CHATY U JEZERA ANDERVATNET

Toto místo jsem našla v mapičce WILD CAMPING TIPS a zanesla jsem ho jako bod zájmu v našem itineráři. Jedná se o jednu z mnoho veřejných chat, které jsou v Norsku volně přístupné a můžete v nich bezplatně přespat.

Jezero Åndervatnet leží v Norském NP Ånderdalen, který se nachází na jihu hornatého ostrova Senja v západní části kraje Troms. Tomuto poměrně malému parku dominují ledovcem modelované hory lemující údolí Ånderdalen. A právě tam jsme se vydali na trek.

Bohužel nám už několikátý den nepřálo počasí a my přemýšleli zda vůbec k NP jet a jestli má cenu se na trek k chatce vydat. Po cestě tam nás chytly, kroupy a dokonce i místy padal sníh.

 

 

Přenocovali jsme na jednom spotu asi 10 km vzdáleném od parkoviště, ze kterého se vychází. Po probuzení naše naděje na lepší počasí rychle odvál studený vítr. Posnídali jsme a řekli jsme si, že dojedeme na parkoviště a uvidíme, kolik tam bude aut a pak se rozhodneme, zda půjdeme.

Po příjezdu na parkoviště nás překvapilo, že zde žádná auta neparkují. Počasí stále nebylo nic moc, ale přestalo aspoň pršet. A tak jsem se rozhodli, že půjdeme, protože na přespání v předem vytipované chatce jsme se opravdu těšili.

A tak jsme zapakovali naše větší batohy – ARROW 45 od HANNAH. Michal batoh ozkoušel poprvé a byl spokojený.

Zabalili jsme si spacáky, jídlo na dva dny, náhradní suché oblečení, elektroniku, malý vařič, protože jsme si nebyli jistí, zda v chatce bude a vodu. Oblékli jsme si nepromokavé kalhoty, nazuli turistické samochodky a já si raději vzala i zimní bundu. Protože počasí bylo opravdu nevyzpytatelné.

 

 

Než jsme se zapakovali, přijel další mladý pár v obytce a vyrazili ještě před námi. Naštěstí měli jen jeden malý batůžek společně a tak jsme se nebáli, že by nám chatku zabrali a my tak stále doufali, že si užijeme noc v krásné chatce na samotě obklopené jen krásnou Norskou přírodou.

 

 

Vítka jsme nechali odpočívat na parkingu a tentokrát jsme nezatahovaly závěsy, aby bylo vidět, že v autě nikdo přes noc nespí. Na tomto parkovišti je zákaz spaní, protože je to hned naproti kempu. Vycházíme a následujeme ukazatele, kteří nás vedou nejprve širokou udržovanou stezkou mezi lesy. A později široká stezka končí a my jdeme po vyšlapané pěšině, která je ale dobře značená a tak víme, že jdeme dobře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Procházíme srdcem Národního Parku a je tu naprostý klid.
Cesta je však hodně podmáčená a tečou tu pramínky vody. To nám však nevadí. Naše botky jsou pro takový terén přizpůsobené.

 

Přecházíme několik rašelinišť a mokřin, přes které vedou úzké „dřevěné chodníčky“ a tak nám umožňují přejít určité úseky suchou nohou. Ale nejsou zdaleka všude.
Místy vídáme naskládaná prkna na sobě a chápeme, že v určitých místech se teprve budou pokládat, aby cesty byly připravené na hlavní sezónu.

 

 

Po hodině chůze přicházíme místu, kde je u ohniště venkovní posezení a je zde k dispozici plný dřevník. Dozvídáme se, že jsme v půlce naší cesty a jsme rádi, že nám počasí celkem přeje. Neprší a občas na nás vykoukne i sluníčko. V zimní bundě je mi teplo a tak ji mám většinou rozepnutou.

 

 

Nedáváme si tu přestávku a vycházíme dál, abychom co nejdříve zdolali i druhou půlku cesty a byli brzy u chatky, která je naším cílem. Místy vídáme podél cesty zvířecí výkaly a stopy, ale zvířata samotná bohužel ne. Po další hodině docházíme dalšímu ohništi, kde je i tentokrát plný dřevník a venkovní sezení, u kterého svačí mladý pár, který vycházel z parkoviště před námi. Navíc tu však je venkovní dřevěná kadibudka a výhled na jezero, u kterého konečně spatříme cíl naší cesty. Dřevěnou chatu.

 

 

Kolem ní se prochází blondýnka zhruba v našem věku, která je z Německa, jak jsme zjistili později. Jdeme rovnou k chatě a okukujeme ji nejprve z venku. Nakukujeme okny dovnitř a vidíme, že jedna postel je zabraná a po chatce jsou rozložené věci. Zřejmě se tam už někdo zabydlil. Že by právě výše zmíněná blondýnka, hádáme. Potom si sundáme batohy a odložíme je na dřevěnou verandu před vstupem. Brzy se dozvídáme, že nás odhad byl správný. Slečna přijde k nám a dáváme se do řeči. Angličtinou nám sděluje, že už je uvnitř zabydlená a že tu dnes bude spát. Vysvětlujeme, že i my to máme v plánu a jestli jí nebude vadit, když se přidáme. Sděluje, že bude jedině ráda, když tu nebude přes noc sama. A tak vcházíme do chatky a nadšeně ji okukujeme. Sice si to tu neužijeme tak, jako bychom tu byli sami dva, ale aspoň máme společnost.

 

 

Chata je plně vybavená a je tu vše, co potřebujeme. K dispozici jsou zde dvě pevná lůžka a jedno závěsné. Na všech jsou matrace. Dále je tam stůl, dvě židle, malá kuchyňská linka, která je plně vybavená, dvouplotýnkový vařič napojený na velkou plynovou bombu, kterou si hned zapínáme a děláme si odpolední kafíčko. Samozřejmě jsou tu k dispozici kvalitní krbová kamínka a dřevěná truhla, ve které se skladuje dřevo. Zatímco připravuji kávu a rozvěšuji mokré věci, Michal rozdělává oheň v kamnech, abychom se prohřáli my i chata. Brzy už necháváme nohy odpočinout. Sedíme u stolu, usrkáváme horkou kávu, posloucháme praskání v kamnech a sundáváme mikiny, protože už tam máme tepleji. Jó, to je parádička.

 

 

Po kávě se jdeme stejně jako naše dnešní spolubydlící předtím projít po okolí. Jdeme kolem jezera a užíváme si toho naprostého ticha a výhledů na hory se zasněženými vrcholky, které nás obklopují. Prostě jen tak jdeme …. rovnou za nosem.

 

 

Přecházíme i přes vybudovanou dřevěnou stezku, nad vodou a po 500m si všímáme rozcestníku, ze kterého se dozvíme, že za dalších 700 metrů, by měla být další chatka s názvem Åndergammen.

 

Vydáme se ji hledat. Vydáváme se tedy po červených značkách až přicházíme k řece, kde se cesta trochu ztrácí a my nevíme kudy je ten správný směr. Jsme si ale jistí, že už jsme ušli 700m……chatka ale nikde.

Nakonec zahlédnu v lese mezi stromy dřevěný dřevník….nebo chatku. Nejsme si jistí, co přesně to je, ale rozhodně to musíme prozkoumat. Vydáváme se tedy přes řeku, kterou lze přejít jen v určitých místech přes kameny a za chvilku přicházíme k té druhé chatce, která je opravdu skvěle ukrytá v lese a stojí u ní opět plný dřevník.

Tato chatka je odlišná od té, de jsme se pro dnešek ubytovali. Jak říká Michal – je to větší punk. Ale je opravdu hezká. Je to takový hobit styl a to se nám líbí.

V jejím blízkém okolí je opět k dispozici venkovní sezení, ohniště i kadibudka. Stačí udělat jen pár kroků k malému potůčku, ze kterého jde nabrat voda.

Chatka samotná je z venku porostlá mechem a trávou a ze střechy vyčnívají dva komíny. Vypadá jako travnatý kopeček, který krásně zapadne do místní přírody.

Vcházíme dovnitř a nestačíme se divit, kolik je v ní místa. Z venku to tak rozhodně nevypadá. Je fakt, že když jsme procházeli dveřmi, museli jsme se přihrbit, ale vevnitř se bez jsme se bez problémů postavili.

 

 

Uvnitř jsou dvě postele, které jsou bez matrace, ale jsou tu karimatky, které by se dali využít. je tu i malý stolek, dvě štokrdlátka, která slouží jako židle a malý rohový kuchyňský pult, který je vybaven nádobím i vařičem. Také jsou tu v rohu u dveří malá kamínka, u kterých je několik polínek vyskládaných do řady. Je tu však větší tma, protože je tu jen jedno malé okénko. Ale jsou tu k dispozici svíčky a další drobnosti.
Je to paráda! A my obdivujeme člověka, který to tu vybudoval.

 

 

Nějakou dobu jsme to tam zkoumali. Jak je vše udělané, propracované atd. Celkem nás to nadchlo. Michal pořád mluvil o tom, jak by bylo parádní mít něco podobného ukrytého v Čechách. Tak třeba někdy, protože „nikdy neříkej nikdy“ 🙂

Dokonce jsme mluvili o tom, že bychom se zabalili a odešli z té první chatky sem. Ale říkali jsme si, že by to možná naše nová spolubydlící mohla pochopit jako urážku a tak jsme se nakonec rozhodli, že zůstaneme tam, kde jsme měli vybaleno.

Stejnou cestou jsme se vrátili zpět k našemu dnešnímu krásnému ubytování. A nějakou dobu jsme se potloukali po okolí, které jsme prozkoumávali. Když jsme šli od chatky do prava podél břehu jezera, dorazili jsme po chvíli na malou kamínkovou pláž a říkali jsme si, jaká by tu byla v létě príma koupačka. A protože na koupel byla zima, zabavili jsme se házením žabek……. teda Michal házel žabky……já házela kamínky, které se žblunknutím zmizely pod hladinou. Už několikrát jsem se snažila naučit házet žabky, ale bezúspěšně. Michal to nechápal a snažil se mě to naučit……. po chvíli to vzdal 😀
Jsem na žabky levá.

 

 

Vrátili jsme se tedy do chaty a udělali jsme si k večeři naše poslední jídlo od jezhned.cz
guláš z červených fazolí, který byl na pánvičce připraven za 3 minutky stejně jako rýže a my tak během chvíle mohli večeřet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po rychlé večeři jsme si zalezli do chatky a já jsem se nejprve prohřívala u kamen. A užívali jsme si to, že tam prostě jsme. Poslouchali jsme praskání dřeva v kamnech, povídali jsme si, obdivovali jsme výhledy z okna a před spaním jsme si udělali čaj, který jsme si vypili na lavičce venku a nějakou dobu jsme tam poseděli  předčítali si ze čtečky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doufali jsme, že uvidíme nějaká zvířátka, ale bohužel se nám nepoštěstilo. Na to jsme si ještě chvíli museli počkat. To jsme ale samozřejmě ještě tou dobou nevěděli.

Všichni tři jsme byli celkem unavení a tak jsme to zalomili celkem brzy. Michal se ale dlouho převaloval. Nemohl spát, protože teplo z kamen se drželo nahoře a protože on obsadil závěsné lůžko, bylo mu hrozné horko. Vydržel to tam jen chvíli a pak se nasyslil na spodní lůžko ke mě.

Po probuzení jsme si dali k snídani ovesnou kaši s kávičkou. Potom jsme pobalili věci a protože jsme odcházeli poslední, uklidili jsme po sobě chatku, aby to vypadalo, jako bychom tam nebyli. Neradi po sobě necháváme někde nepořádek. Doufám, že to máte stejně 🙂

Zapakovaní jsme vyrazili do deštivého dne. Šli jsme stejnou cestou, ale moc nám to neutíkalo. Ale to tak cestou zpět máme vždy. To natěšení na to nové už máme za sebou a teď už se jen vrátit…..prostě se nám to zpět vždy táhne.

 

Tentokrát po cestě potkáváme několik turistů s batůžky, kteří se sem vypravili i přes nepřízeň počasí. Na parkoviště, kde na nás čeká náš milovaný Vítek přicházíme celkem promočení a už jsme celí natěšení, až ze sebe všechno mokré sundáme a převlečeme se do čistého a suchého oblečení.

Jenže!! Hned po té, co tak učiníme vypukne ve Vítkovi naprostý chaos, který je zcela neorganizovaný.

 

 

To víte…..někam v autě musíme rozvěsit všechno mokré a zpocené oblečení…..někam musíme odložit batohy, než je vybalíme a zaklidíme na svá místa……někam se musí odložit neumyté nádobí, abych mohla nachystat oběd, na jehož přípravu si musím vyhradit kousek místa…… A toto vše na tak malém prostoru, ve kterém se pohybují dvě dospělé osoby. 

I vanlife má občas stinné stránky a ne vždy je všechno krásně naklizené a hezky vypadající jako na insta fotkách. Tohle je realita.

 

 

S plným břichem se nám pak ten nepořádek likvidoval rychleji 🙂

To je asi vše, co jsem momentálně schopná ze sebe v tomto vedru vypotit. 

Celou trasu v pohodě zvládnete s dětmi a nebo se svými čtyřnohými miláčky. Není to náročná tůra.

 

A slovo závěrem?

Určitě sem vyražte, nebudete litovat!

My jsme si to tam maximálně užili a tyto volně přístupné chatky nás opravdu nadchly.