačkanice a to oceňujeme. Čas nás netlačí a tak zpátky nijak extra nespěcháme a procházíme se uličkami i vícekrát dokola a stále objevujeme něco nového a zajímavého. Mimo jiné ve stánkách a v obchodech se suvenýry (a že jich je v Bergenu spousta!) najdete veliké množství pohledů, magnetků, obrazů a dalších předmětů, na ktearých jsou zvěčněny tyto klasické barevné domky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

FLÅM

I přesto, že se jedná o vesničku, která má necelých 400 obyvatel je Flåm vyhledávaným turistickým cílem i oblíbeným přístavištěm výletních lodí. Leží v údolí Flamsdal a najdete ho na konci jednoho z ramen Sognefjordu, který je se svými 206 km nejdelším fjordem v Norsku. Ročně sem přijede až půl milionu turistů, kteří obdivují převážně krásnou přírodu a mohutné hory při proplouvání samotným fjordem, který byl zapsán i na seznam přírodního dědictví UNESCO.

Velkou atrakcí a lákadlem je zde projížďka známou železnicí Flåmsbana, která patří mezi nejkrásnější železniční tratě na světě. Flåmsbana vede do přibližně 20 km vzdáleného Myrdalu a během své trasy s nádhernými výhledy na okolní krajinu či vodopády překonává celou soustavu tunelů, zatáček i obrovské převýšení. Díky tomu se řadí mezi nejprudší dráhy na světě (mimo zubaček).

Kromě místního muzea, který se zabývá stavbou železnice tu mají vedle místního kempu zahradu s roztomilými malými kozičkami. Na plotu se dočtete, že můžete na zahradu vstoupit a zvířátka si pohladit. A to bylo něco pro mě – já totiž miluju zvířátka a ještě víc miluju ňuchňání zvířátek 😀 Takže jsem na nic nečekala a přelezla jsem tam po malém žebříku, natrhala pár větviček, na kterých stále bylo zelené listí a kvítky a lákala jsem je k sobě – a ony se nechaly. Michal mi byl v zádech. A tak jsme na zahradě pár minut zůstali a mazlili se s roztomilýma kozičkama, který byly opravdu velmi přítulné a mooooc roztomilé 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Místním vláčkem jsme se nesvezli – to naše nízkonákladové cestování nepovoluje. Původně jsme tam jeli, abychom si tam našli nějaké místečko na spaní a okoukli toto známé místo. Ve vesničce jsou všude bohužel cedule, které zakazují spaní na divoko a proto jsme se zde zdrželi jen na procházku a večeři na pláži. Pak jsme nakopli Vítka a jeli spát do hor, kousek nad vyhlídku Stegastein.

 

VYHLÍDKOVÁ PLOŠINA STEGASTEIN

O této vyhlídce z dřevěného laminátu borovice, který vypadá fakt dobře si můžete přečíst ve článku:
» Vyhlídková plošina Stegastein «

 

 

TUNEL LAERDAL

Aneb nejdelší silniční tunel světa, jehož průjezd je zdarma. Měří 24,5 km a my jsme do něj zamířili. Jeho projetí nám trvalo něco málo přes dvacet minut. V tunelu jsou tři modře nasvícené jeskyně, kde je možné se v případě nouze otočit. Je celkem nezvyklé, že se silnice v tunelu lehce kroutí a to proto, aby řidiči udrželi pozornost a neusnuli za volantem.

Dobré vědět pro klid v duši:

Tunel je dokonale osvětlen a každých 250 metrů je umístěn tísňový telefon. Má protipožární odpočívadla každých 125 metrů a tři ohromné jeskyně, v nichž se v případě požáru otočí i několik kamionů najednou. Odvětrávání je zajištěno pomocí ohromných větráků, které vhánějící čerstvý vzduch z obou stran. Jediný otvor, kterým vzduch proudí ven, je v Tynjadelenu. Tunel je doplněn i o filtry zadržující prach a zplodiny a je v něm možné chytat mobilní i radiový signál. – kamarád Net

Jestli si myslíte, že to bude něco extra, projet si tunelem, tak si to nemyslete. Je to přeci jen tunel 🙂

 

Sorry za kvalitu fotky. Je vystřižená z videa z průjezdu tunelem.
 URNES STAVE CHURCH
ROUBENÝ KOSTEL V URNESU

Z Leardalského tunelu jsme zamířili k tomuto hezky vypadajícímu kostelu, který je za normálních okolností velmi fotogenický. Jenže! Bohužel ale v jeho blízkém okolí probíhala stavba a tak bylo celkem těžké ho nějak dobře vyfotit. Ale Michal to i přes to zvládl.

U turistického centra, které je naproti kostelu se dá zdarma parkovat. K výstavbě kostela bylo použito výhradně dřevo a koostel je tak příkladem tradiční skandinávské dřevěné architektury. Nabídne vám pohled na dokonalé spojení keltského umění, vikinských tradic a románských struktur. Na místě objevujeme hlavně šikovnost řezbářů, kteří se na kostele vyřádili. Krásná práce!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

LEDOVEC NIGARDSBREEN

O tomto nejkrásnějším ledovcovém splazu si počtete v samostatném článku:
» Ledovec Nigardsbreen «

 

 

BØYABREEN GLACIER 

Bøyabreen je ledovec v oblasti Fjærland v Sogndale. Nachází se v národním parku Jostedalsbreen National Park a jedná se o boční splaz ledoovce Jostedalsbreen.

Z hlavní silnice odbočujeme k restauraci Brævasshutta a dále cca 500 m autem na parkoviště, od kterého se dá jít kousek pěšky.

 

 

EAGLES TIP: Cca 350m od restaurace a parkoviště je odpočívadlo, kde se dá pohodově přespat a budete mít odtamtud výhled na ledovcový splaz. K dispozici jsou tam toalety, venkovní sezení a ohniště. Spalo tam několik aut a pár, který přijel osobákem si tam na travnatém plácku rozložil stan. U travnatého plácku je tam menší jezírko, které je označeno jako „swimming pool“, ale myslím, že tam voda stéká z ledovce a bude jak jinak než ledová 😀 V hlavní sezóně bych tomu dala možná šanci.

 

 

DJUPVATNET

Zaráží nás, jak se za okýnky našeho Vítka rychle mění okolí. Před chvílí jsme projížděli zalesněnou oblastí a během pár kilometrů jsme po hlavní silnici vystoupali několik kilometrů výš, kde stromy vystřídali zasněžené pláně, hory a horská jezera. Je to krásný pohled a my si to užíváme. U silnice je několik spotů, kde se dá zastavit, vystoupit a obhlédnout okolí. To přesně jsme udělali u jezera Djupvatnet, které nás zaujalo. 

 

 

Jezero leží ve výšce 1016 m.n.m. a na jeho hladinu halí ledová vrstva, která je místny rozpraskaná. 
Nějakou chvíli, zde chodíme kolem a užíváme si výhledy na zasněžené horské okolí. I přes to, že jde od sněhu chlad, je nám příjemně, protože je hezký slunečný den. 

 

 

FLYDALSJUVET

Další z mnoha vyhlídkových plošin. Tato se skládá ze třech samostatně stojících dřevěných staveb, které tvoří zázemí pro turisty. Nachází se v překrásném místě v blízkosti Geirangerfjordu, jenž je součástí světového dědictví UNESCO.

Areál s odpočívadlem vytváří prostor pro oddech a zároveň nabízí vhodné místo pro fotografování a zachycení majestátní scenerie, jež se před návštěvníky rozkládá.

Je zde několik menších parkovišť, která můžete využít a jít se projít podél silnice na vyhlídkové plošiny. Nebo si můžete posedět na křesle, ze kterého se vám otevře famózní výhled na nejkrásnější Norský fjord.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

GEIRANGERFJORD

Geirangerfjord je ledovcový fjord na západě Norska v Møre og Romsdal. Je 16 km dlouhý, a tvoří jednu z větví velkého Storfjordu. Jeho hloubka místy dosahuje až 360m. Tento fjord si vysloužil přívlastek NEJKRÁSNĚJŠÍ a rozhodně právem.  Právě proto je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických destinací v Norsku.

K fjordu sjíždíme z vyhlídky Flydalsjuvet a Vítek hravě projíždí serpentinami. Přibližně po 3 kilácích přijíždíme do města Geiranger, přes které jen projedeme a zamíříme na vytipovaný spací spot, který se nachází hned u vody. Je to parádní místečko, ze kterého jsme byli nadšeni a nakonec jsme to tam zapíchli na dvě noci. Přes den jsme lenošili, užívali si sluníčka, chodili na procházky do města Geiranger, obdivovali jsme okolní přírodu, pogrilovali jsme atd. Nikomu jsme zde nevadili a v okolí byly další obytky. A nebo jsme jen tak posedávali na židličkách a dívali se, jak připlouvají obří několikapatrové výletní lodě, ze kterých vyskákali davy turistů. Ti se následně vydávali na jednodenní výlety do okolních hor.

Míst pro free camping podél fjordu je několik. Náš spot ale rozhodně doporučuji. Zanesli jsme ho do mapičky pro » WILD CAMPING TIPS « , kde si ho můžete vyhledat.

 

 

GEIRANGER

Toto městečko leží na konci stejnojmenného fjordu. Je to třetí největší norský přístav osobních lodí. Za 4 měsíce letní sezony jich přijme mezi 140 až 180. A právě proto je i hlavním centrem veškerého dění v místním údolí a je zde živo.

Do centra městečka jsme to z našeho spotu měli cca 15minut chůze, takže na pohodu. Městečko je velmi turisticky založené, takže tu najdete velké množství kaváren, restaurací, pohostinství, ubytování, obchůdků se suvenýry, půjčoven aut, prodejen outdoorových kanceláří apod. Je tu i menší obchod s potravinami – řetězec Joker. Ale je dost předražený, takže doporučujeme mít vše nakoupeno s sebou.

U obchodu je velké parkoviště, které bylo v květnu zdarma. Hned vedle je veliký místní kemp, kde se můžete v případě zájmu ubytovat. Ale popravdě si myslím, že naše místečko bylo mnohem lepší.

EAGLES TIP: Když na parkovišti zaparkujete co nejblíže ke kempu, budete chytat free wifi 😉

Kousek od přístavu jsme potkali nového kamaráda, který je v Norsku tak oblíbený a populární. Troll. Neodolala jsem a jako každý správný turista jsem se s ním nechala zvěčnit na památku 😀 🙂

Fossevandring Geiranger
Při druhé návštěvě městského centra jsme z něj zamířili značenou cestou k místnímu vodopádu s názávem Fossevandring. Občas je to také označováno jako „WATERFALL WALK IN GEIRANGER“.

Zdoláváme přibližně 330 schodů po uměle vybudované plošině, po které se jde hezky. Ale připravte se na to, že dostanete malou sprchu od padající vody. Čím výš stoupáme, tím hezčí se nám otevírá pohled na Geirangerfjord pod námi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ØRNESVINGEN

Skoro po 3 dnech se vydáváme z okolí města Geiranger dál. Vyjíždíme několik serpentin a zdoláváme Orlí stezku (EAGLE ROAD), která neí sice pojmenovaná po nás, ale výhledy na vzdalující se fjord si konečně užívá i náš Vítek. Po cestě se zastavujeme na vyhlídce s názvem Ørnesvingen. Parkujeme na malém parkovišti a jdeme pěšky na vyhlídkovou plošinu. Výhled odsud je jak jinak než krásný a užíváme si ho. Jen si to představte – hory a strmé svahy obklopující dlouhý modrý fjord, do kterého z výšky stéká známý káskádovitý vodopád The Seven Sisters (Sedm sester).

A nebo si to nepředstavujte. Já vám to ukážu 🙂

 

 

Vyhlídková plošina má rozlohu 530 metrů čtverečních a je tvořena třemi překrývajícími se betonovými deskami bílé barvy, s převýšením 600 metrů. Díky tomuto řešení získává návštěvník po vstupu na vyhlídku pocit, jakoby stál volně ve vzdušném prostoru. Zajímavé je také propojení vyhlídkové plošiny s řekou, která zde protéká. Je vedena přes skleněnou přední část, na jejímž okraji padá volně dolů. Součástí vyhlídky je také skleněná informační tabule, jež vysvětluje specifické umístění ve zdejší krajině.
Když jsme se už vynadívali, vydali jsme se dál.

 

 

GUDBRANDSJUVET

Přibližně po 40km jízdy přijíždíme k soutěsce jménem Gudbrandsjuvet, kde parkujeme na neplaceném parkovišti. Je zde i kavárna, informační budova a veřejné toalety.

Soutěska je hluboká 25 metrů a k jejímuž názvu se váže legenda. Podle ní je rokle pojmenována po muži jménem Gudbrand, který utíkal se svou nevěstou před pronásledovateli. Život si zachránil skokem přes rokli v jejím nejužším místě.
O tom, co se stalo s nevěstou, se legenda nezmiňuje. Gudbrand však podle příběhu prožil mnoho šťastných let v kamenné chatě na jednom z bočních údolí nad Gudbrandsjuvet.

 

 

Od parkoviště jsme se pěšky vydali na vyhlídkovou plošinu, která nás bezpečně vede nad rozbouřenou vodou řeky Valldola.

Platforma je vyrobena z rezavého 25 mm silného ocelového plechu a díky svému organickému zakřivení se zdá být součástí přírody. Při stavbě nemusel být díky otvorům v plošině pokácen ani jeden strom. Bezpečnost je na této plošině zajištěna díky velkému zakřivení ocelového zábradlí, přes které se můžete bez obav pořádně naklonit – zkoušeli jsme to 🙂

 

 

TROLLSTIGEN

Neboli Trolí stezka či také cesta Trollů.
Je nejenom jednou z ikon norských přírodních skvostů, ale také jedním z nejčastějších cílů našich výprav do Norska.

A jelikož jedeme ze směru od Geirangeru, zastavujeme nejprve na vrcholu Trolího „žebříku. Zapíchneme to na parkovišti (parkoviště je opět zdarma-to na Norsku opravdu oceňujeme) u moderního informačního centra, od kterého jdeme po vybudované stezka k vyhlídce, která doslova trčí nad příkrými skalními srázy do údolí Isterdalen.

Odtud se nám nabízí dechberoucí a naprosto úchvatný výhled na Trolí cestu, vodopád i údolí pod námi.  Nezapomenutelné.

Původně jsme měli v plánu dát si odtud i nějaký trek, ale když jsme viděli, kolik je všude sněhu, rozmysleli jsme si to.
Na trekování v horách po sněhu fakt nejsme vybaveni. Aspoň si nějaké aktivity necháme na přístí návštěvu Norska.

 

 

Vrátíme se stejnou cestou na parkoviště, vyzvedneme Vítka a Michal ho navádí na Trolí stezku, kterou budeme sjíždět celou dolů. Vítek s ledovým klidem zvládá všech 11 serpentin i náročné klesání. V jedné ze zatáček dostane ledovou sprchu z vodopádu Stigfossen, který zde protéká pod mostem, přes který právě přejíždí. Ale Vítkovi to nevadí. Naopak to oceňuje, protože to smyje jeho čerstvý pot. No a za chvilku jsme dole. Nebylo to nijak hrozné a po celou cestu se nám otevírali výhledy na okolí. Cestu si tedy užije jak spolujezdec, tak řidič.

Kousek po opuštění Trolí stezky zastavujeme na odpočívadle a tentokrát si dělá památeční fotku náš pašák Vítek.

 

 

ÅNDALSNES

Dalším naším cílem je město Åndalsnes, kde plánujeme přespat. Našli jsme si super klidný spotu fjordu s názvem Romsdalsfjorden. Plácek hned u vody je jako stvořený pro free camping. A tak tu trávíme celé odpoledne. Dáme si odpolední kávičku a prostě jen tak čilujeme. Je hezké počasí a tak si to užíváme. V podvečer se k nám připojí další obytka a my tak máme společnost.

Do Åndalsnes jsme nezamířili kvůli samotnému městu, ale kvůli vyhlídce, která je nad ním a k níž jsme zamířili následující den.

 

 

RAMPESTREKEN

Je to další z mnoha vyhlídkových plošin….. ALE !
Právě tato je asi má nejoblíbenější. Výhled z ní jsem si okamžitě zamilovala. Proto jsem jí věnovala samostatný článek: » RAMPESTREKEN «  Věřím, že po jeho dočtení si toto místo přidáte do itineráře.

 

 

TROLLKIRKA

Neboli Trolí kostel…… což je trochu zavádějící…..vlastně hodně zavádějící, protože se o žádný kostel nejedná.

Vítek s námi zajíždí na malý plácek, který je označen jako výchozí bod. Někde jsem na internetu myslím četla, že by se mělo jednat o placené parkoviště, ale tady není žádný automat ani žádný výběrčí. Buď je to proto, že ještě není hlavní sezóna a nebo jsme na nějakém jiném parkovišti. Ale jsou tu i jiná auta a tak se rozhodneme vydat odsud. Jeskyně jsou jen 3 km vzdálené a tak s sebou nic extra do batohů nebalíme a vyrážíme celkem na lehko. Cesta je dobře značená a ze začátku se jde pohodově po rovince, ale po chvíli pohodička končí a začínáme stoupat a stoupáme až do samého cíle. Za celou trasu nastoupáme převýšení kolem 500 m a po cestě tam nepotkáme ani nohu. Za to nás pěkně vyděsí obyvatel místní krajiny, který se kolem nás proplazí a výstražně syčí. Vlastně bych měla napsat obyvatelka – paní Zmije Norká. Naštěstí se plazila směrem pryč od nás a to nám naprosto vyhovovalo – né že bychom byli poserové 😀

Měli by tu být celkem 3 jeskyně a tak zamíříme do první. Ale nejprve si nasadíme čelovky, které jsme si přihodili do báglu, protože je zde totální tma. Ale nakonec nám jsou k ničemu. Nedostaneme se daleko, protože je jeskyně zasypaná a tak se ten kousek zase vrátíme zpět na stezku. Jdeme pár kroků výše do kopce a nacházíme vstup do další jeskyně. Zamíříme tam a hned začneme sestupovat po kovovém žebříků dolů do jeskyně. Žebřík je vratký a celkem se klepe, ale není to nic hrozného. Je zde malé jezírko, do kterého padá vodopád, skrz který prosvítá denní světlo. Je tu sice dost těsno a chladno, ale na druhou stranu je to skvělá podívaná. Máme štěstí, že jsme si to tu mohli vychutnat sami. Pofotíme se a po chvíli vylezeme po vratkém žebříku zase na zemský povrch.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak se vydáme ještě o kousek výše po skalách, kde se místy přitahujeme za ocelová lana a hledáme poslední jeskyni. Ale bohužel ji nenacházíme. S největší pravděpodobností byla pod sněhovou pokrývkou, která tu v květnu byla. Pokocháme se tedy výhledem na okolní krajinu a pak se vydáme zpět stejnou cestou. Po cestě zpátky zastavujeme v jedné části na občerstvovací pauzu. Sedneme si na dřevěné lavice u stolu, posvačíme zdravou tyčinku a ještě okukujeme okolní přírodu. Po cestě dolů potkáváme už několik turistů.

 

THE ATLANTIC ROAD 

Tato silnice je velmi známá a navštěvovaná, ale popravdě si myslíme, že je celkem přeceňovaná.

Je to dokonce prý jedna z nejkrásnějších a zároveň nejnebezpečnějších silnic na světě. Ale zas tak žhavě bych to neviděla. Přiznávám, že to může být celkem zážitek, ale to pouze v tom případě, že je oceán rozbouřený. A to jsme my zrovna nezažili. A vlastně ani nevím, jestli bychom to zažít chtěli, když to je prý tak nebezpečné, že vlny oceánu dosahují až na silnici a ohroží tak jedoucí auta.

Takže to byl jen takový rychlý přejezd po silnici, kde jsme přejeli i po zakřiveném mostu Storseisundet Bridge, kterému se přezdívá „opilý most“.

Nepřišlo nám to nijak extra zajímavé a tak jsme se neobtěžovali hledat doobré místo, odkud by se dal „opilý most“ vyfotit. Raději jsme zamířili dál.

 

KEIKO’S MEMORIAL

Jako malá jsem naprosto milovala film „Zachraňte Willyho“…… já ho vlastně miluju stále.
Ale až nedávno jsem zjistila, že kosatka jménem Keiko, která ztvárnila Willyho je pohřbená v Norsku, kde má i pomník. A tak jsme se tam vydali.

Keiko v roce 2002 doplaval sám až do norského městečka Halsa. Když ho tam zpozorovali a vědělo se, o jakou kosatku se jedná, začalo se sem sjíždět velké množství turistů z celého světa, aby se na kosatku podívali, pohladili si ji a nebo si s ní dokonce zaplavali.

Na tomto místě i Keiko nakonec zemřel (12. prosince 2003) na zápal plic. Místní obyvatelé pak postavili v Halse Keikovi památník. Norské děti na místě, kde je pohřben, postavily mohylu.

 

TRONDHEIM

Je to třetí největší město Norska a my se tam vydali z jediného důvodu.
Jeli jsme na návštěvu.

Za Radkou a jejím přítelem Ivarem. Konečně jsme měli možnost se seznámit osobně. K dispozici nám nabídli celý byt. A tak jsme si dali parádní horkou sprchu, vyprali si hromadu špinavého prádla a večer nám naši hostitelé uvařili skvělou večeři. Moc jsme si to užili a udělali jsme si nové přátelé.

 

 

STIKLESTAD NASJONALE KULTURSENTER

Poté, co jsme u Radky posnídali luxusní palačinkový dort s borůvkama jsme se vydali na toto místo. Velké parkoviště opět zadarmo. Rovnou jsme se šli projít po areálu, kde je spousta vikingských obydlí. Mají zde v malé ohrádce i dvě menší prasátka. Součástí areálu je i velké venkovní divadlo. V určité termíny se zde pořádají tematické akce a to musí být zážitek. Takhle jsme si to jenom prošli a po okouknnutí jeli dál na sever.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

THE ARCTIC CIRCLE CENTRE 

Muzeum Arctic Circle Centre na polárním kruhu bylo otevřeno roku 1990 a nachází se na hranici národního parku Saltfjellet a Svartisen. V budově muzea je vyznačen polární kruh, který ji protíná uvnitř.

Lákadla pro turisty: – můžete odtud poslat pohled s originálním razítkem z polárního kruhu
– můžete si zaplatit certifikát, že jste polární kruh překročili

My se spokojili s fotkami, které jsme si venku na památku překročení sevserního polárního kruhu udělali.

Vítek si tak může odškrnout další mylník naší cesty.

 

 

HENNINGSVAER

Toto rybářské městečko se nachází na známých Lofotách a vysloužilo si přezdívku „Norské Benátky“. Abyste se tam dostali, musíte přejet několik ostrůvků spojených mosty. Jedná se o nejrušnější rybářský přístav v tomto regionu, který je typický lovem tresek a jejich sušením na obrovských dřevěných sušácích. Sušená treska tørrfisk je hlavním vývozním artiklem Henningsværu.

 

 

Mimo jiné je zde i nejúžasnější fotbalové hřiště, jehož fotka s ptačí perspektivy je velice známá. Potíž je ale v tom, že pokud stejně jako my, nejste pták a nebo nemáte drona, tak to z té výšky neuvidíte a ze zemského povrchu to nevypadá nijak extra zajímavě. Stejně se nám ted den pokazilo počasí a od rána prší a tak jsme se jen prošli po skále kolem hřiště a pak jsme to vzali pod sušáky s rybami, které pěkně smrdí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlevo lákadlo – fotka z informační cedule. Vpravo realita – naše fotka.

 

 

LOFOTR

Pořádně si rozmýšlíme, kam si vstupné zaplatíme a rozhodli jsme se, že známé Vikingské muzeum bychom rádi navštívili. A vyplatilo se, protože jsme byli celkem nadšení. I tomuto místu jsem věnovala samostatný článek, který je plný fotek:
» LOFOTR: Vikingské muzeum «

 

 

HAUKLAND BEACH

Jedná se o nejznámější pláž na Lofotech a tak jsme ji zařadili do bodů zájmu na naší mapce. Ale bohužel od doby, kdy jsme přijeli na Lofoty nám nepřeje počasí. Ani na této pláži tomu není jinak. Nicméně nás překvapilo jak hezké jsou místní pláže. Zdrželi jsme se tu chvíli a jeli se podívat o kousek dál na vedlejší pláž.

 

 

UTTAKLEIV BEACH

Další ze známých Lofotských pláží. Na jedné z nich jsme měli v plánu přespat, ale protože za přenocování na téhle je nutno udradit poplatek, vracíme se na tu první, kde to zapíchneme na parkovišti kousek od pláže.

 

 

REINE

Jedna z nejznámějších Lofotských vesniček. Dokonce se říká, že je to nejznámější vesnice Norska vůbec. A my chápeme proč. Má všechno, co by taková typická norská vesnička měla mít. Typické domky s trávou na střeše, sušáky s treskami, majestátně tyčící se hory v okolí, které se zrcadlí ve všudepřítomné vodě. Krásná podívaná na vesničku Reine se nám nabídne už z malého neplaceného parkoviště u hlavní silnice.

 

 

Rychle jsme poobědvali a vydali jsme se na procházku do vesnici, protože zrovna přestalo pršet. Nahodili jsme ale zimní bundy, protože se nám tu výrazně ochladilo. Je to tu opravdu moc hezké. Tradičním zdrojem obživy obyvatel byl rybolov, v současnosti hraje podstatnou roli turistický ruch.

Turisté sem přijíždí za úžasnou okolní horskou krajinou a především za pověstným výhledem z ikonické hory Reinebringen. Kam jsme se vydali o chvíli později.

 

 

REINEBRINGEN

Vidět Lofoty z výšky je nezapomenutelný zážitek a každému bych ho přála. Ale není zadarmo.
O náročném výstupu na vrchol u známé rybářské vesnice Reine jsem pro představu sepsala samostatný článek: » Výstup na Reinebringen «

 

 

Å

Tradiční rybářská vesnice s nejkratším možným názvem Å, nebo také Å i Lofoten(toto se objevuje na dopravních ukazatelích), se nachází na samotném konci silnice E10 vedoucí skrze celé Lofoty a je tak pomyslným vrcholem lofotského putování. Tak i tam jsme se přeci museli mrknout. Jeli jsme tak daleko, kam nám to silnice dovolila. Tedy na parkoviště, kde se to dá otočit a jet zpět. My jsme však zaparkovali a i přes nepřízeň počasí jsme se vydali projít na blízké útesy. Nezdželi jsme se tam ale dlouho.

Zajímavost: Značka s písmenem Å označující počátek vesnice je častým cílem zlodějů, kteří si ji odvážejí jako lofotský suvenýr. 😀 Chtěli byste takový?? 

 

 

NP ÅNDERDALEN

Tento Národní park je jeden z 37 NP v Norsku a za návštěvu rozhodně stojí. My jsme se vydali k jezeru Åndervatnet, u kterého jsou dve veřejně přístupné chaty zdarma. V jedné z nich jsme přespali a moc se nám tam líbilo. Více info se dočtete ve článku:
» CHATY U JEZERA ÅNDERVATNER «

 

 

NORDKAPP

Náš poslední bod v Norsku a cíl naší cesty. Nordkapp je obrovské lákadlo pro turisty a cestovatele. Každý si ho chce na svém listu odškrtnout. Proto je tam tomu všechno přizpůsobeno.

Již cca 5km před cílem jsou podél silnice cedule se zákazy stání, takže tady asi zadarmo nezaparkujeme.  Popravdě ani nedoporučuju to nechávat před zákazy a nebo zákazy porušovat a zkoušet tam auto nechat – nevyplatí se to. Na Nordkapp totiž musíte projet/projít přes bránu, kde sedí zaměstnanec a naúčtuje vám vstupné, které dělá 275 NOK na osobu. Nepřiplácí se za parkování pro auto. Pokud máte auto, ve kterém spíte, dozvíte se, že tam můžete do druhého dne přespat na parkovišti.
Takže stejnou částku zaplatí: 
– dva lidé kteří nechali auto před zákazy a šli až k bráně 5km pěšky, domnívající se, že je to bude stát méně
– dva lidé, kteří přijedou v obytce, zaparkují na parkovišti a budou tam přes noc

V obou případech to vyjde páry celkem na 550 NOK (1488 Kč). Není to levná sranda, ale nevyhnete se tomu.

Nám počasí nepřálo. Byla velká zima, šero, mlha a chvílemi sněžilo. Jo a do toho foukal vítr. Takže jsme rovnou zamířili do turistického centra. V tomto komplexu naleznete kino, kapli, jeskyni světel, dva obchůdky se suvenýry, kavárnu, restauraci, záchody a dokonce se dá sestoupit i do suterénu, ve kterém jsou rozmístněny expozice, které vypráví o Nordkappu. Za vstup do tohoto centra se nijak nepřiplácí. Je to v ceně vstupného, které jste zaplatili u brány při průjezdu. Určitě doporučuju navštívit 180° kino a jeskyni světel – oboje stojí za to. Když máme celé centrum projité, zalézáme si do auta a dáme si delšího dvaciáška, protože se venku sype sníh.

Po probuzení se jdeme projít po venkovním okolí. Sice už nesněží, ale viditelnost se bohužel nezlepšila a tak se žádnými výhledy nepokocháme. Tak si apsoň uděláme pár fotek a pak se vrátíme do vyhřátého Vítka a zapneme si topení.

 

 

Tento celý článek, jsem zaměřila na jednotlivá místa v Norsku, které stojí za návštěvu a které jsme y navštívili. Samozřejmě, že jsme za celých 5 týdnů stihli více bodů, ale o všech se rozepisovat nebudu. Z některých nemáme žádné fotky a některá místa ani pořádně nevím, kde byli. Prostě jsme tam zastavili po cestě.

Z Norska jsme toho stihli vidět spoustu, ale další spousta ještě zbývá a tu si necháváme v zásobě na příště. Doufám, že to příště bude spíš dřív než později.

 

O Norsku jako takovém sem připravila samostatný článek, ve kterém se dozvíte spoustu informací, zajímavostí a našich zkušeností. Prozradím tam i kolik nás co stálo a na čem se dá ušetřit. Mrkněte na:  » 5  týdnů v Norsku  «

 

A jestli máte nějaké otázky ke konkrétním místům …. nebo k čemukoliv jinému, zanechte mi komentář.

Ráda vám na něj odpovím.

Červenec 20, 2018

  • Ahoj Markétko, mám dotaz k Nordkappu a strýček Google mi moc neporadil. To vstupné na Nordkapp se platí za všechny osoby, tedy i za děti!? Nebo je tam nějaká věková hranice? Nevíš náhodou?
    Moc díky a hezký zbytek léta 😉

    • Ahoj Kláro 🙂
      Popravdě vůbec netuším, na to jsem se nepodívala, když jsme tam byli. Ale našla jsem ti to na anglických webovkách. Tam uvádějí cenu za dítě do 15 let 95 NOK. A pak mají ještě rodinné vstupné (2dospělí+2děti) za 645 NOK. ….. není to levná sranda no :/

      Rádo se stalo a hezké léto i vám! 🙂

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.