Jak snižujeme náklady při cestování?

 

Peníze jóóóó ty hýbou světem. Tak to prostě je. A s největší pravděpodobností s tím nenadělám nic ani já ani vy. Takže to bude stále propírané téma. A nebudu vám mazat med kolem pusy, že cestování není o penězích. Protože to bych vám lhala. O penězích to je, ale není to o hromadě peněz. Když chcete cestovat, tak prostě cestujte a nehleďte na to, že na to máte pouze pár tisícovek, které jste dlouho odkládali stranou z měsíčního rozpočtu. 

Už půlroku nízkonákladově cestujeme v našem Vítkovi, ve kterém zároveň bydlíme. Ze začátku to pro nás bylo taky nové, protože jsme doposud low cost necestovali, ale teď už je to naše denní rutina a nějaké věci už máme dobře vychytané. 

Přesný návod na to, jak ušetřit, vám nedám.

Nebudu sem psát něco jako „10 triků, jak zaručeně ušetřit“ nebo něco tomu podobného. Prostě vám sem sepíšu, jak to děláme my, toť vše.
Pak už je na každém z vás, zda se rozhodnete šetřit peníze stejně či podobně jako my. A nebo naopak úplně jinak, protože se raději uskromníte v jiných věcech. Každý na to musí jít po svém.

Ale věřte, že se to dá! 🙂

 

VAŘÍME SI SAMI

Tak tohle je pro nás zásadní. Vaříme si hodně a vaříme si hlavně nízkonákladová jídla (zde mrkni na fotky našich jídel). To, že si připravujeme téměř všechna jídla sami nám šetří hromadu zlaťáků.

Takže do restaurací a fást fůdů chodíme jen výjimečně. Protože je občas potřeba ty chuťové buňky uspokojit něčím, co jste nevařili vy sami. Občas…….teda vlastně velice často se přemlouváme, abychom nepodlehli chutným vůním, které se linou v turistických destinacích snad ode všud a snaží se vás zachytit do svých pavučin jako pavouci mouchy. Bojujeme proti tom tak, že si říkáme „dáme si něco příště“. No a když na to příště dojde, tak si řekneme „dáme si něco příště“ 😀 A takhle je to pořád dokola, než opravdu jednou dojde na to „příště“ a my si dáme do čumáku.
Třeba v Itálii jsme zašli do restaurace a dali si každý místní pizzu. Né že bychom chtěli, ale odjet z Itálie a nedat si tam pizzu je prostě hřích 😀
Na Slovensku jsme podlehli hned na začátku naší cesty, kde jsme si v restauraci při návštěvě Bio farma Príroda dali talíř pro dva za 16 euro. Ale to rozhodně stálo za to. Měli jsme tam halušky se zelím, halušky se zelím a brynzou a pirohy. Neuvěřitelně jsme si pošmákli a já věřte či nevěřte, jsem tak poprvé jedla halušky s brynzou. Jojoo, fakt. O tom, že jsem absolutní neandrtálec mě ujistil už Michal 😀
V Řecku jsme si zase ujížděli na místním Gyrosu a protože nelezl tolik do rozpočtu, tak jsme si ho tam dali vícekrát. A já tak podlehla hranolkům s hořčicí, o kterých jsem si myslela, že to musí být děsná prasárna 😀 Věřte mi, že není. V kombinaci v gyrosu je to luxusní dlabanec! Většinou jsme platili za jeden gyros 2 – 2,5 eura. Což jde!

Zpět k domácímu vaření, které je hospodárné, když společně s ním jde ruku v ruce:

NÁKUP LEVNÝCH POTRAVIN

Zásadně nakupujeme ve velkých supermarketech, kde jsou ceny výrazně nižší než u menších prodejců. Naučili jsme se vždy nahlédnout do sekce slev, kde mají většinou věci minimálně s 30% slevou, protože jim brzy končí datum spotřeby – někdy i v ten samý den. To nám ale nevadí, často si odtamtud bereme věci ke přímé spotřebě a když se nám takhle povede sehnat nějakou zeleninu, tak ta nám vydrží déle než je datum spotřeby. Nejvíce se nám tohle osvědčilo na Slovensku, kde měli velké množství zboží za výrazné slevy. Tam to bylo super. V jiných zemích je to prostě jak kde. Ale vždy se tam podíváme. Co kdyby náhodou jsme tam narazili na nějaký džekpot 😉
A když slevy nemají, tak vybíráme potraviny obyčejné. Nepotřebujeme luxusní patéčka, spokojíme se s obyčejnou paštikou. Nepotřebujeme toustový chléb velikosti XXL, který je přesně takový, jaký ho známe z Amerických filmů – spokojíme se s tím nejlevnějším a pro nás Čechy klasickou velikostí. Nepotřebujeme PANZANI těstoviny – spokojíme se s těmi nejlevnějšími, ať už je značka jakákoliv.
Nepotřebujeme „pravou Nutellu – spokojíme se s nějakou neznámou značkou. Sýr na špagety si dáváme opravdu svátečně 😀 Atd Atd. Ono se to možná nezdá, ale ve výsledku to udělá velký rozdíl.
A protože nemáme v našem Vítkovi ledničku, ve které bychom mohli skladovat maso, tak ho prostě nekupujeme. A ne, nevadí nám to. Úplně v pohodě bez něj můžeme existovat. Nahrazujeme ho hlavně sójovým masem a tofu. A když už na to maso máme chuť a nebo cítíme, že ho potřebujeme, tak si ho koupíme ke přímé spotřebě a hodíme ho třeba na gril.

Naše doporučení: choďte nakupovat do Lidlu. Je to obchod, který se nám zatím nejvíce osvědčil. Mají ho ve většině zemí, kde jsme zatím byli, takže to vždy byla jasná volba. Zelenina a ovoce výborné kvality a za nejnižší ceny. Navíc to není velikánský obchod, kde se ztratíte a tak jsou tu nákupy otázkou chvilky. Takže jestli máte něco proti Lidlu, tak si s tím běžte do nějaké jiné skupiny 😀 My Lidl milujeme!

S nákupem potravin se dále pojí doporučení:

 

NECHOĎTE NAKUPOVAT HLADOVÍ

Tak to je náš kámen úrazů. Občas totiž nestíháme a tak zastavíme v Lidlu, který právě míjíme, že si koupíme večeři „nahned“. Což u nás většinou znamená bageta a něco k ní. Takže vlítneme do obchodu a každý zamíříme pro to „svoje“. A když se pak sejdeme a dáváme věci na pokladnu, tak se nestíháme divit (dvě bagety, salám, sýr, salát, nátěrka, limča, jablíčko, sušenka apod) – no alespoň, že nám to pak vystačí na více jídel. A tak stojíme ve frontě u pokladny a smějeme se, že je to tak s námi vždycky, když sháníme něco „nahned“ a že nás tyhle nákupy zrujnujou a že to příště neuděláme.
A víte vy co??
Uděláme to znova.
A  znova!
😀

Takže se musíme naučit nechodit nakupovat jídlo, když zrovna máme hlad, protože tak nakoupíme spoustu věcí, protože v tu chvíli na ně prostě máme hlad 😀

Do budoucna se musíme naučit chodit do obchodu s jasným záměrem a s uvědomím, že jdeme koupit jen to, co potřebujeme.

To jsem zvědavá kdy a jestli vůbec se toto naučíme 😀

 

 

ZKUSILI JSME DUMPSTER DIVING

 

Zatím sice jen v Norsku. Ale bylo to naprosto super. Zpestřil se nám jídelníček, ušetřili jsme peníze a zachránili spoustu kvalitních potravin. Více se dočtete v samostatném článku
»DUMPSTER DIVING v Norsku“«

 

 

 

PIJEME VODU

A to takovou, která je zadarmo 😀 Máme jeden 20l barel a jeden 15l. Velký máme na pitnou vodu a do toho malého ji nabíráme také, když je možnost a když není, tak ho máme na vodu užitkovou, kterou pak používáme na mytí nádobí a sprchování.

Pitnou vodu si zásadně čepujeme zadara. A zatím jsme s tím neměli jediný problém.
Čepujeme jí na benzinkách, náměstích, odpočívadlech, plážích či ji nabíráme v horách přímo z pramene potůčku. Prostě všude, kde to jde. Kohoutky s vodou jsou poměrně časté……až víc, než jsem si vůbec myslela, že budou.
Vždy si děláme zásoby, protože nikdy nevíte, kde na ni  zrovna nenarazíte. Jediný zádrhel se vyskytl v Bulharsku, kde se nám u pobřeží pár dní nepovedlo najít pitnou vodu a tak jsme jedinkrát zajeli do obchodu a koupili 7l barel. Když jsme pak sjeli do vnitrozemí, nebyl problém vodu nabrat a i přes varování mnoha lidí jsme jí pili a přežili jsme to 😉

 

VYHÝBÁME SE PLACENÝM PARKOVIŠTÍM

Tedy pokud to jde. Občas jsme se dostali do tak turisticky vytížené destinace, že jsme prostě parkování zadarmo nenašli ani v blízkém okolí. Proto nám občas nezbývá než obětovat nějaký ten peníz do parkovacího automatu. Občas si to někde risknem a necháme Vítka odpočívat na placeném parkovišti a odejdeme bez placení – zatím nám to párkrát prošlo. Ale snažíme se zbytečně neriskovat a proto si hledáme neplacená parkoviště. Často tak parkujeme u supermarketů, nákupních center, Mekáče, sídlišť a nebo dále od centra v bočních zastrčených ulicích. Často se někde objevují i cedule, které zakazují parkování déle jak hodinu. Občas to riskneme a občas hledáme jinde.
Někdo z vás si možná řekne, že těch pár kaček za parkovný by nás nevytrhlo. No, ale vytrhlo. Protože parkujeme všude možně dost často a tak víme, jak se to cenově pohybuje. A kačka ke kačce a opět ve výsledku to udělá svoje.
Pro příklad mě teď napadá asi naše nejextrémnější situace – parkování v Dubrovníku. Kdy jsme odbočili ke starému městu a naivně si mysleli, že to tam někde necháme 😀 Né jen, že tam nebylo kde, protože tam aut bylo, jako kdyby se tam zrovna pořádal nějaký autosalon nebo co. Ale oni chtěli za hodinu 40 kun (140Kč). No tak to bylo něco na mě! Vyděrači.
Takže jsme to objeli a jeli hledat místo k novému centru Dubrovníka. Kde teda aut bylo taky požehnaně a najít volné místo bylo téměř nemožné. Nakonec se nám to poštěstilo u nějakého městského soudu, ale tam chtěli za hodinu těch kun 30 (105Kč). To jsem se nestíhala divit. Takže jsme tam ještě pár minut jezdili v uličkách a hledali. A určitě víte, jak je to s tou štěstěnou, když se unaví….
Povedlo se nám najít malý plácek kousek od školy a kousek pěšky od starého města. A světe div se….. nikde tam nebyl parkovací automat. Jakože fakt. Poctivě jsme ho hledali. A tak jsme si tam vesele parkovali 4 hodiny grátis.
Takže opravdu kačka ke kačce a udělá to svoje 😉

Neplacené parkoviště v Itálii.

 

VSTUPNÉ

Tak to se snažíme neplatit. Asi vás zajímá, jak to děláme. Není to tak, že bychom se vkrádali do hradů potají nebo tak něco. Takový fakt jako nejsme ! 😀 Prostě to většinou vynecháváme. Stejně nás hlavně zajímá příroda a její krásy, zajímavosti a úkazy. A když už se někam chceme podívat a zaplatit za to vstupné, které je často předražené, pečlivě si vybereme, kam to bude. Zaplatili jsme si vstup například do Plitvic(článek tady), Saliny Turdy(to stálo za to, více tady) nebo do Medveotthonu (více o medvědí farmě zde).
Občas si zaplatíme i drobný poplatek za vstup k vodopádu či do Národního Parku apod. Ale také to neděláme u všeho.
Většinou se prostě snažíme navštěvovat místa, kde se vstup neplatí. Jako například některé vodopády, jezera, soutěsky, kaňony, kamenné útvary, útesy, hory, kopce, pohoří, pláže, jeskyně  a naše nejoblíbenější přírodní termální horké prameny, kterých jsme už navštívili několik. Milujeme to! 🙂

 

NEJEZDÍME LANOVKOU

Chodíme pěkně po svých. Nevím jestli máte povědomí o tom, kolik takové lanovky stojí, protože já neměla. A teď, když už vím, musím říct, že to není levná záležitost. Jedna cesta lanovkou vás klidně vyjde na deset euro. ALE! Když si koupíte i zpáteční, vyjde vás to levněji – třeba na 16 euro celkem, což už se přece vyplatí ne? Tak takhle přemejšlet fakt neumim 😀
Takže my provozovatele lanovek nedotujeme a chodíme hezky pěškobusem a víte vy na kolik nás to vyjde. Na 0 Kč – a to se teprve vyplatí! 😉

 

DÁLNICE, PLACENÉ ÚSEKY

Tak to taky není nic pro nás. Utrácet peníze za dálnice nám přijde jako absolutní nesmysl, při druhu naší cesty. Navíc nás to ani nebaví, protože tam pořádně nevidíte nic z okolí. A to není nic pro mě. Protože já se fakt moc ráda koukám z okýnka. Pozoruju krajinu, kterou projíždíme a kochám se měnícími se scenériemi zevnitř naší pojízdné garzonky.
Po dálnici jsme jeli jen v Německu, protože tam je to zadarmo a protože jsme to hnali na jeden zátah do ČR.
Placeným úsekům se také záměrně vyhýbáme. Platili jsme za ně jen párkrát v Řecku, kdy nás tam špatně navedla naše navigace Zuzka.
Příležitostně si zaplatíme i za ferrynu či přejezd mostu nebo tunelu. Protože nás to vyjde levněji než to objíždět.

 

STOPKA pro suvenýry

Dřív jsem klasicky vozila z cest a dovolených domů různé suvenýry. Pro mamku, tátu, bráchu, nejlepším kamarádům a taky něco pro babičku a dědu. A to už může být nákladné. A teď jsme dva – takže by toho bylo 2x tolik. Nesmysl!!

 

Kámoš NET

To je občas náš kámen úrazů. Pravidelně nahráváme veliká videa na náš Youtube kanál, fotky na Instagram, články na blog, příspěvky na naši FB page a k tomu potřebujeme Internet a nejlépe takový, který pořádně frčí a ještě lépe aby byl fréé a ještě lépe, abychom ho mohli sosat z auta na parkovišti. 😀 jo já vím! Ale jinak jsme absolutně nenároční lidé 😀
Myslíte, že se všechny tyhle požadavky dají splnit?

Třeba z vlastní zkušenosti víte, že ANO. Jde to!

Bezplatný internet nejčastěji sosáme ze supermarketů, nákupních center, Mekáčů, infocenter, městských wifin, parků, restaurací, hotelů, penzionů, kaváren, barů apod.
Ale i tady někdy narazíme na zaheslovanou wifi a tak vyzkoušíme apku WIFI map free, do které nahlídneme a ověříme, zda tam není náhodou zadané heslo. Už několikrát se nám takhle podařilo nějakou tu wifinu ulovit 😉
Samozřejmě platí, že né vždy se nám to podaří. Tak to jsme pak pěkně mrzutí, když internet nemůžeme ulovit lehce. Protože to znamená další čas věnovaný, ježdění a hledání. Někdy s tím máme opravdu problém. Ale jelikož si nehodláme platit za data či internetové připojení do auta či cokoliv podobného. Podstupujeme to stále a stále dokola. Ale už jsme se s tím naučili žít. Akorát nás to omezuje v tom, že na cestách nezveřejňujeme tak často, jak bychom rádi.
Tak třeba jednou, až se rozhodne nás nějaká společnost zasponzorovat, bude lépe.
Ale v každé zemi se to trochu liší.
V Bulharsku se nám nejvíce osvědčili benzinky PETROL, které měli vysokorychlostní free internet. To se nahrávalo jedna báseň.
Na Slovensku byla rychlá free wifiina u Mekáčů, ale v jiných zemích už tak super není.

UBYTOVÁNÍ

Tak tuhle položku na našem seznamu mám nejraději.
0 Kč

Spíme v naší pojízdné garzonce a proto ušetříme hromadu peněz za placení hotelů, penzionů, bekpekrů apod. Navíc s Vítkem nejezdíme ani do kempů. Spíme na divoko!
A víte vy proč?
Protože….

Naše spací spoty (ty dobré) najdete ve vyhledávání na FB pod hashtagem #eaglesspot.
Tyto spací fleky přidáváme také do mapky Wild Camping Tips, se kterými spolupracujeme. Tak tam určitě mrkněte a jestli máte vy nějaká vytipovaná spací místa, tak se tam přihlaste a podělte se o ně s ostatními 🙂

 

 

HODINOVÝ MANŽEL

Přesně takového šikovného chlapa já mám. Takže nemusíme platit za různé opravy apod. Michal udělá spoustu věcí sám. A když si neví rady, tak koukne na nějaký youtube návod a poradí si s tím.
Díky němu mi mé oblíbené ROXY žabky vydrželi 5 měsíců cestování. Protože, když se mi v jedné podrážce udělala větší díra, která drží tu část mezi prsty na pevno, tak mi tam Michal ze spodu dal zátku od piva, která mi takhle vydržela další měsíc. A pak když už i tu jsem prošmajdala, tak mi tam dal zas nějaké zploštělé víčko. A já tak mohla nosit své oblíbené žabky, do té doby, než jsem je úplně sešlapala a usoudila, že se jich už musím vzdát a pořídila jsem si nové. No co?! My tak hrozně rádi chodíme v žabkách.
Jo a už jsem se zmínila, že vestavba našeho Vítka je Michalova práce?? 😉
Všechno si udělal samo doma, tak jak mu to přišlo pod ruku. Celou přestavbu natáčel od začátku až do konce. Na to, jak se zrodil náš bydlík se můžete  podívat ve videích z přestavby tady.

 

NEPLÁCÁME DROGERIÍ

Když jsme vyjeli, tak jsme si zapakovali šampony a sprchové gely, co jsme doma měli. K tomu jednu pěnu na holení, tělové mléko, olejíček na opalování, čistící mléko, suchý šampon, dvě zubní pasty, deodoranty a každý svůj parfém.
Plus já mám ve své kosmetické taštičce jednu řasenku, tužku na obočí a pudr.
Jo a ještě máme jar na mytí nádobí samozřejmě.
Ale ničím z toho neplácáme a tak jsme zatím dokupovali jen jednu zubní pastu.

Není totiž pravda, že musíte dávat zubní pastu přes celý zubní kartáček, tak jak to dělají v reklamách. Stačí vám jen malý bobeček. Jestli vám přijde vtipné šetřit zrovna na tomhle, tak se vám nedivím. Mně to dřív taky přišlo vtipné – divné.
Ale opět je to tu. Jedno k druhému a je to na finančním rozpočtu znát.
Na cestách se skoro vůbec nelíčím a tak jsem zatím nemusela kosmetiku dokupovat. Což by taky něco stálo.

 

PŘESTAŇTE ODMÍTAT – NAUČTE SE PŘIJÍMAT

Nabízí vám někdo pití? Přijměte ho. Nabízí vám někdo pozvání na večeři? Přijměte ho. Nabízí vám někdo zeleninu ze zahrádky? Přijměte ji. Koupil vám někdo dárek? Přijměte ho.
Neodmítejte lidi, kteří nabízí. Naučte se od nich přijímat. Nabízí vám to, protože chtějí, tak proč toho nevyužít. Obě strany budou spokojeny.
Jídlo a věci zadarmo jsou pro nás bonusem a podporou.
Stejně tak, jako rádi přijímáme, rádi dáváme. Což je dle mě dost důležitý. Aby byl vesmír v rovnováze 😉

Vlevo balíček potravin, který nám zaslala Radka z Prahy.  Vpravo balíček potravin, které jsme dostali na podporu cesty od Martina a Vlaďky.

DARY PŘÍRODY

Nasbírali jsme si třešně, maliny, ostružiny, borůvky, houby i jedlé kaštany.
Za tyto věci byste v obchodě utratili pár euráčů. Takhle stačí zajít do lesíka a věnovat chvíli času sbírání 😉

 

PLATÍME KARTOU

Vždy máme nějakou hotovost v eurech jako pojistku, ale zásadně platíme všude kartou. Nemusíme se tak starat před návštěvou každé země o rozměnění na jejich měnu a placení kartou je snadné. Při platbě kartou je navíc většinou lepší kurz, takže je to výhodnější.

 

BACHA NA POKUTY

Tak na to si dáváme setsakramentský pozor. Takže nespíme přes noc tam, kde je zákaz. Nestojíme na zákazu zastavení. Dodržujeme rychlost a neporušujeme dopravní předpisy. Případné pokuty jsou zbytečnou dírou do našeho rozpočtu a tak děláme vše proto, abychom je nedostaly.
Zatím máme na účtě jen jednu, kterou jsme dostali na Slovensku v Bratislavě, kde se nám povedlo vjet do zákazu vjezdu a zrovna tam byli policajti. Zatracená navigace. Nakonec nám to dal jen za 20 euro.

 

NEVOLÁME, NEESEMESKUJEME

V dnešní době  se to snad už ani nevyplatí. Zásadně se všemi komunikujeme přes internet. Ano i s rodinou. V dnešní době ímejlů, skajpů a sociálních sítích je to jednoduché. Telefony používáme opravu, jen tehdy, když je to nutné.
Jako třeba, když se sami sobě ztratíme, když si odskočím do lesa a pak se nemůžeme najít. Tak si zavoláme 😀 Ano, tohle přesně se nám stalo v Maďarsku.
Takže zbytečně neutrácíme za kredity ani za paušály.

 

GRILUJEME NA DŘEVU

Milujeme grilování. Prostě ten veget, když je hezké počasí, dobrej spot pro vykempení, to je prostě top. Vyndáme si náš superskladný gril z Lidlu a něco na něj hodíme. Nekupujeme ale uhlí ani brikety nebo tak něco. Michal nám vždy ugriluje na dřevě. Nasbíráme v okolí větvičky a klacíky a uděláme si to na tom. Sice se s Michalem pak většinou rozčilujeme, že to moc nefajruje, ale pro nás dva na ogrilování to stačí. A my tak nemusíme kupovat balík briket za 5 euro 😉 A to se vyplatí 🙂

 

PRANÍ PO STARU

Když to jinak nejde kvůli počasí, zajedeme do veřejné prádelny, kde zaplatíme rozumné peníze za pračku a sušičku. Zatím jsme byli jen ve dvou prádelnách. Sice to nestojí moc, ale když je venku hezky a je kde natáhnout šňůru, tak si vyndám lavor, prací prášek a pustím se do toho jako za starých časů, kdy žádné pračky ještě nebyly. Praní v ruce mě tedy absolutně nebaví, ale ušetří nám to taky nějakou tu kačku 😉

SPRCHU SI VOZÍME

Za sprchu se snažíme také neplatit. Když byla zima, tak jsme si došli do fitka. V jednom nás nechali osprchovat zadarmo (Slovensko, Ilava) a v druhém po nás chtěl 2,5 eura na osobu, to nám ale řekl, až po osprchování. ŠKRT. To bylo jedinkrát, co jsme platili za sprchu. My si s sebou vozíme sprchu do 12V zásuvky. Zapojíme jí, malé čerpadýlko strčíme do 15l barelu s vodou a sprchujeme. Pohoda. Horší je to, když je venku zima. Zatím jsme to řešili, že jsme si přihřáli vodu a tu nalili do barelu a nebo tím fitkem. Tak uvidíme, jak to budeme zvládat přes zimu.

 

 No a to bude asi vše.
Třeba se i v něčem necháte inspirovat. Neříkám, že je to všechno 100% ideál, ale
takhle my to prostě máme a takhle my teď cestujeme. My dva v našem Vítkovi kolem Evropy! Jsme šťastní, spokojení a vyhovuje nám to.