Praha pro nás prostě není…

Ve čtvrtek jsme se vydali na celý den do našeho hlavního města. Naším cílem bylo zajet s Vítkem k Danovi, který nám nainstaluje topení a pak hurá domů. Zvrhlo se to však v nákupy, návštěvu přátel a bloudění po Praze. Navíc Michal musel přetrpět jízdu městskou hromadnou. Jeden den v Praze a my jsme o 25 tisíc chudší….

Po testovacím víkendu na Mácháči jsme se rozhodli, že zainvestujeme a pořídíme do Vítka topení. Byl tu však problém. To bychom nebyli my, kdyby v tom nebyl háček 😀 Chceme topení, ale za týden odjíždíme a tyto instalace se nedělají běžně všude. Měli jsme typ od Petra na jednoho týpka, kterej byl ale zrovna v Maroku. Sakra! Proto Michal zkusil jiného mechanika v Pardubicích a zjistil, že by na nás měl čas až v půlce března. Tudududuuum. To je pro nás pozdě. Takže jsme se nesmířili s tím, že topení prostě nebude.

Jenže!?

Michal přeci jen zkusil napsat Danovi i přesto, že je v Maroku. Za zkoušku přeci nic nedáš, není to tak? No a po domluvě, bylo jasný, že topení mít budeme. Dan se ve středu večer z Maroka vrací a ve čtvrtek ráno nás nahned vezme a topení nainstaluje. Paráda! Děkujeme za ochotu!

 

Čtvrtek.

5:00 zvoní budík a probouzí nás típám ho. Ještě se chvíli povalujeme. Nakonec přeci jen vylézám. Postavím na kafe a jdeme se chystat. Musíme brzy vyrazit, abychom na 8 hodinu byli v Praze. Cesta tam nám přijde nekonečná a únavná. Pořád zíváme. Po vjezdu do Prahy nastává zádrhel. Uzavřená ulice, po které jsme potřebovali jet. Snažíme se to objet, ale navigace nás vždy vyzývá k otočení vozidla a k návratu na uzavřenou silnice. Hloupá navigace. Zkoušíme to objet z jiné strany, ale opět se dostáváme k uzavírce. Michal je nasranej zuří. Navigace mu stále hlásí „otočte vozidlo“. Ten ho tam spíš někam odstaví z toho vzteku, než aby ho dál deptala debilní navigace. Nakonec se vykašle na navigaci a rozhodne se následovat pár aut. Doufáme, že to tam znají a někudy to prostě objedou. Pronásledujeme je a dostáváme se na pofidérní cestu….. takovou polňačku. Ale auta tudy jezdí. Tak snad. Místní asi nevědí. Pokračujeme tedy v jejich následování až se nakonec dostaneme za uzavírku a jsme přesně tam, kde jsme potřebovali být. Uffff….. je to za námi.

Nakonec přijíždíme k Danovi, na kterého jsme ještě čekali než dorazí. Čekání se protáhlo, protože měl zpoždění, ale jsme vděční, že nás vůbec takhle nahned vzal. Kluci se tedy domluví, kam topení přijde a co a jak. My se pak s Michalem vydáváme na návštěvu za Radkou a její čerstvě narozenou Ellou, protože Dan si tam potřebuje pár hodin Vítka nechat, aby udělal potřebnou instalaci topení. Kupujeme tedy dvě jízdenky každou za 32 Kč a jedeme směr Prosek. Úplně přesně nevím, jak se k Radce dostat. Vím jen ulici, kde bydlí a že je to na Proseku. Tak jedeme směr Prosek. Musíme autobusem z čehož je Michal úplně na prášky. Říká tomu jezdit sockou. No jo je zvyklej všude autem. Ale přežívá to a my vystupujeme na Proseku, kde přebíháme přechod. Ano přebíháme protože v Praze se pořád všude spěchá, hrůza. Chci si rychle v mekáči nabít mobil, abych zjistila kudy nejblíže k Radce. V mekáči zásuvky nemají a můj samsung je mrtvej. Michalův Iphone má už jen 5 procent, ale i přes to Michal  zjistí na mapách kudy jít. Vyrážíme a po chvíli chůze zvoníme na Radku. Cink cink.

Děsné smíšené pocity z Prahy necháváme za dveřmi a vítáme se. U Radky jsme zabili asi dvě hodinky času. Dali jsme si kafčo, objednali jsme si pizzu k obědu, povídali si,  vyprávěli, byli jsme obohaceni o díl z Prostřena, kde zrovna byl velice divný mladý muž 😀 a hlavně jsem si po většinu návštěvy chovala malou princezničku Ellu, která tentokrát nemohla z té hodné tety, tedy mě, spustit oči do té doby, dokud jí nespadla víčka a ona usnula v mém náručí. Tak spokojená a klidná. Dcera se Radce a Davidovi opravdu povedla a moc se těším, až ten uzlíček štěstí uvidím vyrůstat. No jo no, věk na své už asi taky mám. Ale pudy zatím ještě ne. Tak až někdy v budoucnu. Teď budeme cestovat.

 

 

Od Radky jsme chytli bus na Čerňák, z čehož jak si umíte domyslet, byl Michal celej vodvařenej. Nekonečných 40 minut jízdy nakonec steně prospal, takže to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Na Černým mostě jsme v obchoďáku navštívili jen Decathlon, což bylo v plánu. Co už v plánu nebylo, byla tak velká útrata tam. Ale i přes vysokou celkovou čásku jsme byli velice spokojeni. Pořídili jsme tam vše, co jsme si chtěli potřebovali koupit. Já jsem ji pořídila nepromokavou bundu, kraťasy, sandále a žabky. Michal si sehnal turistické
kožené boty, tenisky a turistické kalhoty. K tomu jsme si vzali dva plastové kelímky, nějakou vazelínu na kožené boty či co a hlavně rozkládací kempingový stolek, za který jsme velice rádi. Nemohli jsme totiž žádný cenově dostupný na internetu ani jinde najít. Tady se nám poštěstilo a navíc za naprosto skvělou cenu. Decathon nás velice mile překvapil a můžeme ho jedině doporučit.

Přímo v Decathlonu nás vyzvedl kamarád Pavel a ten nás autem odvezl zpět k Danovi na Žižkov, kde už na nás čekal Vítek i s topením. Za odvoz byl Michal velice rád a já vlastně taky, nechtělo se nám znovu se trmácet smradlavým emhádéčkem a v davu lidí probíhat na přestupních stanicích. Takhle to bylo skvělé a my s Pavlem mohli za jízdy a pak ještě u Dana pokecat.

Topení nám Dan nainstaloval bez potíží, my mu vyplázli 18 tiskarů a v 7 večer jsme vyjížděli z Prahy domů. Konečně. Byl to dlouhý a náročný den. Přijeli jsme kolem půl 9 večer a pomalu jsme se chystali na kutě.

V pátek ráno Michal ještě dodělal krycí krabici kolem topení. To vše můžete vidět v Posledním vlogu z přestavby.

 

Topení bylo to poslední, co bylo potřeba ve Vítkovi dodělat. Takže v tuto chvíli je Vítek kompletně hotový a ready na cestu po Evropě. Vyrážíme v pondělí. Před námi je víkend v duchu plánování a balení věcí na rok do auta. To úplně nevím, jak se vejdeme, ale brzy uvidíme a vy také 😀

VSUVKA!: V průběhu psaní tohoto článku za mnou přišel z venku Michal a ptá se mě „copak jsme zapomněli v Praze?“. V tu chvíli se úplně leknu. Sakra!! Protože až teď(pátek večer) si na to vzpomenu. My jsme Já jsem u Dana v garáži nechala náš stolek do Vítka. Kurva! To je v háji! A je to z větší části moje vina. Co teď?! ALE! Ten stolek, který jsme koupili v Decathonu se dovnitř krásně hodí, sedne tam i snad  lépe než ten původní. Takže situace zachráněna.

Jak už jsem psala výše, Vítek je ready. Proto, zde jen přiložím fotografie, kde uvidíte, kolik peněz jsme do Vítka investovali. A se psaním už končím a jdeme se kouknout na film plánovat trasu. 🙂