Shrnutí Francie

Tato země mě překvapila svou různorodostí. Opravdu má od každého trochu, což je prostě paráda. Pyreneje. Moře. Bretaň. Krásná příroda. Pláže. Alpy. Normandie. Mont Blanc. Paříž. A mnohem mnohem víc…

Oficiální název je Francouzská Republika. Tato velmoc je známá svými sýry, vínem, místní kuchyní a pojídáním delikates jako jsou například šneci. 
Je to světová velmoc a často se o ní mluví jako o nejvyspělejší zemi planety.
Tato země je kolébkou umění a zemí módy udávající styl. 

A tak dále. A tak dále.

Toto vše a mnohem více Francii definuje.

Tato země má rozhodně co nabídnout.

A nám se tam moc líbilo.

A teď vám sepíšu, kde všude jsme byli (ufff to bude fuška)…

 

 

Château du Haut-Kœnigsbourg

Návštěva hradu i okolí vás vtáhne do středověku a dějiny tu na vás dýchnou. Navíc si tu vychutnáte hezké panoramatické výhledy na okolní přírodu a když bude mít jasno, můžete zahlédnout i Alpy.

Vstup do hradu jsme si neplatili ale procházky v okolí jsme si užili.

Annecy

O naší návštěvě v tomto městě si můžete přečíst v tomto samostatném článku

Nedělní ANNECY

Le Plan de Phazy

U těchto termálních pramenů parkujeme Vítka na parkovišti, kousek od vodních jezírek. Je tu pár lidí, myslím, že to jsou místní. Jdeme si to obhlédnout.
Je tu rotunda, od které vytéká vlažná voda do třech mělkých bazénků pod ní. Zkoušíme vodu rukou a k naší smůle zjišťujeme, že není tak teplá jak bychom rádi. Navíc není moc hezké počasí, takže když ta voda není horká, tak se nám tam nechce – budu se opakovat, ale na teplotu termálních pramenů už jsme prostě rozmlsaní.

A tak využijeme venkovního sezení patřící k místnímu občerstvení, které je momentálně zavřené a dáme si odpolední kafčo venku na čerstvém vzduchu. A parádně jsme si to tam užili. Krásné výhledy na okolní kopce doprovázené pravidelným cinkáním kravského zvonku.

A protože je pozdní odpoledne, rozhodneme se zůstat i na noc. Zde jsme se prošli po okolí a natočili video otázek a odpovědí.

Durance

Projíždět po silnici krajinou kolem řeky Durance byla naprostá krása a já jako spolujezdec jsem si to užívala. Michal jakož to náš řidič už tolik ne, protože cesta byla často samé hádě, jak my říkáme serpentinám. A protože si výhledy nemohl užívat tolik jako já, často jsme si zastavili na vyhlídce a prostě se jen kochali. Byl krásný teplý den plný sluníčka a my si prostě ty výhledy užívali.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dokonce jsme si na jednom odpočívadle zastavili a v klidu jsem nám uvařila oběd. Čínské nudle se zeleninou a sezamovými semínky. S takovýmto famózním výhledem chutná dvojnásob 😉

No a pak jsme vyjeli dál a znovu si užívali panoramata.

No prostě nádhera. Moc nás to bavilo.

 

Verdon Gorge

Kolem největšího kaňonu v Evropě jsme se taky projeli. Vítek nás tamtudy provezl bez problémů a myslím, že si ty výhledy také užíval. Ve Francii se mu jezdilo hezky.

 

Lake of Sainte-Croix

Jedná se o uměle vytvořené přehradní jezero ležící Provence, které napájí řeka Verdon vytékající z výše zmíněného kaňonu. Po projetí kaňonu jsme zamířili rovnou k němu. Modrá voda ve Francii znamená opravdu moc modrou, která nejlépe vypadá z výšky.
Zaparkovali jsme tam na jednom z mnoha parkovišť u pláží a šli jsme se projít podél vody, která byla celkem studená. Příjemných teplot místní voda dosahuje pouze v létě a proto jsme se neokoupali. Nejsme žádní zmrzlíci, ale proč se zbytečně trápit 😉

 

Sillans-la-Cascade

….toto je název vesnice, u které se nachází stejnojmenný vodopád.
Vítka parkujeme na odpočívadle u silnice a vydáváme se dál pěšky.

Po 5 minutách přicházíme ke vstupu na stezku, která je 800m dlouhá a na začátku zakazují vstup v žabkách.

Naštěstí jsme je nechali v autě a nazuli tenisky, takže vyrážíme vesele dál.

Po chvilce docházíme na vyhlídkovou plošinou naproti  zmíněnému vodopádu.

Je mimo sezónu a není tu ani noha. Naprostý klídeček.

A tak tu chvilku postojíme a užíváme si klidu v přírodě a zvuk padající vody.

 

 

Saint-Tropez

I do městečka známého díky filmům o četnících jsme se vydali. Jedná se o jednu z nejluxusnějších oblastí Evropy, kam se sjíždějí z celého světa boháči i turisté.
„Smrad peněz“ zaznamenáváme hlavně v přístavu, kde kotví luxusní lodě a ještě luxusnější jachty.
Trochu je tam okukujeme a představujeme si, jakou bysme s takovou jachtou udělali parádu – „Eagles na cestách jachtou“. To by nebylo špatné ne? Teda nám by se to líbilo….. akorát bychom potřebovali dostat loďku darem a nebo jako sponzoring….. takhle můžeme snít dál 😀

 

 

 

 

 

 

Ale né moc dlouho, protože jsme si zaplatili parking jen na dvě hoďky a tak se tu nechceme zaseknout.
Vydáváme se hlouběji do města a motáme se v jeho roztomilých uličkách. Ty se nám tu líbí. Jinak je tu samozřejmě spousta restaurací, kaváren a všude přítomné obchůdky se suvenýry. To už je taková ta klasika. Ale tady si navíc všímáme obchůdků s luxusním značkovým oblečením či kabelkami nebo šperky. Nic pro nás. Nejsme na drahou parádu. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec projdeme přes hlavní náměstí, kde zrovna rozvěšují s řetězy plné žárovek, které jim tu budou krásně osvětlovat stromy a náměstí kolem. Nakonec procházíme i kolem budovy, o které si myslíme, že by to mohla být četnická stanice ze známých filmů, ale popravdě si tím nejsme moc jistí, nějak si to nemůžeme vybavit. Až později na internetu zjišťujeme, že jsme si to mysleli správně 🙂

A samozřejmě, že než jsme se vrátili k našemu Vítkovi, tak jsme o 40 minut přetáhli zaplacený čas….ale co už. Jedeme dál 🙂

Záliv En-Vau

Jedná se o „utajenou pláž“, na kterou se dostanete buď lodí a nebo pěkně po svých. A protože nás znáte, víte, jakou možnost jsme zvolili my.
Zaparkovali jsme ve městě Casis (43.206972, 5.518078), kde jsme zůstali přes noc a ráno jsme si zabalili batůžky a vyrazili na trek podél pobřeží.

Kus cesty jdeme i po skalách, odkud se nám otevírají obzvláště koukatelné výhledy na útesy a zátoky. Je hezký teplý den a my si trek moc užíváme. Potkáváme po cestě i další turisty, většinou jsou ale méně vybavení než my a ti odvážnější to jdou i v sandálech. Já jsem ráda, že jsme nazuli své turistické vysoké boty, které mi zaručí, že si nevyvrtnu kotník. Úzká stezka není vždy ve skvělém stavu, takže se botky hodí.

Obzvlášť je oceníme v části cesty, kde slézáme ze skály dolů vyšlapanou pěšinou, která je opravdu dost prudká a napůl kamenitá a hlinitá, takže musíme dávat veliký pozor kam šlapeme a často se při slézání dolů přidržujeme rukama. Po zdolání kopce nakonec docházíme na rovinu, která nás po rovné širší cestě dovede přímo na oblázkovou pláž.

Zde si zujeme botky a necháme vyvětrat smradlavky a užíváme si, že chodíme na boso. Zůstáváme tu i na oběd. Já jsem si s sebou přinesla MANU a tak si ušejkuju koktejl a Michal si na vařiči ohřeje hotové jídlo od jezhned.cz

 

 

 

 

 

Po O na pláži ještě čilujeme a čekáme až nám trochu slehne. Nastavujeme tváře slunečním paprskům a necháme se prohřívat. Spolu s námi je tu i několik dalších lidí. Obědvají, čtou si, polehávají, posedávají, sluní se, prochází se a někteří se i koupou. Odpoledne se zabalíme a vyrážíme zpět.

Tentokrát se rozhodneme to vzít jinou cestou, která je širší jako úzká silnice a nevede nás stejnou cestou po pobřeží. Nevěděli jsme dopředu, zda nás dovede správně, ale řekli jsme si, že to riskneme, protože ten krpál, který jsme slezli, nechceme šplhat nahoru. Nakonec nás to k autu dovedlo, ale cesta byla o dost delší, ale aspoň se šlo lepší cestou.

 

Montagne Sainte-Victoire

O tomto super výšlapu, který se mi moc líbil, si můžete přečíst v samostatném článku

Montagne Sainte-Victoire

Roussillon

Tato malá Francouzská vesnička se nachází na vršku kopce a je známá jako jedno z největších nalezišť okru na světě. A je pravda, že je opravdu všude načervenalá. Prý se dokonce řadí mezi nejkrásnější vesnice ve Francii.

„Dnes se zde okr už netěží a toto barvivo se vyrábí uměle. Vesnici však zůstalo zachováno původní zbarvení a je spolu se svým okolím chráněnou oblastí.“ -kamarád Net.

Do této malebné vesnice je však zákaz vjezdu obytek. Na nás to ale neplatí a tak jedeme okouknout, zda by se tam dalo někde zaparkovat zadarmo. Po chvíli zjišťujeme, že nedalo.
Toto místo je turisticky hodně navštěvované a v sezoně je to tu jako v mraveništi a proto tam všude mají placená parkoviště a nebo zákazy stání apod. My ale nakonec nacházíme free parkoviště, kde zůstáváme na noc (43.911355, 5.299690) a do vesnice vzdálené cca 1,5km se vydáváme druhý den ráno po svých po silnici.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve vesničce se procházíme po úzkých a příkrých uličkách, jež jsou lemovány domky s krásně červeně zbarvenými fasádami, které ukrývají obchůdky se suvenýry a místní restaurace a kavárny.  A pak vyrážíme dál na cesty.

 

Les Baux-de-Provence

I tato vesnice se pyšní titulem „nejkrásnější vesnice Francie“, tak mi to tak připadá, že tento titul má každá druhá obec. Toto je však skalní vesnice v jejímž středu stojí zřícenina hradu.
Parkujeme na parkovišti pod městem, kde se platí 5euro, ale my to píchneme ještě před parking a tak parkujeme gratis, ale musíme jít o kousek dál. Ale to nám nevadí. Procházíme se kamenným městem, kde jsou moc hezké obchůdky a ze všech restaurací to voní. Dojdeme až k hradu, kde je u vstupu dlouhá fronta na vstupenky, ale do té my se nepostavíme. Otočíme se a procházíme městem z druhé strany pod plošinou, na které hrad stojí. Vesnice je to malá a tak ji máme za chvíli projitou a vyrážíme o dům dál.

Carcassonne

Stejnojmennou společenskou hru máme moc rádi a tak nebylo pochyb, že jsme se tam chtěli podívat. Bylo to tam moc krásné a jestli se chcete dozvědět více, nahlédněte do samostatného fotočlánku

Carcassonne

Mérens-les-Vals Hot Springs

O těchto termálních pramenech, do kterých jsme vlezli, si zase můžete přečíst v tomto samostatném článku

3 termální jezírka

Duna du Pyla

Tato písečná duna je největší svého druhu v Evropě a navíc je „živá“ neboli putující, což znamená, že se každý rok posouvá o přibližně o 5metrů více do vnitrozemí a postupně tak zasypává les pod ní.
Ano správně, les pod ní. Duna je tak veliká, že když na ni vylezete a budete se procházet po jejím hřebeni, budete mít po levé ruce dole moře zelených korun stromu a po té pravé budete mít to pravé modré moře.

Parkoviště je v areálu před dunou pod závorami a placené. My proto parkovali o cca 300m dále na malém štěrkovém placu zadarmo.

Michalovi se to tu nijak extra nelíbilo, prý jen velký kopec písku. Mě naopak se na obřím pískovišti moc líbilo. Jen mě mrzelo, že jsme tu byli na konci listopadu, kdy večer před naší návštěvou pršelo a písek byl studený a já v něm nemohla chodit bosky. Za příznivějších podmínek bych se tu i ráda vykempila, ale takhle jsme se tu jen prošli.

Locronan

A je to tu zase…….. jedná se o vesnici, která se pyšní oblíbeným Francouzským titulem „nejkrásnější vesnice Francie“. I sem jsme se tedy jeli podívat. A tato se nám z výše již zmíněných líbila nejvíce. Byla v kamenném stylu a nám proto připomínala naši oblíbenou Anglii, od které nás tam dělilo jen moře.

 

 

 

 

 

 

 

 .

 

Le Phare du Petit Minou

Je nejfotogeničtější maják ve Francii.  A my to můžeme potvrdit. I nám amatérům se podařilo ukořistit jeden pěkný snímek. Byli jsme se u něj podívat a dokonce jsme 150m od něj spali na malém parkovišti na kraji silnice. Spací spot to nebyl nijak extra, ale ty výhledy na maják opravdu stáli za to.

 

V okolí se můžete vydat na procházku na obě strany po útesech, stejně jako jsme to udělali my.

Côte de Granit Rose

Aneb pobřeží růžové žuly je jeden z nejkrásnějších úseků bretaňského pobřeží. Jeho kouzlo spočívá v kontrastu: na jedné straně z hlubin na povrch vyvřelá růžová (případně oranžová) žula, na druhé straně zlatý písek a smaragdově zelené příbřežní vody.
Po pláži procházkou dojdeme až na kamenné útesy a obdivujeme zde i velké balvany.

Narazili jsme zde i na smrtelně jedovatý druh medúzy, která už naštěstí mrtvou moře vyplivlo na pláž. Na vedlejší pláži jsme našli informační cedule, kde před těmito medúzami varovali.

Ale protože tu opravdu „duje“ vítr, nasbírám si do kapes několik hezkých kamenů a malé šnečí ulity a vracíme se stejnou cestou zpět k autu, kde se před tím fujákem schováme.

 

Mont-Saint-Michel

Tento ostrov se nachází v Normandii a je druhým nejnavštěvovanějším místem ve Francii (hned po Paříži samozřejmě). Tak tam jsme se opravdu těšili.

 

 

 

 

 

Ale najít zde free parkování…..to bylo něco, ale nevzdali jsme se a nakonec se nám to vyplatilo.

Hodím vám sem UŽITEČNÉ INFO
Při shánění free parkoviště v blízkém okolí Mont-Saint-Michel jsme se opravdu zapotili. Nejdřív jsme zkusili zanesený spot v P4N (48.621,-1.46788 ) kam nás dovedla polňačka. Nicméně brzy se tam objevil majitel pozemku a taktně nás upozornil, že se jedná o soukromý pozemek. My se slušně omluvili a po dopití kávy odjeli. Takže tohle místo nedoporučujeme.
Jeli jsme tedy hledat něco sami. V nejbližším okolí jsou všude velká placená parkoviště pod závorami, kde si buď můžete zvolit půl hodiny zadarmo, 2hodiny za 6,50 euro a nebo celodenní parkovné za 11,50euro. Což je pěkně vychytralé, protože pěšky za 2 hoďky návštěvu Mont-Saint-Michel nestihnete(možná když si zaplatíte bus, který tam sváží turisty), takže jste nuceni zaplatit si celý den. To my jsme ale samozřejmě nechtěli. A tak jsme jezdili po okolí a hledali, kde bychom mohli našeho Vítka nechat na noc a pak i ráno, až se vydáme pěšky k ostrovu. Všude v okolí jsou zákazové cedule a stejně tak i na parkovištích u restaurací apod.
V okolních vesnicích jsme narazili na dva stellplazy (jeden za 10,50 a druhý za 12euro) – opět nic pro nás.
Ale my to nevzdali a nakonec se nám to vyplatilo. Našli jsme malé parkoviště (max 20aut), které bylo zadarmo. 

Naleznete ho na souřadnicích 48.598815, -1.513513 a řadíme ho mezi naše spoty jako velmi užitečný #eaglesspot .
Navíc je na parkovišti k dispozici záchod a odpadkové koše.

Procházkou se pěšky dostanete až k ostrovu po stezce podél řeky. Nám to trvalo necelou hodinku. Určitě doporučujeme to řešit takto, protože se vám po celou cestu budou nabízet výhledy na krásný Mont-Saint-Michel.
Vstup do městečka za hradbami je zadarmo – doporučujeme si to tam projít. 

My tam byli na konci listopadu a bylo tam jen pár turistů, takže jsme se nemuseli mačkat mezi davem lidí, který tu vzniká v sezoně.

Při vstupu procházíme hradební bránou a cítíme se jak v nějakém středověkém filmu….

….nebo alespoň v kulisách toho filmu, protože přesně tak to tady vypadá. Naprosto reálně.

Michalovi se zde dokonce líbilo víc než v Carcassone.

 

Utah Beach

Více v samostatném fotočlánku tady

UTAH Beach

Omaha Beach

Stejně tak o této pláži se dozvíte více zde

OMAHA Beach

Falaise

V tomto městě jsme měli jasný cíl. Podíval se na sochu Rolla. A taky, že jsme ji viděli. Jen nás překvapila její velikost. Nevěděli jsme, že je tak malá jako ve skutečnosti opravdu je.

A když už jsme tam kvůli tomu Rollovi byli, tak jsme se zašli podívat i do místní pevnosti Château de Falaise. Vstup do pevnosti je zdarma, připlácí se jen za vstup do hradu. Nicméně doporučujeme návštěvu i bez toho aniž  byste si zaplatili za vstup do hradu. V pevnosti se můžete procházet po nádvoří, kde mají rozmístěno několik 3D binoculárů. V každém z nich uvidíte rozdílný snímek. Jsou to moc hezké 3D obrázky, které zachycují život v pevnosti v dřívějších dobách.
Michala tyhle kukátka ohromně nadchla.

Étretat

I k plážím pobřeží kanálu La Manche jsme se vydali. Parkujeme na parkovišti u kostela. 
Procházíme se po okolních travnatých útesech a otevírají se nám výhledy na místní útesy.

Po levé straně máme Falaise d´Aval

a po pravé straně pak Falaise d´Amont

Procházku si můžete udělat na obou útesech. Nemusíte ani vyjíždět auty na parkoviště na útesu, protože z městské pláže se na útes dostanete po schodišti.

Návštěvu tohoto místa nevynechejte a doporučujeme, počkat si na setmění. 
Protože i tehdy si užijete výhledy na útesy, které jsou nasvícené a je to krásná podívaná.

No a to je z naší Francie, tak nějak všechno.

Určitě jsem něco zapomněla zmínit, ale je toho toooolik…. 

To důležité zde je.

Francie v bodech

• – je to největší země EU
  – produkuje se zde ročně miliarda tun sýra ve více než 1200 druzích 
  – je nejpopulárnější turistickou destinací, kterou ročně navštíví nad 85 milionů návštěvníků
  – Francouzský venkov je krásný a na podzim hraje všemi barvami
  – silnice tu mají v dobrém stavu
• – průměrný Francouz sní za rok 500 šneků
• – po celé zemi jezdí spousty obytek
• – na angličtinu tu moc nenarazíte, všechno mají francouzsky
• – u silnic mají často odpočívadla a jsou hezká, udržovaná
• – u Mekáče vás free wifina vykopne, když zavřou (platí jen u některých)
• – ceny potravin jsou srovnatelné s cenami u nás, něco dokonce koupíte levněji, ale vše je tu kvalitnější
• – některé obchody mají v neděli zavřeno
• – v obchodech mají obrovský výběr sýrů za rozumné ceny
• – neměli jsme problém se spaním na divoko, v této zemi je spousta vhodných spotů
  – pitnou vodu jsme nabírali jako všude jinde – z pítek, pump, studánek atd

 

Tak a je to! Jupííí.

Vy jste to vážně dočetli? 

Klobouk dolů!

Tak nám do komentáře pod článek napište, jakou zkušenost máte s Francií vy a kde se vám v této zemi nejvíce líbilo ?

Jsme zvědaví, protože nás tato země nadchla.

Francii dáváme palec nahoru 🙂