Veliká planina

Alpská travnatá plošina položená v Kamnických Alpách ve výšce 1666 metrů. Někdy také přezdívaná jako Velká vysočina, kde to vypadá jako vystřižené z reklamy na Milku. Prostě TOP! 

 

Do značné výšky nás vyváží Vítek – až na štěrkové parkoviště, kde ho pak necháme ve společnosti ostatních aut odpočívat. A dál už je to na nás. Batohy máme zabalené, boty nasazené a vyrážíme. Já tentokrát obohacená o turistické hůlky. Z parkoviště vedeme naše kroky rovnou do lesa a hned pěkně do kopce.

Po výšlapu menšího kopečku vycházíme na travnaté pastviny, kde nás Michalův ajfón, ve kterém máme v apce Wikiloc staženou trasu, vede po štěrkové cestě dál. Procházíme mezi stádem krav a obdivujeme první výhledy, které se nám otvírají do okolí. 

 

Výhledy všude kam se podíváš.

 

A pak už nás to vede všude jen přes pastviny po mírných kopcích dolů a nahoru a stále dokola. Není to však nic náročného. Dalo by se říct, že terén je lehce zvlněný a tak se jedná o příjemnou procházku. Na další pastvině už spatřujeme první dřevěná obydlí. Jedná se o malinké domky pastevců, jejichž šindelové střechy často sahají až skoro k zemi, které vypadají fantasticky a do okolí prostě zapadají. Více dřevěných domků u sebe pak tvoří malé osady. Většina místních domků na planině je obývána jen přechodně, právě v letním období, kdy jsou vhodné podmínky pro pastvu.

 

 

Musím podotknout, že je tu už spousta turistů a po lukách se to tak hemží lidmi všeho věku. A když vidím jak si ty děti hladí krávu, tak neodolám….

 

 

Cesta na vrchol

Oběd si dáváme těsně pod naším cílem. Zatímco necháme foťák na stativu, aby udělal tájmlaps pochutnáváme si na bagetě se sýrem a šunkou. Jako dezert si dáme čokoládovou müsli tyčinku. Na vrch Gradišče je to pak jen mírně do kopce po kamenité stezce a tak se ani moc nezadýcháme. Kolem dokola je tu krásný výhled a tak se kocháme a zapisujeme se do vrcholové knihy.

 

 

 

Uděláme si nějaké fotky a jdeme o kousek níže – tentokrát z druhé strany, kde se vykempíme na louce s krásným výhledem na daleké okolí. Chvíli si tu odpočineme a dáme si teplý čaj, ke kterému přikusujeme ty nejlevnější lískooříškové sušenky z Lidlu. Horký čajík udělaný na malém turistickém vařičku nám přišel vhod, protože tu celkem zafukuje.

 

 

No a po obědové siestě vyrážíme směrem dolů k našemu bydlíkovi. Nicméně nás to žene z druhé strany než jsme přišli a my tak nepotkáváme ani živáčka. Není se čemu divit, po chvíli musíme přelézt plot z ostnatého drátu, abychom se dostali do lesa, kudy vede naše trasa. Nás však drát nemůže zastavit. A co, že v lese není pěšina? My si to prostě kráčíme podle intuice a nakonec vyjdeme na štěrkové cestě, která nás dovede na velké parkoviště, kde naskočíme do Vítka a přesouváme se dál.

Konec článku a na závěr ještě jedna fotka, protože jsme jich udělali mraky 😉