První výjezd s karavanem
Celkově máme obavy, že s karavanem už nebudeme moci pouze freecampovat tak, jako jsme byli doposud zvyklí. Proto jsme se rozhodli pro první výjezd s karavanem využít Bezkempu. Chtěli jsme mít jistotu, že máme předem jasně daný spot, kam v pohodě píchneme karavan a nikomu nebudeme vadit. Privátní kempování přímo u majitele pozemku jsme tak využili také úplně poprvé.
Máťa měl slíbenou ZOO a tak jsme hledali nějaké místečko u Dvora Králové, odkud si „odskočíme“ na celý den do ZOO. Vybrali jsme spot „Estancia Velehrádek“, který leží přímo v obci Velehrádek, odkud to je do ZOO pouhých 10km.
Vyrazili jsme v pátek odpoledne, když se Michal vrátil z práce. Karavan jsem chystala a nakládala do něj věci v průběhu celého pátečního dne před odjezdem. Jeli jsme jen na víkend, tak jsem se snažila zabalit jen to nezbytné i přesto, že karavan disponuje spoustou úložného prostoru – což je luxus.
Michal po příjezdu nanosil do karavanu ty těžší věci a karavan napojil za oktávku. Pak jsme se všichni nakufrovali do auta a vyrazili. Měli jsme to cca hodinku cesty přímo na místo. Michal řídil a byl poměrně nervní, protože s řízením karavanu nemá žádné zkušenosti. Cesta naštěstí proběhla v pořádku a my v podvečer dorazili na vytipované místo 🙂
Po dosažení cíle vjíždíme rovnou na část vysekané louky, která byla ohraničená. Našli jsme si rovné místo, kam Michal najel. Já s dětmi jsme vystoupili. Máťa hned začal lítat po louce a Miri jsem si dala do kočárku. Mezitím Michal odpojoval a ukotvoval karavan, my jsme se vydali prozkoumat místo.
U přilehlé maringotky jsme měli k dispozici elektrickou přípojku, kohoutek s pitnou vodou a ohniště. Záchod tu je řešený v samostatně stojící dřevěné budce u lesa. Dole pod maringotkou jsme objevili malou ohrádku, kde byly dvě menší kozy, na které jsme se šli podívat. Celkově je pozemek majitelem hezky udržovaný.
Jakmile Michal připravil karavan, hned jsme se zabydleli a začali připravovat gril, protože jsme měli hlad jak vlci. Vyndali jsme si ven židličky a stoleček, nachystali suroviny na burgery a Michal nám je ugriloval. Máťu samozřejmě grilování vůbec nezajímalo. O to víc se zajímal o balón, který jsme si přivezli. A tak si Michal snědl svou večeři během kopání s Máťou a já tu svou při vození kočárku. Značka ideál 😀
Zastavil se za námi nás pozdravit i pan majitel, fajnový chlapík, se kterým jsme se tam v průběhu víkendu vídali, ale vzhledem k aktivitám z obou stran nebyl prostor si více popovídat. Tak třeba příště 🙂
Po večeři jsme si ještě chvíli venku pohráli. Pokochali se výhledem na okolní krajinu. Pak jsme složili kočár do auta a zalezli si do karavanu a začali se chystat na večerní spánek. Nakojit. Převlíknout děti. Trochu poklidit (čti přeskládat věci z bodu A do bodu B). Převlíknout sebe. Vyčistit zuby. Složit sezení na postele. Ustlat a ulehnout.
Plán byl holky s holkama na jedné posteli a kluci s klukama na té druhé. Během uspávání Maty divočel a nakonec se rozhodl, že chce spát u mami, takže si vlezl mezi mě a Miri, kterou jsem měla uloženou v hnízdečku. Máťa nám všem dal několikrát dobrou noc, chytil ségru za ruku a řekl jí, že se nemusí ničeho bát, protože on tam je s ní a že ji moc miluje – neuvěřitelně roztomilý. ♥
Méně roztomilý už bylo to, že se pak ještě dobu mrcasil, než nakonec usnul. Počkali jsme až tvrdě zabere a pak ho Michal přenesl k sobě.
To jsme se pak už i my zachumlali ke spánku.
Během noci nám přestalo topit topení, které Michal před spaním zapnul a v karavanu se ochladilo. Nemohl to pak znovu nahodit – něco s tím bylo špatně. Tak jsme se více zachumlali a dospali zbytek noci bez topení, což nakonec nebylo tak strašné.
Ráno jsme se nasnídali a nachystali na celodenní výlet tak, abychom na otevíračku byli v ZOO, kam jsme vyrazili jen oktávkou. Rána jsou u nás náročnější, takže nám to trvá než se vyprdelíme.
Tady nám to vyšlo časově super a 10min po 9h jsme dorazili na parkoviště k ZOO, které je zdarma.
Karavan jsme si nechali zakempovaný na louce. V ZOO jsme si užili krásný den. Od mé poslední návštěvy se toho tam hodně změnilo a přibyly nové věci atd. Za mě velká paráda. Rádi se sem vydáme znovu. Odjížděli jsme v 17h totálně zmožení – teda my s Michalem. Střihli jsme si tam krásnou 8mi hodinovou směnu 😀
ZOO jsme si užili maximálně!
Po příjezdu na náš kempovací spot, jsme si užili ještě venku na louce. Kopali si. Pohráli si s DINO. Povozili kočárek. A venku jsme se i navečeřeli, tak to máme nejraději. Tentokrát jen studená véča ve formě pečiva se sýrem, šunkou a kupou zeleniny. Dokonce jsme se seznámili s majitelovou krásnou mladou fenkou Bru, která si s námi chodila hrát. Následující plán byl jasný, uspat děti a chvilku si spolu s Michalem posedět venku před karavanem. Realita ovšem byla jiná. Uspávali jsme dlouho. Miri tentokrát hůře usínala a rušila Máťu a tak se to celkem protáhlo. A dopadlo to jak jinak, než že jsme s dětmi nakonec usnuli i my.
A romantické posezení ve dvou se nekonalo 😀
Třeba příště.
♥
Michal ještě před usnutím nějak zprovoznil topení, ale nakonec jsme ho ani nezapínali, protože vevnitř byla přijatelná teplota a zvládli jsme to bez přitápění celou noc. V neděli ráno bylo teplo už od rána a tak jsme posnídali venku. Kafíčko hezky na čerstvém vzduchu a k tomu domácí rybízovo-rebarborová bublanina z domu přišla k chuti. Máťa teda uloupil misku s křupkama, která mu zůstala na očích z večera.
No co, ať si výjimečně posnídá křupky, když chce.
Na nedělní den jsme neměli žádný konkrétní plán. S dětmi se už po předešlých zkušenostech snažíme plánovat méně aktivit, abychom pak nebyli rozlítaní a ve stresu, že jsme tohle a tamto nestihli. Říkali jsme si, že si prostě užijeme čilování na louce. Ale co si budem – čilování, tak jak ho známe z doby před dětmi, už není co bývalo. Vlastně už téměř vůbec není. 😀 A protože ten náš starší rarášek je dost aktivní, louka se mu brzy okoukala a nebavila ho. Navíc vyžaduje vždy naši společnost a asistenci, i když si jakože hraje sám (hrát úplně sám s hračkami si on neumí). A tak stavíme ohrady pro dinosaury stále dokola ke spokojenosti dítěte 😀
Nakonec jsme se ale rozhodli, že se ještě zajedeme podívat na KUKS. A tak jsme se nalodili a vyjeli.
Na parkoviště pod hospitál KUKS jsme to měli 20 min jízdy, což byla pohoda. Zaplatili jsme parkovné a šli se pěšky projít. Náročnost procházky bych označila za nenáročnou. Jenže jsem našemu Máťovi dala boty, které mu jsou o chlup větší a on v nich dvakrát spadl. Odřenin moc nebylo, ale breku bylo až až. A celkově byl takový zpruzelý. Tak jsme se jen prošli kolem, pokoukali a zašli se podívat do bylinkové zahrady (tam se mi moc líbilo). Chápu, že pro Máťu tohle nebyl moc zajímavý výlet, ale tak nějak jsme to zvládli. Prohlédl si sochy a hodil si na nádvoří i minci pro štěstí.
Chtěli jsme si hned pod Kuksem dát oběd v restauraci Baroque, kterou jsme si předem vyhlédli pro její dobré recenze na jídlo. Bohužel nebyla vůbec uzpůsobená dětem a tak jsme se rozhodli najíst v restauraci, kterou jsme míjeli po cestě a zahlédla jsem, že tam mají na zahradě nějaké hřiště pro děti.
Já s Máťou jsme tam přejeli autem. A protože to bylo hned ve vedlejší vesnici (Stanovice), Michal tam došel procházkou pěšky s kočárkem (cca 1,7km).
V restauraci Šporkův mlýn, která je na břehu řeky, mají k dispozici venkovní zahrádku se zastíněným posezením (což bylo fajn, byl pařák) a na trávníku se děti můžou vyřádit na trampošce, pískovišti a houpačce. Studené pití přišlo vhod. Celkem jsme se těšili na jejich staročeskou kuchyni, ale musíme říct, že jsme si moc nepochutnali – jídlo v průměru za 200Kč a chutnalo to jak ze závodní jídelny. Škoda, protože lokalita pěkná.
Hned po O jsme vyrazili do karavanu s plánem, že dojedem akorát na Máťův poobědový spánek. Jenže Maty začal zavírat oči už chvíli před cílem a tak jsme ho zuby nehty drželi, aby vydržel do karavanu. Jenže jsme ho přetáhli. V karavanu si šel lehnout. U uspávání jsme se vystřídali oba, ale i tak to nakonec nedopadlo. Vzdali jsme to. Společně jsme tedy pobalili věci a nachystali karavan na odjezd.
Ještě jsme se došli trochu ochladit studenou vodou z kohoutku, což bylo velmi osvěžující. Stupňů to hlásilo 24, ale pocitově bylo na té rozpálené louce o dost více. A tak ochlazení přišlo vhod. Pak už zase jen připravit karavan na odjezd, napojit ho k autu (což je voser) a kolem půl 3 jsme náš spot opustili. A co myslíte?
5 min po výjezdu Máťa odpadl a celou cestu domů prospal 😀
Zpět domů už se Michalovi s karavanem jelo lépe.
Takže je to asi opravu o tom zvyku, jak nám spousta lidí říkala.
No a tímto máme první kempování s karavanem za sebou. A Miri má tak první kempovací zářez už ve dvou měsících – vypadá to, že z ní bude další malý cestovatel a skvělej parťák. ♥
Rovnou jsme si dali dvě noci, i když jsme se původně báli, že třeba po první budem muset jet dom, protože to nepůjde atd. Ale šlo to. Bylo to náročné. Ale bylo to i fajn. Uteklo to jako voda.
Celkově musím říct, že nám vyhovovalo, že jsme tenhle spot na Bezkempu měli jako tutovku domluvenou předem a tak odpadly starosti s hledáním místa pro freecamping. Navíc jsme louku využívali jako základnu, ze které jsme vyjížděli do okolí – což bylo také fajn. Jediné co nám trochu vadilo byli hluční motorkáři a řidiči, kteří v podvečerních hodinách jezdili po okolních silničkách rally. Hluk se tam dost nesl a rušilo to tu klidnou pohodovou atmošku.
Takže pokud budete někdy hledat kempovací spot poblíž Dvora Králové, určitě si zajeďte na
louku do Velehrádku.
Jsou zde vítání pejsci. Můžete si udělat oheň či roztopit gril.
Slušné a nehlučné chování je samozřejmostí 🙂
