Preikestolen – Skalní kazatelna v Norsku

 

 

Hlásili slunečnou sobotu a my se toho rozhodli využít. Naplánovali jsme si návštěvu nejznámnější Norské vyhlídkové plošiny PREIKESTOLEN.

 

V pátek jsme se i s Vítkem přesunuli trajektem na druhý břeh fjordu Lysefjord, který je cca 40 kiláků dlouhý. Pár metrů od vylodění z trajektu jsme si našli takové celkem zašité odpočívadlo, které se nám líbilo a my se rozhodli zůstat. K dispozici tam je odpadkový koš, několik hezkých venkovních stolů a laviček, ohniště a samozřejmostí jsou hezké výhledy. Celé odpoledne jsme vegetili a užívali si pohody a “nic právě teď nemusim dělat” situace. Až k večeru se sem sjelo několik dalších obytek, které tu s námi přenocovali. Po probuzení nás překvapila mlha a my tak měli obavy, aby vůbec byla dobrá viditelnost. Nokonec se ale ukázalo, že rosničky, které hlásaly hezké počasí se tentokrát trefily a ono to vyšlo. Bylo krásně.

 

 

Po snídani jsme se z našeho spacího spotu vydali na parkoviště 16km vzdálené, odkud se vychází na vyhlídku Preikestolen. Doufali jsme, že po cestě nalezneme nějaký malý štěrkový plácek, kde budeme moci Vítka nechat odpočívat zadarmo, ale to se nestalo.

 

Posledních několik kilometrů všude, kde by šlo parkovat byli zákazové značky a my se rozhodli to neriskovat. Dojeli jsme na obrovské parkoviště, kde se Michal předtím, než jsme projeli závorou dovnitř, ujistil u zaměstatce, že můžeme za parkovné platit kartou. Možné to byli a tak jsme vjeli za závoru, kde nás další zaměstnanci odnavigovali, kde tu naši milovanou garsonku můžeme píchnout. 

 

Věděli jsme dopředu, že se nebude jednat o celodenní výlet a tak jsme si zapakovali věci do jednoho Hannah batohu, který nesl Michal. Oblékli jsme se do pohodlného sportovního oblečení a nasadili naše turistické botky samochodky. Hned poté jsme podle značek zamířili směr vrchol vyhlídkové plošiny a parkoviště jsme nechali v zádech.

Spolu s námi si to na vyhledávanou turistickou atrakci štrádovalo stovky dalších lidí. A tak Michal často “bědoval”, jak ho ti všudypřítomní neohlduplní turisti štvou. Už od začátku se jde v podstatě pořád do kopce. Celá trasa je udržovaná a z 90% půjdete po kamenech, ze kterých jsou udělané schody. Místy půjdete po dřevěných chodníčcích či plošinách. Nikde po cestě nejsou záchody ani odpadkové koše. Trasa je značená a asi 3x jsme viděli ukazetel, který nás v kilometrech informoval, kolik ještě zbývá do našeho cíle.

 

 

Občas to byla do těch schodů makačka a pěkně jsem se zadejchala, ale na to, že naše kondička po Anglii je skoro na bodu mrazu, se mi šlo dobře. Čela se nám občas orosila, ale to v tomto slunečném dni nebylo nic neobvyklého. Dokonce jsme cestou nahoru míjeli zbytky sněhu, který ještě neroztál. Cesta na “kazatelnu” nám netrvala ani ty dvě hodiny, které psali na ukazatelích a šlo se nám opravdu hezky. Celá trasa není nijak extra náročná, ale určitě doporučujeme vzít pevnou obuv, kterou oceníte. Kameny jsou místy vlhké a tak se vám noha snadno sklouzne. Převýšení cca 350m a tam i zpět je to něco málo přes 6 km. Běžně to chodili rodiče i s malými dětmi či páníčkové s jejich psími mazlíčky. 

 

 

Už posledních několik metrů před naším cílem se nám otevírali panoramatické dechberoucí výhledy. Vstupné na plošinu se neplatí. K dispozici tam není žádné občerstvení, záchody ani cokoliv jiného. Je to prostě placatý kámen, ze kterého jsou fantastické výhledy na fjord a hory, které ho obklopují po stranách. Plošina je velká a lidmi se to tam hemží jako ve velkém lidském mraveništi. Nenajdete tu žádné zábradlí a tak se tu všichni pohybují velice opatrně a klidně. Jsem toho názoru, že kdejaký neopatrný pohyb by tady mohl znamenat katastrofu. Tak se tak nejprve kocháme těmi krásnými výhledy. Pak si uděláme pár fotek a pak pobaveně pozorujeme ostatní, jak někteří až opravdu přehnaně pózují na fotky. Skáčou, sedí v meditačním posedu, dělají holubičky, leží na hraně plošiny, rozpřahují ruce, jako kdyby napodobovali letadlo, sedí, tak aby jim nohy visely dolů a ti otrlejší dělají stojky. No tak to bych si vážně netroufla. Nemám strach z výšek jako NĚKDO, ale koukat na někoho jak u kraje plošiny dělá stojku, je nic moc pocit. No a přiznávám, že i já jsem si jednu z těchto “klišé” fotek střihla. A né stojka to nebyla 😀

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

————————————————————————————

„Skalní plošina Preikestolen (nebo také Prekestolen, dříve Hyvlatånnå) je v češtině známá jako Kazatelna. Je to skalní blok monumentálních rozměrů, tyčící se do výšky 604 m. n. m. Tento skalní útvar je jedinečný tím, že je výrazně vybočený ze svislé skalní stěny do strany, a na jeho vrcholu se nachází rozlehlá plošina o úctyhodných rozměrech zhruba 25 x 25 metrů. Na vzniku Preikestolenu se podílel před desítkou tisíc let mohutný ledovec, jenž svou vahou způsobil odtrhnutí části skalního bloku.“ -kamarád Net

———————————————————————————-

 

 

 

Brzy se rozhodneme plošinu opustit, protože těch lidí je tu opravdu požehnaně. A tak vyšplháme po kamenech o několik metrů výše a tam se upíchneme. Dokonce si najdeme plácek, kde jsme sami a právě tam jsme poobědvali. Za cvakání foťáku, který snímal plošinu pod námi jsme si dali chléb s veganskou farmářskou pomazánkou. Opět jsme se kochali výhledy. To Norsko je na ně opravdu top, co vám budu povídat.

 

 

Cca po 70 minutách po kamenech slezeme zpět na hlavní stezku a stejnou cestou se vracíme zpět. Většinou jsou cesty dolů náročnější, protože je to pro nohy větší zápřah, ale tentokrát jsem to tak nepociťovala a dolů se mi šlo dobře. 

 

 

Po 5 hodinách se vracíme zpět na parkoviště k našemu Vítkovi a první co uděláme je, že vyzujeme trekovou obuv, sundáme teplé ponožky a vplujeme rychlostí blesku do našich oblíbených žabek. Ouuuuu jéééé, to je parádní pocit! V areálu parkoviště zamířím využít toalety a objevím vedle záchodů kohoutek s pitnou vodou. To byl jackpot, protože jsme měli v kanďáku asi poslední litr. Přejeli jsme tedy ke kohoutku blíže s Vítkem a všechno dočepovali. Poté jsme zamířili k závoře, kde jsme zaplatili 200 NOK za parkovné kartou a opustili jsme obří parkoviště.

A protože jsme jeli opět kolem spotu, kde jsme to upíchli včera, rozhodli jsme se tam vrátit a užít si tam zbytek volného slunečného odpoledne.

Začali jsme odpoledním kafíčkem.
To my rádi!

 

Květen 12, 2018

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.