Cestování,  Zahraničí

Glasgow

Je největším městem Skotska (tudíž je větší než Edinburgh) a je to třetí největší město ve Spojeném Království. Ano takové je město Glasgow. No ale město jako takové na mě až zas takový dojem neudělalo.

Možná proto, že jsme do Glasgow vyrazili hned z Edinburghu, si mě Glasgow nezískalo. Těžko říct. V dopoledních hodinách jsme dorazili do města a měli čas si projít centrum a blízké okolí. Budovy ničím neoslní, prostě jako všude jinde. Prostě město. Obchodů na každém rohu, ale to asi ve velkoměstě čekáte. Ulice plné proudících lidí, kteří buď chvátají do práce nebo se tlačí mezi davem s plnými nákupními taškami. Takový normální den.

Famózní omítka

Co mě, i ostatní zaujalo, bylo pár maleb na budovách, na které jsme při naši návštěvě narazili. Velkoplošné malby přímo na domech. Skvělý nápad místního umělce, který pro mě udělal Glasgow aspoň něčím zapamatovatelným …. aspoň něčím odlišným.

 

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotbal bezdomovců?… 

Na náměstí jsme přihlíželi mistrovství světa ve fotbale, hráno lidmi bez domova. Ani jsem nevěděla, že něco podobného je…
celkem zajímavé. Michal s tátou z této podívané byli nadšení a asi bychom přihlíželi déle, kdyby nebylo jedné poblázněné starší fanynky, která v řadě za námi pořvávala jak smyslů zbavená. To se prostě nedalo.

 

 

 

 

Trocha histrorie

A tak jsme se vydali podívat na místní katedrálu. I tato katedrála je krásnou historickou stavbou a tentokrát bez vstupného, což nás velice potěšilo. Juhu, mohli jsme nakouknout dovnitř. Přítmí, chlad a šepot. Přesně takové to tam bylo. Mělo to zvláštní kouzlo. Nás okouzlila hlavně vitrážová okna, která odrážela barevné
odlesky z barevných mozaikových výplní.

No a na závěr našeho výletu mužské osazenstvo trvalo na navštívení fotbalového clubu Celtic. Zde se obzvláště líbilo Michalovi a jeho taťkovi. Pořídili si pár super vzpomínkových fotek a Michal si koupil i clubovou šálu, která nám teď zdobí krbovou římsu v pokoji…a nebo… která se teď povaluje na našem krbu….záleží jak to podáte a jak se na to díváte 😀

Toť vše, protože pak už jsme naskákali do auta a frčeli zpět do Windermere na večerní směnu do italské restaurace.

Jeden komentář

  • Saša

    Dům plný maleb na fasádě je fakt úžasný. Zdá se ale že cestujete mou knihovnou. Když slyším Glasgow zároveň mi v uších rezonuje jméno Taggart. Na tohoto detektiva a jeho případy jsem se dívala se svým dědou. Je to už hodně dávno co jsem některou z těchto detektivek četla nebo se na ně podívala. Ale teď určitě na něco mrknu. Krásné zážitky, krásné vyprávění. Děkuju 😊

Napsat komentář: Saša Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.