Kaňon Turda

Neboli Cheile Turzii je jedním z nejmohutnějších kaňonů v Rumunsku. Výška skalních stěn kaňonu dosahuje 200 až 300 metrů. Rozhodli jsme se ho projít. Ten den nám přálo počasí. Stálo to za to!

O tom, že má Rumunsko krásnou přírodu není pochyb! Přesvědčujeme se o tom na vlastní kůži stále dokola. Tentokrát jsme si užili kaňon Turda, který je vidět už z dálky a láká vás k návštěvě. Přijeli jsme k němu přes vesničku Petrestii de Jos. Z hlavní silnice je viditelný ukazatel na polňačku, po které se dostanete až na travnaté parkoviště. Přijíždíme po obědě a je tu plno aut a lidí. Je sobota a navíc krásné počasí. Fakt pařák. U parkoviště je možnost využít místní občerstvení s posezením.

 

Parkujeme Vítka mezi ostatní auta, nasadíme turistickou obuv, vezmeme si zabalené batohy a vyrážíme. Jdeme kousek po cestě podél říčky až ke vstupu do kaňonu. Stáhli jsme si do ajfónu trasu, kterou projdeme kaňonem dole a vylezeme si i na jeho vrch. Jdeme po značené cestě stále podél vody. Často přelezeme nějakou tu kamenitou skalku či zdoláme pár schodů. Ale nic náročného. Chodí to tu i rodiny s dětmi. Soutěska nás po stranách obklopuje mohutnými skálami, na které jsou krásné výhledy ze zdola. Trasa kaňonem není dlouhá. Cca 2,5 km. Stezka nás místy vede přes čtyři visuté mosty. Jeden z nich se trochu houpe a jiný je zase pofidérně nakloněný a můžou na něj naráz jen 3 osoby. Ale nic hrozného. V pohodě se dají přejít. Často míjíme další a další turisty a dokonce jsou tu školní výletníci s dozorem. Potkáváme hodně lidí na kolech, kteří tu zdolávají nějakou cyklotrasu. A já jim nezávidím, jak v určitých místech, musí kola přenášet. Potkáváme tu i lidi s horolezeckým vybavením, protože tu jsou i nástupy na via ferratu.

 

 

My se však u posledního mostu stáčíme dle značení doprava směrem do kopce a lesů. Prudkým stoupáním vyšlapujeme výš a výš. Je horko a jsem splavená. Ale jde se mi dobře. Nemůžu se dočkat výhledů. Aspoň, že sem přes ty stromy neproniká tolik toho slunce a je tu ve stínu příjemněji. Pokračujeme po červeném terčíku stále do kopce. Jedna slečna, s kterou se dáváme do řeči nám anglicky říká, že už jsme skoro na vrcholu a upozorňuje nás na cestu dolů. Že prý si máme dát načas. Achjo to zas bude nějaké strmé klesání po kamenech myslím si. A vylézáme nad lesy na první vyhlídku na okolní přírodu a města. Chvíli se kocháme výhledem a osvěžujeme se vodou, kterou sosáme z hadiček našich vodních vaků, které jsme si před pár dny koupili v Decathlonu. Parádní to věcičky. Doporučuju! A pak po loukách procházíme ještě trochu výš mezi křovinami a remízky na druhou stranu. Tam se nám konečně otevírá první výhled na dno kaňonu pod námi. Vidíme dominantní skály tyčící se po stranách kaňonu jako na dlani. Úžasný výhled. Zastavujeme se a užíváme si ho. Vítr mi vysouší zpocené čelo a slunce nás pálí na kůži. Dokumentujeme pro vás výhledy a za chvilku vyrážíme dál. Ještě přes pár louček na další podobné výhledy.

 

 

A potom už míříme po značkách dolů z kopce, kde často prolézáme trnitými keři, protože cesta jinudy nevede. Tak to je blbé. Lituji Michala v kraťasech. Ještě že mám dlouhé kalhoty. Trny nás často škrábají na kůži. Občas i do krve, ale co naděláme. Jinudy to nejde. Takže sem se mýlila. Nejedná se o potíž s klesáním přes kameny prudce dolů, jak jsem si předtím myslela. Jde přesně o tyhle blbé keře. Divíme se, že to není lépe prosekané, když tu chodí tolik lidí. Michal podotýká, že nikde nepsali, abychom si s sebou vzali mačetu 😀 Má pravdu, byla by to užitečná rada. Tuto trasu už bych pro děti nedoporučila. V půli cesty dolů, ale keře konečně končí a my jdeme po cestě, která je po včerejším dešti dost promočená. Klesání je prudké a nám nohy kloužou v bahnu. Ale i to nakonec ustane, protože už vycházíme z lesa k říčce u louky, kde jsme do kaňonu vcházeli. Všude kolem říčky posedávají lidé, svačí a užívají si odpočinek na sluníčku. My však procházíme a jdeme k Vítkovi. Přesouváme se na náš spot pro sobotní večer a dáváme si venkovní sprchu. Paráda!

 

Okruh 6,5 kiláčků jsme šli klidným tempem cca 3 hodinky (včetně přestávek na výhledy atd). Za celou dobu nebyl na obloze jediný mráček, tak mi to alespoň přišlo 😀 Byl to krásný den, který jsme aktivně strávili příjemnou procházkou.

Moc jsme si to užili!

Při vaší návštěvě Rumunska určitě nevynechejte tento přírodní skvost. Stojí to za to!

 

 

Květen 8, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.