LOFOTR: Vikingské muzeum

Viking museum LOFOTR se nachází poblíž Borgu na Lofotských ostrovech a doporučujeme ho při návštěvě Norska nevynechat.

Jestli patříte mezi ty, kteří nás alespoň trochu sledujete, tak víte, že si opravdu pečlivě vybíráme místa/atrakce, kam si zaplatíme vstupné. Nemůžeme si dovolit platit vstup do každé turistické atrakce nebo na každé známé místo, okolo které jedeme. To bychom se nedoplatili. A proto si pečlivě vybíráme. Muzeum LOFOTR byla jasná volba.

Michal má rád dobu vikingů a severskou mytologii. Samozřejmě je v Norsku více muzeí, která můžete navštívit. My si však vybrali toto nejznámější. A musíme říct, že to byla volba správná.

Sepíšu vám jen něco ve zkratce a vložím sem spoustu fotek, takže to spíš bude takový fotočlánek s pár informacemi o naší návštěvě muzea.

A udělám to tak, že nejprve napíšu text a pak pod sebe dám fotky pro lepší přehlednost.

Do muzea jsme se vydali v pondělí dopoledne. Zaparkovali jsme Vítka na označeném parkingu hned u muzea a byli příjemně překvapeni, když jsme zjistili, že parkovné se tu neplatí.

Vstoupili jsme do moderně zařízené vstupní budovy, která obsahuje i kavárnu a obchod se suvenýry, my ale zamířili rovnou k informačnímu pultu, který obsluhovali mladí lidé a mluvili plynně anglicky, což nám vyhovovalo.

Zakoupili jsme si dvě vstupenky pro dospělé. Jedna stála 140 NOK(382 Kč), protože jsme zde byli mimo hlavní sezónu. Přes léto si připlatíte, ale není to tak markantní rozdíl. Cena na jednoho je pak o 20 NOK dražší. Vysoký mladík se nás nejprve zeptal z jaké jsme země (zřejmě si vedou záznamy o návštěvnících), pak nám dal vstupenky a malé samolepky a přijal platbu kartou. Následně nám vysvětlil, že nálepku si máme každý umístit na svrchní oděv (v našem případě bundu) a vysvětlil nám, že pokud máme „chytrý telefon“, můžeme se půjčit sluchátka a připojit na jejich wifi, kde si můžeme zapnout audioprůvodce. Tak jsme i udělali.

Nalepili jsme si návštěvnické samolepky na bunky, vzali si sluchátka, zapojili je do mobilů, připojili se k wifi a vydali se do první části – muzea. Jdeme od začátku podle čísel a vždy si k daným věcem pouštíme průvodce, který nám anglicky povídá do sluchátek k tématu. Mají to tu hezky udělané.

Je tu dokonce možnost podívat se na krátký dvacetiminutový film, který promítají v malém kině v pravidelných časových intervalech. S radostí se tedy usazujeme do měkké sedačky a užíváme si rande v kině.

Po filmu doprojdeme druhou část muzea, která se mi líbí více. Mají tu vystavené věci spojené s vikingskou dobou a na zdech i podlaze se objevují světelné obrazy/malby, které se mi moc líbí.

Když už jsme viděli a slyšeli vše. Vrátíme sluchátka na svá místa a opouštíme vstupní budovu. Zamíříme k velké vikingské náčelnické rezidenci, která má tvar lodi a skládá se z několika místností a hodovní síně.

„Její rozměry jsou úžasné – délka 83 metrů a šířka 8,5 metru. Tato úchvatná stavba je přesnou replikou stavby původní. Jedná se o největší obydlí tohoto typu, které bylo ve Skandinávii kdy objeveno, a věří se, že by mohlo pocházet již z období kolem roku 500.“ – kamarád Net

Projdeme vstupními dveřmi a okamžitě na nás dýchne vikingská atmosféra. Procházíme se uvnitř a pozorujeme výjevy z dřívějšího běžného života hospodářů i válečníků. Skvělou atmosféru tomuto místu dodávají místní průvodci, kteří jsou oblečeni v autentických kostýmech a podají vám spoustu zajímavých informací ba dokonce je i můžete pozorovat při výkonu konkrétního řemesla. 

Dokonce zde nalezneme náčelnický trůn, kde se můžeme vyfotit i s dobovou přilbou a mečem. 
Trůn se nachází ve velké hodovní síni, kde jsme se trochu prohřáli u rozdělaného ohně.

To se mi na tomto místě vlastně velice líbí. Nikde jsem tam snad neviděla nápisy „nesahat“ apod. Naopak. Návštěvnící zde vše nadšeně osahávají a zkouší. Dokonce je k tomu i průvodci vybízí. Můžete si tu tak vyzkoušet šití bot nebo zpracování kůže. Což mi přijde skvělé. Je vidět, že spousta dětí -buďme upřímní – né jen dětí, si to tu opravdu užívá. A nedivím se jim. 

V letní sezóně, zde můžete také ochutnat polévku, kterou tam připravují podle vikingské kuchařky. Celkem nás mrzí, že o tuto zkušenost přicházíme.

My si aspoň každý vyvěštíme budoucnost z run, dle návodu, který je umístěn na zdi. A věřte či ne, něco fakt sedlo 🙂

Z náčelnické rezidence si to zamíříme ven, kde pozorujeme, jak se zde panou koně a o kousek v ohradě dál prasata. Samec je opravdu macek, ale nejvíce se nám líbí malá selátka, která se shovávají ve skrovném přístřešku. Ale jsou zvědavá a nakukují ven a to je přesně ten čas, kdy je můžeme na chvíli vidět a rozplývat se nad jejich roztomilostí. Jsou fakt děsně CUTE.

No a protože nám počasí pár posledních dní nepřeje, následujeeme rychlým krokem ukazatele a vydáváme se k jezeru. Po cestě nás chytnou kroupy, ale naštěstí to nemáme daleko do kovářovy dílny, kam se zamíříme ukrýt. To se ukázalo jako výtečná volba, protože kovář je zrovna v pracovním procesu a my se tak u něj zahříváme a pozorujeme ho při práci.

Když je přeháňka pryč, vydáváme se dál. Procházíme přes louku, kde vidíme, že nějací návštěvnící hází sekerami na terč a tak to jdeme taky zkusit.
Musím říct, že to není tak lehké, ja se zdá. Trefit správně terč tak, aby se sekyrka do něj zabodla tou správnou stranou. Ale několikrát se mi to povede a balí mě to. A tak si tam chvilku házíme. Když už máme dost, přejdeme o kousek vedle, kde se střílí z luku. Tady stojí mladá slečna a anglicky se mě ptá, jestli si to chci zkusit. A tak jí říkám, že jo, ale že mi musí ukázat jak. A tak mi ukáže, kde mám správně dlouhý ohebný luk držet, kam dát šíp a pod jakým úhlem ho natáhnout. A tak si to párkrát zkusím. Ale ani jednou netrefím terč. Zřejmě proto, že jsem se moc soustředila na správné natahování než na míření 😀 Michal samozřejmě trefil cíl. Přežili bychom 😀
Ale mockrát jsme to nezkoušili, protože nás z toho dost bolely prsty. 

Po rozloučení s mladou dívkou to už máme k jezeru kousek. Zde obdivujeme zrekonstruované vikingské lodě. Uděláme pár fotek a protože se zase něco žene, zrychlíme krok a vracíme se zpět do vstupní budovy. Zde ještě navštívíme shop se suvenýry, kde toho mají celkem dost a za docela rozumné peníze. Tentokrát děláme výjimku a Michal si tam vybral dvě drobnosti na památku. 

V muzeu a jeho venkovním areálu jsme byli něco málo přes tři hodiny a opravdu moc se nám tam líbilo.
Michal byl nadšen = mise splněna.

A tak už i my chápeme, proč toto muzeum bylo nominováno na cenu Evropského muzea roku 2013.

Je to tam fakt skvělé. Takže jestli budete mít cestu poblíž, určitě se tam zastavte. A jestli cestu poblíž mít nebudete, tak si ji tam naplánujte. Věřím, že stejně jako my, nebudete litovat pár stovek za vstupné.

Jo a když budete potřebovat na záchat, můžete využít jednu z mnoha toalet, které jsou v celém areálu k dispozici.

A teď ty fotky 🙂


 

 

 

Červen 19, 2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.