NÁVRAT DO ČR aneb CO DÁL??

Zajímá vás, jak dopadlo naše poslání v Anglii, jak dlouho se zdržíme a co plánujeme dál? Toto a mnohem více se dozvíte, protože jsem o tom něco nadatlila. Stačí kliknout na „číst více“ a nechat oči následovat mé řádky 🙂

MISE V ANGLII SPLNĚNA

Do Anglie jsme letěli koncem ledna a vrátili jsme se 25.dubna. Plánovali jsme tam čtvrt roku vydělávat a šetřit peníze na pokračování naší cesty. A to jsme dodrželi.

Dokonce jsme si opravdu zvládli našetřit předpokládanou částku 150 000 Kč, což by nám v Čechách trvalo hoooodně dlouho. Něco jsme se na to nadřeli to zase jóó a stálo nás to i nějaké ty nervy.

Všichni přece víme, že nic není zadarmo, že? Ale vše jsme to zvládli a stálo to za to. Protože teď nás čeká zasloužená odměna 🙂

Více o naší práci a práci v Anglii celkově si můžete přečíst v samostatném článku tady.

O krásné oblastni LAKE DISTRICT, kde jsme bydleli máme také samostatný článek zde.

DRSNÝ NÁVRAT DO ČR

Původně jsme sháněli někoho, kdo by za námi na pár dní do Anglie přijel autem a pak nás při té příležitosti vzal do Čech. Jenže ti, kteří se nám ozvali, že by měli zájem, měli buď zkoušky ve škole nebo měli zaplacenou na stejný čas dovolenou do Turecka a nebo jim prostě nedali v práci dovolenou. Prostě to s nikým časově nevyšlo. Tak jsme si chtěli sehnat spolujízdu z UK do ČR, která funguje. Ale tentokrát jsme nepochodili. Dostali jsme jen dvě nabídky na námi požadovaný termín a ještě chtěli opravdu dost pěněz, takže by to nebyla spolujízda, ale námi placená cesta. A to se nám samozřejě nelíbilo.

Tak jsme koupili jízdenky na vlak a levné letenky od nízkonákladovky Ryanair. Tentokrát jsme letěli z Liverpoolu do Prahy a stálo nás to dohromady £95 – což je velice dobré. Je to míň než půlka, co po nás chtěli týpci za spolujízdu….pffff vydřiduši.

Cesta vlakem probíhala hladce a na letiště jsme pak dojeli 15min autobusem za pár liber, který jezdí z vlakové stanice každých pět minut – pohoda.

Na letišti jsme čekali na let 4 hodiny. To nás teda nebavilo a tak jsme si zašli aspoň na pořádnou porci kafe. Když nastal čas, poslali nás k našemu letadlu a tam jsme se s Michalem rozloučili. Michal nastupoval zadním vchodem, kdežto já tím předním. Nepřipláceli jsme si extra peníze za sedadla vedle sebe. Přijde nám to naprosto zbytečný vyhození peněz.

Já si vyměnila sedadlo s jedním mladíkem, který mě o to požádal, že by rád seděl vedle své přítelkyně a já souhlasila a ochotně se přesunula na jeho sedadlo u okénka. Tak ráda se z něj koukám. Při vzletu a opuštění Anglie jsem si užívala krásné výhledy, jelikož nám přálo počasí. To se ale po příletu do Čech rychle změnilo a 20 minut před přistáním se začalo letadlo otřásat a vibrovat.
Turbulence. Největší, které jsem doposud zažila.

Začla jsem se v duchu uklidňovat, že to přece nic není, že se to jen trochu klepe a že to za chvíli bude dobré. To fungovalo do té doby, než vedle mě „pipinka“ s umělým vším začala pištět a ona i její sousedka už zasedaly do bezpečného posedu, kdy se rukama zapíraly o sedačku před sebou a hlavu sklápěly směrem doů ke kolenům. Tak jsem se rozhlédla a viděla jsem, že nejsou v tomto posedu jediné. To už jsem taky začínala trochu jančit a zmocňovaly se mě nepříjemné myšlenky, o kterých se vám tu rozepisovat nechci.

Turbulance nepřestávaly a já sledovala tváře letušek, připoutaných ke svým sedačkám. Ty ale byly nečitelné. Jsou to přeci jen profesionálové.
No a po cca 5 minutách, které mi připadaly jako věčnost, turbulence přestaly. A k našemu štěstí se už neopakovaly. A tak naše letadlo v klidu dosedlo na zem.

Ani nevíte, jak se nám ulevilo. Ruce se mi trochu třášly a za boha jsem to nemohla zastavit. Nervy pracovaly. Vystoupila jsem mezi prvníma a hrnula jsem si to rovnou k Michalovi, který ze zadního schodiště spěchal ke mně.

Dalších několik minut jsme měli o čem mluvit a shodli jsme se na tom, že naším Vítkem se nám prostě cestuje nejlépe a máme v něm pocit bezpečí. V tom letadle jste totiž absolutně bezmocní….

Na letišti nás u příletového východu vyzvedl Honza se slovy „Čááááuuu! Vy jste nějací bledý oba.“
A tak se mu dostalo vyprávění z první ruky.

První noc jsme přespali u Honzy a Anky na bytě v Praze, kde nás druhé ráno pohostili královskou snídaní a až pak nás Honza zavezl domů, kde jsme se konečně mohli přivítat s naším milovaným bydlíkem.

A protože bylo krásné počasí, rozhodli jsme se letos poprvé roztopit gril. V mezičase se náš Vítek seznamoval s Ronou, novou členkou naší rodiny.

NAŠE CESTOVATELSKÁ RUTINA
vybalit-vyprat-uklidit-zabalit

V Čechách máme pár dní na to dát vše do kupy předtím než vyrazíme na cesty a ještě k tomu si chceme užít toho krásného slunečného počasí. Začali jsme tím, že Michal dal Vítkovi pořádnou sprchu a z venku ho vymydlil. Poté jsem si ho vzala do parády já a poklidila ho ve vnitř.

No co vám budu povídat, pěkně nám tu zreznul, zatímco tu na nás věrně čekal. Hold už to není žádný mladík. Ale jezdí a motorově je v pořádku. To je pro nás důležité. Vady na kráse jsou jen kosmetické detaily a to nám nevadí. Rozhodli jsme se, že to teď nijak řešit nebudeme, protože na to nemáme čas……uvidíme, jak zvládne Norsko a potom budeme řešit, co a jak s Vítkem dál.

Teď o víkendu si užíváme krásného počasí na zahradě a nebo jezdíme po rodinných návštěvách. Vybalili jsme zavazadla a všechno musíme vyprat.
V pondělí máme domluvenou další grilovačku u našich přátel, tak tu si pořádně užijeme a v úterý už zase začneme Vítka balit na cesty. Ve středu dokoupíme poslední potřebné věci a doděláme odložené věci. No a ve čtvrtek už vyrazíme dál. Na cesty.
Protože právě tam jsme nejraději 🙂

A KAM DÁL?

Pro začátek jen na Moravu, kde budeme mít menší „komornější“(jak Michal rád říká) sraz. V okolí budeme asi do neděle a odtamtud vyrazíme za hranice Čech. Pojedeme přes Německo do Dánska, kde musíme 10.května chytit trajekt do Norska, který jsme si už zaplatili.

V Norsku máme naplánovaných spoustu bodů, které bychom chtěli navštívit a také máme v plánu projít si tam několik treků a zdolat několik vrcholků. Takže se tam trochu zdržíme. Proto původní plán „projet celý sever“ necháváme plynout a uvidíme. Hlavní naší prioritou je teď projet celé Norsko a pořádně si ho užít. Určitě pojedeme až na Nordkapp, ale už nevíme jestli pojedeme jednou stranou Norska nahoru a druhou stranou pak dolu a nebo jestli to projedeme nějak cikcak a pak zamíříme projet sousední země. To prostě uvidíme až na cestě, podle aktuální situace 🙂

Rozhodně se ale máme na co těšit a vy také 😉

KONEC VLOGŮ ?

Vzhledem k tomu, že si Norsko chceme více užít, více se věnovat naší cestě, sami sobě a nechceme se tak honit téměř pořád za ulovením wifi (jak už jsme se několikrát zmiňovali, né vždy je to snadné a často je to unavující a zabýrá to spousty času), rozhodli jsme se, že naše denní vlogy z cest, na které jste byli zvyklí do teď, již dělat nebudeme. Videa z cest na našem YT kanále stále budou, ale nebude se jednat o vlogy a nebudou videa tak pravidelně jako doposud.

Pokud ale budeme mít dostatek mobilních dat, budeme z našeho každodenního života natáčet instastories na náš instagram, které jsou aktuální a vidět je můžete jen 24h, pak se smažou.
Článků bych naopak chtěla psát více. Myslím, že Norsko zajímá spoustu lidí a proto je toto téma žádané.
A na náš FB bychom rádi dávali pravidelně fotky, krátká videa „střípky z cest“ a nějaký ten textík a toto vše by tak pro vás mělo být aktuálnější.