Jižní pobřeží Portugalska

Představte si to. Krásné písčité pláže, které často obklopují vysoké zdi skal vybíhajících do oceánu, kde se z nich stávají útesy. Poletující rackové. A všude kolem ten modrý nekonečně obří oceán. Nesčetně odstínu modré. Slunce nám i v půlce listopadu obarvuje kůži do tmavších odstínů a lehký vánek nám ofoukává obličeje. Nikam nespěcháme užíváme si to, že tady můžeme být. Tak takovýhle jih Portugalska jsme poznali.

 

Do Portugalska přijíždíme z jižní strany Španělska a nejprve zamíříme, že se podíváme na vodopád Pego do Inferno, ale na souřadnicích, které máme, ho nenacházíme. Ale cesta nás vedla ulicí mezi sady a tak jsem si utrhla pomeranče a granátová jablka přímo ze stromu. Jak já mám ráda čerstvé ovoce! 

Vlastně……

Jak já miluju čerstvé ovoce! 

 

Faro

Pak zamíříme na pobřeží k městu FARO. Toto město se pyšní množstvím krásných lagun a klikatými kanály ústí řeky Formosa. My parkujeme hned u pláže kousek od místního letiště, kde občas vidíme přistávat a odlétat letadla. Ale protože, jsme skoro bez vody, kterou jsme neměli možnost dočepovat, protože tu nebývají pítka tak často, jako třeba ve Španělsku, tak se po dlouhé písečné pláži jen procházíme a brzy odjíždíme dál.

 

Villa Lara

Je malou vesnicí, kde zadarmo parkujeme Vítka a po svých se vydáváme ke kapličce Nossa Senhora da Rocha, která se nachází na jednom z mnoha krásných útesů. Odkud se nám nabízí výhledy na blízké pláže po pravé i po levé straně. Od kapličky pozorujeme několik racků, jak se nechají unášet větrem a obletují okolo. Necháme je si v klidu poletovat a vyrážíme dál po stezce, která je lemovaná dřevěným jakože plotem a vede nás na další útesy. 

Je půlka listopadu a my si užíváme sluníčka a pláží. Bylo tam opravdu moc krásně.

Naprostá parádička!!

Na pláže pod vámi se dá jednoduše sejít cestičkami z vrchu útesu. Třeba tady po tom udržovaném schodišti. No neříkejte, že vás ty schody nelákají už takhle jen z té fotky, hmm?? 😉

Je po sezóně a tak místní pláže nejsou přeplněné. Ba naopak, je tu jen pár lidiček, který si užívají slunečný den na pláži. Tak jako my 🙂

 

Benagil

Tak tohle místo je velice populární a turisticky vytížené. I my jsme se chtěli podívat na takovou tu ukrytou pláž, která je pod útesy, ve kterých jsou díry a těmi se dá koukat na moře nebo na nebe atd. Ale zjistili jsme, že na tu pláž se dá dostat pouze lodí. Samozřejmě u pláže ve městě najdete společnosti, které tam turisty vozí. Ale zaplatíte si. A tak na to kašleme a jdeme se aspoň projít po zdejších útesech, když už jsme tady.

Po útesech se po vyšlapané stezce dostaneme až k pláži, na kterou slezeme takovým tunelem ve skále, ale je tam i přístup po úzkých schodech. Pláž je moc hezká – snad jako každá tady v Portugalsku. Na jedné zdi útesu, který obklopuje pláž se nachází asi 35 centimetrová skalní římsa, pár jakože schodů a malý tunýlek. Dá se po ní jít až nad vodu, ale po chvíli končí. 

Jasněže jsme to prubli! 

Nějakou chvíli jsme se tam pokochali a pak jsme se za zvuku šplouchání vln vydali dál.

 

 

Algar Seco

I tady se zastavujeme. Opět jdeme okouknout útesy, protože o tom ten jih tady prostě je. Útesy. Útesy. A kdybyste nevěděli, tak útesy. 😀 Takže se o těchhle nijak extra rozepisovat nebudu, abych vás neunudila k smrti. 

 

 

Lagos Farol da Ponta da Piedade

Portugalsko nabízí spousty krásných pláží, útesů a dechberoucích výhledů. A proto pokud nemáte čas, objíždět to všechno, tak jako my, vsaďte na tohle místo. Kde je útesů a skalních mostků velká koncentrace na jednom místě. Je tam velké bezplatné parkoviště u malého restauračního zařízení, kde se můžete i občerstvit, chcete-li. 

Toto místo nabízí krásnou procházku s výhledy pěkně z výšky. 

Naprosto krásné přírodní scenérie.

Radost pohledět.

Ráno jsme se vzbudili a šli jsme se projít po útesech.

Tohle mám prostě ráda. Žádný lidi. Žádný hluk a shon velkoměsta. Vůně slané vody a krásného dne. ÓÓÓ jak to tady krásně voní. Žádný spěch, že někam přijdete pozdě. Žádný pocit, že něco musíte. Jen to slunce hřející moji tvář, kterou vzápětí chladí lehký vánek od oceánu. Jen to ticho a klid. Jen ten zvuk oceánu. Jen já a Michal a dnešek na tomhle fantastickém místě ♥

Prostě si to místo užívám, právě teď a právě tady. Beru, co je mí dáno. A tohle je parádní dárek! 

 

 

Cape Saint-Vincent

Mys svatého Vincenta, neboli evropský „konec světa“. Ano i tam jsme se vydali a byl to poslední náš bod na jihu Portugalska. 
Větrem ošlehaný výběžek, se tyčí celých šest desítek metrů nad neklidným Atlantikem a já si tam tak posedávám a v hlavě mi to šrotuje o sto šest.
Přemýšlím o tom, jak se mám fajn a jsem spokojená s tím, co je teď….s tím co teď máme……co teď děláme atd atd. Prostě povolím uzdu mým myšlenkám a nechávám je plynout…… nechávám je plout vstříc oceánu.