Nedělní ANNECY

Historické městečko Annecy se nachází pod francouzskými Alpami a obklopuje ho krásně modré jezero, které je jedno z nejčistších v Evropě. Tomuto městu se přezdívá Benátky Alp a my už chápeme proč.

Byli jsme celkem zaskočení, když jsme začali vjíždět do velkoměsta. Ani nevim proč, ale mysleli jsme si, že se jedná o menší malebné městečko. Chybalávky!

Toto město má přes 50 000 obyvatel a provoz je tu pořádný – hlavně asi i proto, že byla neděle a lidi se sem sjížděli k jezeru a na místní trhy (o nich později v článku).

Zpět k vyprávění.

Vjíždíme tedy do města a bojíme se, že nezaparkujeme. Poblíž centra vidíme pár parkovacích automatů, do kterých musíte naházet eura, když chcete parkovat podél silnice. To my ale nechceme – hlavně teda platit 😀
A tak jedeme dál. Míjíme dost plných parkovišť a nakonec zamíříme na to, kde vidíme i nějaké obytňáky. Parkoviště je plné a my ho objíždíme dvakrát, ale nakonec se nám povede chytnout flek po odjíždějícím autu. Je to parkoviště u hřiště, kde děti jezdí na kolech. Zrovna tu mají nějaké závody a tak je tu plno. Ale parkujeme a navíc zadarmo.

Vítka necháme odpočívat a vyrážíme po svých směrem k centru. Jdeme podél krásného jezera, kde míjíme menší přístav, ve kterém kotví spousta plachetnic. Na některé z nich zrovna nastupují jejich majitelé a chystají se vyrazit brázdit vodní hladinu a rozhánět tak protější hory, které se ve vodě odrážejí. Lidé zde po promenádě běhají, jezdí na kolech a procházejí se.
Je to krásná podívaná. Nebe je bez mráčku, slunce nám svítí nad hlavami a venkovní teploměry ukazují 29 °C. Krásný to den!

Podél jezera dojdeme až do historického Starého města. Kde se to lidmi opravdu jen hemží. Jezero Fier zde tvoří takové kanály (výtok stejnojmenné říčky), které se rozvětvují, protékají městem a vedou přes ně malé mosty, po kterých přecházíme z jedné strany na druhou.

Né nadarmo se tomu tady říká Benátky Alp. Trochu to tady tak opravdu vypadá. Takové malé Francouzské Benátky a mě se to tu opravdu líbí.

Úzké uličky, plavební kanál, kamenné mostky, katedrála a vězení na ostrově dodávají městu tu správnou atmosféru středověku.

Vše je tu udržované a čisté. Voní to tu dobrým jídlem a my vzápětí pochopíme proč. Vábivé vůně samozřejmě vychází z místních restaurací, které se mi tu vážně zamlouvají a nebránila bych se jejich návštěvě, protože vypadají přesně jako z francouzských filmů, ale nejsou jediným zdrojem linoucích se vůní. Tím jsou také místní trhy, na které samozřejmě zamíříme. Mají tu stánky všeho druhu. Stánky s tisíci druhy voňavých i smradlavých sýrů, u kterých opravdu slintáme. Stánky s velkým počtem chutných salámů. Stánky s olivami, které mají naservírované v obrovských mísách, ze kterých můžete i ochutnat – já neváhám a ozkouším ty Mexické, které jsou pálivé akorát a jsou fakt mňamkózní.

Michal není fanda koštování, protože sám byl v minulosti v kůži prodejců a ví, jak nemají rádi, když ochutnáváte a nakonec nic nekoupíte. Je to pochopitelné, ale já semtam ráda něco na košt zkusím. No a dál tu mají stánky s ovocem, zeleninou, ořechy, pečivem, houby, oblečením, dekoracemi, kabelkami, dřevěnými produkty, bio mýdly, šperky, palačinkami, obrazy atd. Prostě se vším co vás napadla……i nenapadne, ale najdete to tu. Uličkami se doslova prodíráme v davu, protože uličky jsou tu úzké a tak vznikají tlačenice. Bylo by snadné se tu ztratit. Když už trhy máme projité, zamíříme ještě jednou k místnímu lákadlu – Palais de l’Isle, který sedí majestátně uprostřed kanálu a vypadá překvapivě jako kamenná loď v zálivu.

„Tento zámeček ze 13.století byl poprvé obsazen hrabaty z Ženevy, potom, co jejich domovské město zabrali biskupové. Ve 20.století sloužil jako vězení pro odbojáře ve Druhé Světové válce, jejichž rytiny lemují vnitřní stěny.“ – kamarád Net.

Působivé muzeum uvnitř zámku skrývá historii moderního Annecy, ale pravý půvab zámku má zkrátka jeho exteriér.  Zvenku vypadá fakt super a my se tentokrát neubráníme a uděláme si stejnou fotku, jako všichni ostatní turisté.

Jo! To je ona! Hlavně kvůli tomuto místu je toto město tak profláknuté. Ale musíme uznat, že to vypadá fakt hezky. Celá tato část města v nás zanechala dobrý dojem.

Nejlepší výhled na malý zámeček je z mostu Pierra (Pont de Pierre) -tam jsme si střihli jedno selfíčko a pak jsme zamířili do parku u jezera.

Chvíli jsme se tam ještě procházeli a pozorovali lidi na šlapadlech na vodě, skupinu školáků, kteří si házeli s létacím talířem a mě nejvíce zaujala slečna, které měla dlouhé tyčky spojené provázky a ty máchala v předem připravené vodě a pomocí táhlých pohybů pak dělala velké bubliny, které házely odlesky všech barev duhy. No co……tohle se mi prostě líbí.

No a pak už jsme vyrazili zpět k našemu Vítkovi. A protože je něco kolem 13h a my jsme ještě neobědvali a trvalo by, než bych něco ukuchtila, tak jsme se rozhodli poprvé vyzkoušet MANU.

Každý máme svou láhev, do které jsme si dali 450 ml vody spolu s 3 odměrkami prášku a 1,5 dílku oleje. Vše řádně ručně prošejkovali a hned poobědvali tuto tekutou stravu.

No a jak nám MANA (ne)chutnala se dozvíte v prvním videjku z Francie, tak si na něj počkejte 😉