Shrnutí Rakouska
Krásná hornatá země s jezery a krásnými domky, které jsou jako dělané pro tuto krajinu. Máme to od nás kousek a možná si ani neuvědomujeme, jak je tam krásně….
V Rakousku jsme byli celkem 6 dní. Vzali jsme to rychleji než bychom rádi, ale trochu doháníme čas, který jsme trávili v Česku. Mě samotnou překvapilo, jak moc se mi v Rakousku líbí. Je tam naprosto krásná příroda. Dechberoucí výhledy na hory, kde občas zahlédnete zasněžené vrcholky i letní sezóně. A ty krásné domky, které jsou všechny sladěny do stejného stylu. Ty tam do té přírody prostě patří.
Hallstatt
O tomto malebném městečku si můžete krátce počíst v samostatném článku tady.
Výšlap s výhledem na Wolfgangsee
Vítka jsme nechali na neplaceném parkovišti a kolem desáté dopoledne jsme se připraveni vydali vzhůru. No a že to byl teda stoupáček. Zdolali jsme převýšení skoro 1000 výškových metrů a pěkně se u toho zapotili. Těsně pod vrcholem jsme si ohřáli na vařičku fazolový guláš, který jsme dostali na vyzkoušení od jezhned.cz a k němu jsme přikusovali toustový chléb.
A pak jsme se nadlábnutí tak akorát vydali pokořit vrchol, který jsme už měli na dohled. Přešli jsme kousek po travnatém plácku, kousek do kopce a pak už nám zbývalo zmáknout jen finální výstup po kamenné skalce. Tady jsem si musela odložit hůlky, abych měla volné ruce a mohla si jimi pomáhat při šplhání na vrchol. Naštěstí to byl už jen kousek a zasloužená odměna byla na dosah – fantastický výhled na jezero Wolfgangsee a okolí na jedné straně a vrcholky jiných hor na straně opačné, kde jsme v dálce viděli kousek jinačího jezera.
Prostě paráda. Tak si tam tak posedáváme zachumlaní do lehkých bund od Hannah, odpočíváme, kocháme se výhledy a všechno dokumentujeme. Osloví nás i mladý pár a požádá o vyfocení, že prý vypadáme jako profesionálové 😀 haha. Vysvětlujeme, že to fakt nejsme ale pá snímků jim cvakneme na jejich foťák. Na vrcholu je celkem rušno a tak se nezdržujeme moc dlouho a vydáváme se dolů k našemu Vítkovi. Ten tam na nás vzorně čeká a vypadá, že je bez úhony – poslední dobou máme obavy, aby nás někdo nevykradl. Otevřeme boční dveře a předháníme se v tom, kdo si první zuje turistické boty, skočí do žabek a pocítí ten skvělý pocit úlevy.
Zeller See
V okolí tohoto jezera jsme pobyli přibližně tři dny. Měli jsme tam dvě návštěvy. Honzu a jeho tříhvězdičkovou Fionu a Kubu s Naty a jejich prostornou Jitkou. Našli jsme si spot na spaní kousek od jezera a bylo to bez problémů. V blízkosti jezera se nedá spát přes noc, všude tam jsou zákazové cedule. Dvakrát jsme se byli vykempit na dece na břehu jezera. Bylo to fajn a voda byla příjemná. Vadilo nám, ale jak tam bylo přecpáno…….všude lidi. Docela nás překvapilo kolik se tam vyskytovalo lidí z Arabských zemí…..doslova se to tam jimi hemžilo. Vyšlápli jsme si tam i na menší kopeček spolu s Kubou a Naty, ale výhledy tam nebyli nic moc. Každopádně procházka na protáhnutí noh to byla fajn.
Traunsee
Toto bylo naše první jezero v Rakousku a moc se nám u něj líbilo. Celkem nám učarovalo. Zaparkovali jsme na bezplatném parkovišti u infocentra u obce Gmunden, udělali si véču a šli se projít k jezeru. Kde jsme obdivovali hory na protější straně, které se zrcadlily ve vodní hladině. Byla to nádhera. Moc se nám tam líbilo to vám řeknu.
Šli jsme kus podél jezera a v místním parku jsme pozorovali dvě hravé veverky, jak skotačí na stromech. Podívali jsme se i ke kostelíku ležícím na malém ostrůvku, který je s pevninou spojen mostem. Kolem kostelíku se dá i projít, tak jsme to prubli a kochali se výhledem tentokrát z jiné perpektivy.
Krimmelské vodopády
Tak ty teda stáli za to! Za parkoviště jsme platili 5éček – brali Vítka jako osobák. A za v stup jsme zaplatili 3éčka za jednoho. Celkem se nám protáčeli panenky, když jsme zjistili, že nás tahle sranda vyšla celkem na 11euro. Ale! Jak jsem psala, stálo to za to. Tyto vodopády jsou nejvyšší v Evropě a dokonce 5.nejvyšší na světě. Šli jsme tam dopoledne a drželi jsme se udržovaných stezek, které nás vedli vzhůru. Pěkně do kopečka a ještě výš. Vždy podél vodopádu. Vycházka k vrcholu Krimmelských vodopádů měří celkově 4 kiláčky a zahrnuje množství vyhlídkových stanovišť a teras.
My jsme šli na vršek něco málo přes hoďku a půl a to jsme zašli na všechny vyhlídky. Michal akorát občas nechodil tak blízko jako já, protože měl u sebe foťák a tomu odstřikující voda vadila. Mě naopak.
Já uvítala když mě vzduchem poletující částičky vody dopadali na obličej a kůži a chladili mě. Na vrcholku jsme si dali přestávku na lavičce a posvačili jablko a cereální tyčinku. Byl sice čas oběda, ale my s sebou měli jen to. Nečekali jsme, že se nám to tam takhle protáhne. No dolů už to šlo snadno a rychleji – cca za půlku času. Možná taky proto, že jsme spěchali do auta na oběd, který jsem hned po příchodu uvařila. Dali jsme si lečo z čerstvých surovin a k tomu poctivý chléb.
Tak o tohle hlavně jsem se s vámi chtěla z Rakouska podělit. Viděli jsme toho samozřejmě více, ale už mě nějak nebaví datlovat do klávesnice. Jsem už utahaná. Dnes jsme měli náročný den. Tak už to vezmu jen v kostce.
V bodech, jak mám ve zvyku:
– v Rakousku je krásná příroda s fantastickými panoramaty
– zamilovala jsem si jejich domečky
– není tam draho – v Lidlu nakoupíte za stejné ceny jako u nás, něco se dá dokonce sehnat i levněji
– často jsme narazili bezplatné parkoviště – kloboukdolů, to my oceníme
– mají volně průjezdné hranice, takže nás nikdo nekontroloval – nevím, zda je to úplně dobře
– cena nafty je levnější než u nás
– silnice mají ve velmi dobrém stavu
