Dovolená v Čechách??

Kéž bychom to tak mohli nazvat. Dovolená by totiž přišla vhod. Vím, že se vám některým zdá, že jsme na dovolené po dobu celé cesty, ale tak to není. Sice si cestu užíváme, ale je za tím i hodně úsilí. A ani tady v domovině se nezastavíme. Ale aspoň z toho tady vytěžíme, co to jde a zařídíme potřebné věci.

Pár dnů v Čechách

V ČR jsme se ohřáli na pár dní ale to už se pomalu chýlí ke konci. Hlavním důvodem k návštěvě Čech, byl rozbitý notebook, který jsme museli dát na reklamaci. Teď už je však Mac konečně opravený a Michal zase může vesele stříhat videjka. Taky tady máme spoustu zařizování – ono se to fakt nezdá, ale je toho mraky. O tom se tu detailně ani moc rozepisovat nechci, protože by vás to nebavilo číst a přiznám se, že mě by nebavilo to sepisovat.

 

 

Co dál? Vítka jsme dali do servisu a asi se nám to pěkně prodraží……ale co, potřebujeme, aby byl ready na kilometry, které má před sebou a že jich nebude zrovna málo. Hodně času jsme ale trávili hlavně s rodinou a přáteli. A taky jsme hodně zařizovali věci ohledně následující cesty. Taky jsme se občas okoupali v bazénu a vychutnávali jsme si vychlazené pití. A domácí kuchyní jsme nikdy nepohrdli. To víte, knedlo vepřo zelo si ve Vítkovi neděláme 😀 Ale spíš jsme pořád někde jezdili a vyřizovali vše potřebné před výjezdem. Tu Praha…..tu Plzeň…… cestování mezi Pardubicemi, L. Bohdančem a Přeloučí na denním pořádku. Ale po pravdě vám řeknu, že už nám to cestování a žití ve Vítkovi chybí a nemůžeme se dočkat až vyrazíme na cestu.

 

 

Sněžka?

Jo a vyšlápli jsme si na Sněžku! Aby se neřeklo, že jo 😀 My jsme tam totiž nikdy předtím s Michalem nebyli – to je ostuda cóóó.  Takže jsme zaparkovali v Peci pod Sněžkou kolem půl 9 a vydali se přes Richterovy boudy k Výrovce, kde jsme poseděli na venkovním sezení a dali jsme si oběd, který jsme si přinesli. Nadlábnutí a odpočatí vycházíme k Luční boudě, kde to fakt praskalo ve švech a lidi posedávali s místním pivem v ruce i na trávě. My jsme tu využili jen toalety a pak se vydali směrem ke Sněžce. Přes dva dřevěné chodníky a přes Obří sedlo to byla pohodička, pak ale začala dřina ve formě prudkého stoupání na vrchol naší nejvyšší hory. Po kamenné stezce šplháme výš a výš a vyhýbáme se lidem proudícím směrem dolů, či rychlíkům, kteří mě předbíhají. A jsme na vrcholu, ale moc jsme se tam nezdrželi, protože se to tam hemžilo lidmi jako v mraveništi. Hlava na hlavě a to jakože fakt. To jsem dlouho nezažila. A tak si vyfotíme alespoň jednu vrcholovou společnou fotku a pelášíme pryč. Míjíme obrovskou frontu na lanovku a jsme rádi, že si to dolů štrádujeme po svých a nemusíme tu čekat ve frontě. Vyrážíme po kamenných schodech směrem dolů a nad hlavou nám projíždí kabiny lanovky. Míjíme Růžovou horu a Růžohorky, ze kterých se vydáváme už směrem do Pece pod Sněžkou. A pak už nás nohy vedou na parkoviště, odkud po zaplacení 125 Kč parkovného na den odjíždíme. Směr domov. V Krkonoších se nám moc líbilo. Dali jsme si parádní okruh po okolních kopcích a nasbírali jsme si spoustu borůvek, od kterých jsme měli fialové ruce i pusy. Právě z toho, jak jsme se jimi věčně ládovali…… ono totiž nešlo přestat, tááááák byly dobré.

 

 

Jo a v tom všem zmatku kolem jsme stihli uspořádat i sraz s EAGLES ve Splavech u Doks na Mácháči. A ten teda stál za to to vám řeknu. Vyjeli jsme z domu už v pátek odpoledne, protože jsme jeli na návštěvu za kamarádkou Radkou, abychom se také viděli, když jsme v Čechách a museli jsme zkontrolovat jak malá Ella roste. A že roste jako z vody. Je to moc krásná princezna s očkama jako studánky. Radka nás skvěle pohostila a já jsem si s ní dala pár drinků, zatímco Michal ucucával colu. Nakonec se návštěva protáhla a my odjeli až pozdě večer.

 

 

Na parkoviště k Mácháči jsme dorazili něco po půl 12 večer a mysleli jsme si, že to zalomíme. Naivně 😀 Už tam na nás čekali dva páry s bydlíky a zrovna si rozdělávali vínko…….přeci jsme nemohli odmítnout 😉 Klábosili jsme až do půl 3 do rána. Ráno se nám moc vstávat nechtělo, tak jsme si přispali cca do půl desáté a bylo to fajn. Potřebovali jsme načerpat trochu energie.

 

 

No a v sobotu se už dopoledne začali sjíždět další účastníci srazu a přijelo jich víc něž jsme čekali. A to nám na poslední chvíli odpadli tři auta. Takže by bylo lidí ještě více. Vše probíhalo v přátelském duchu a všichni se bavili. Chodilo se od bydlíka k bydlíku a obdivovala se domácí tvorba a nápady majitelů. Zašli jsme i společně k jezeru na koupačku, která byla osvěžující, protože to zrovna dost pražilo a po cestě zpět jsme si zašli na oběd v kempu. S Michalem jsme si pochutnali na plněných bramborových knedlících se zelím a cibulkou za 88 kaček a ty jsme zapili jedním točeným. Paráda! Není nad to si takhle posedět s přáteli za hezkého počasí, pochutnat si na domácí kuchyni, vychutnat si pivečko a to vše za příznivé ceny.

 

 

Večer jsme společně pogrilovali a nakonec poseděli u ohně. A ano, pilo se a zpívalo u kytary. Bylo to super! Já to zabalila jako druhá a to bylo už po 3 ranní. Proto jsem byla vykulená, když po 6 ráno přišel Michal do auta, že jde spát a já si myslela, že si ze mě dělá srandu a už vstává. Ale ne nedělal, on a poslední přeživší to zabalili kolem 6 ráno. Držáci 😀 No ale probuzení bylo krušnější než to předešlé 😀 V neděli jsme počilovali, pokecali a pak jsme se rozjeli každý svým směrem.

Děkujeme všem zúčastněným, byl to fajn víkend! Celkově jsem byla překvapená, že tohle free parkoviště nebylo natřískané auty. Bylo jich tu přes den jen pár a na noc jich tu spolu s námi zůstalo ještě méně. Nechápu – je to tam super.

 

 

 

 

 

 

 

 

A my jsme si to frčeli od Mácháče rovnou domů do Přelouče. Byli jsme sice celkem vyždímaní, ale zároveň i hodně natěšení. Protože nás čekalo rozbalení balíku, který nám přišel od outdoorové firmy Hannah, která se rozhodla podpořit naší cestu Evropou. Rozbalení bylo třešničkou na dortu tohoto vydařeného víkendu! Děkujeme!

 

 

 

Kunětická hora

Náš Pardubický kraj je prostě placka plackovitá a na jediné hoře, kterou tu máme, stojí právě hrad Kunětická hora – přezdívaný Kuňka.

Máme to štěstí, že je to od nás kousek a proto jsme se tam dnes vydali na výlet. Protáhnout trochu nohy a hlavně ochutnat jídlo, které jsme dostali na vyzkoušení od jezhned.cz 

Jedná se o jídla vegetariánská, veganská, indická, bezlepková, bezmléčná, bezalergenů, jemně pálivá a středně pálivá.

Moc jsme se na ně těšili a byli jsme i zvědaví.

 

 

Auto necháváme na bezplatném parkovišti u restaurace a občerstvení, alespoň jsme ušetřili nějaký zlaťák za parkovné, které se platí na parkovišti o kousek blíže k hradu. Z parkoviště jsme vyšlápli po udržované cestě pěkně z vesela do mírného kopečku, kolem hradní studně až k hradbám, odkud se nám otevřely výhledy na placatý Pardubický kraj. U Kuňky je to moc hezké a ideální na odpolední víkendový výlet.

 

 

Pak jsme to vzali po svých kolem hradu a v lese si nasbírali pár ostružin, které byly mňamkózní. Překvapilo nás kolik luxusních vil se nově vystavilo pod Kuňkou od doby, kdy jsme tu byli naposledy. Dnes bylo krásně a tak si procházku užíváme. A když už se z našich břich ozývalo kručení, zastavili jsme se na plácku v lese, usadili se do měkkého mechu a začali chystat na oběd. Ale ono vlastně nebylo moc co chystat. Akorát zapálit vařiček, hodit na něj ešus a do toho už dát jen omáčku z pytlíku, ke které hned přidáváme i rýži pro snadnější přípravu jídla. Prohřejeme 5 minutek a už se ládujeme.

 

Musím říct, že na přípravu je to fakt super. Obzvlášť, když jste takhle na výletě a chcete si dát něco teplého. No a když se tady budu rozepisovat o tom, že to bylo moc dobré….. tak mi asi ani neuvěříte, pokud již nemáte s těmito balíčky jídla zkušenost.

 

 

Šel s námi i Michalův brácha jako nezaujatý ochutnavatel a poctivý masožravec a i on si pochutnal a připustil, že je to jídlo fakt dobré. Takže jděte v našich stopách a nejdřív zkuste než budete soudit 😉 Zvláště Ananas se zeleninou v ořechové omáčce byl moc chutný!

Takže za nás palec nahoru pro jídla od jezhned.cz

 

 

Poté co jsme se až přejedli, ze třech omáček a třech příloh, balíme věci zpět do batohů, vydáváme se pod Kuňkou z druhé strany směr parkoviště a obaly z jídel vyhazujeme do blízkých popelnic. Procházíme kolem oplocených výběhů, ve kterých pozorujeme jeleny a laně odpočívající ve stínu i dál podél výběhů pro ovce a kozy až dojdeme k občerstvení u našeho parkoviště, kde ji každý dáme jednu vychlazenou točenou kofolu.

Další plány

No a jestli vás zajímá co plánujeme dál, tak se můžete těšit na další článek, který připravím a bude se týkat právě našich plánů a toho, co nás čeká v následujících měsících.