Rychle přes Srbsko

Kousek ze Srbska za námi. Jak se u nich žije a jak si myslíte, že se nám tam líbilo? Byly 4 dny tam až dost? Místní trhy jsme jen rychle projeli.

Bodů k vidění ve Srbsku jsme měli více, ale objet celé Srbsko z vrchu by pro nás byla zajížďka, protože jsme mířili do Rumunska, které si chceme hodně projet. To je hlavní důvod, proč jsme zatím projeli severní část a zbytek Srbska ne.

Nicméně nám to asi nevadí, protože se nám v Srbsku spíše nelíbilo. Možná je to proto, že jsme toho z této země moc neviděli. Možná proto, že jsme viděli tu horší část Srbska. Těžko říct. Původně jsme měli v plánu, že až pojedeme přes Montenegro, že si zajedeme do Srbska ze západní strany a přejedeme přes něj do Bosny a Hercegoviny a pak do Chorvatska. Ale kdo ví, jestli se nám tam bude chtít. Ještě si musíme rozmyslet, zda dáme Srbsku druhou šanci.

V Srbsku jsme navštívili dvě největší města. Novi Sad a Bělehrad. Obě města mají centra plná luxusních obchodů a nákupních center. Mnoho turistů. A jak to tak bývá sem tam nějaká ta významná budova či památka. Bohužel i v těchto městech je hodně budouv, které chátrají a nikdo se o ně nestará. Je tu hodně budov starých a ošklivých. Celé to na nás působí, jak kdyby se zasekli cca před 30 lety. Všude je hodně nepořádku a odpadků. Je prostě vidět, že je to chudší země. Často jsem viděla spoustu lidí, jak vybírají v supermarketech sekce, kde je výrazná sleva na potraviny, kterým končí datum spotřeby. Takový zájem o tyto potraviny v jiných zemích neprojevovali. Většinou jsem tam byla sama a přebírala se těmito produkty a vybírala to, co stihneme spotřebovat. No to víte…..low cost cestování vás něco naučí 🙂

V Novim Sadě mají starou pevnost, okolo které jsme jen projížděli autem. To je asi jediná věc, která se nám tam líbila. V Bělehradě mají taky svou pevnost, kterou jsme si prošli a zdála se nám celkem velká. Tam se nám líbilo. Měli tam i venku vystavené spousty tanků, ponorek, lodí, zbraní atd. Takže jsme nemuseli jít do místního muzea a platit si vstupné. Toto vše je dostupné venku a zadarmo. Z pevnosti je hezký výhled na město přes Dunaj.

 

 

A jak to tak bývá ve větších městech, dost se tu objevují romští obyvatelé. Kteří hlasitě povykují na ulicích a posedávají všude, kde to jde. Občas jsme se tu báli někde zaparkovat Vítka, protože se jich kolem pár slezlo a očumovali. A my z toho neměli dobrý pocit. Dobré je, že když z místa, kde
parkujeme nemáme dobrý pocit, tak si prostě popojedeme jinam. A to jsme taky ve Srbsku udělali několikrát. A proto možná nemáme žádnou špatnou zkušenost. Ale kdo ví. Nikomu tím křivdit nechci. Jde tu jen o naše pocity.

Silnice tu mají v hrozném stavu, to by vám Michal mohl vyprávět 😀

Na turistické značení tras tu jentak nenarazíte, takže máte smůlu jako my 😀 Zajeli jsme si do Frušky Gory, že si půjdeme na nějaký trek tam a za celou dobu, co jsme tímto pohořím projížděli jsme neviděli, žádnou stezku či nějaké značení tůry. Měli tam jen značení pro cyklisty. Asi to tam víc frčí než tůry.

Navíc nám tam dost pršelo, takže nevím jak by to s tím trekem bylo, ale i tak. Srbové prostě na to chození a turistiku moc nejsou.

V místních vesničkách, vesnicích i menších městech často uvidíte domy bez omítky. Je to tu běžné.

Přemýšleli jsme i nad tím, jestli to není náhodou nějaký jejich styl či co. Ale asi spíš jen chtějí ušetřit. Dům bez omítky se přeci obejde ne ?
No a dost nám přišlo, že se tam ani moc nepracuje. Lidi všude posedávají a vykládají si ani nevim co, protože to vypadá, že to takhle dělají každý den.

 

No a zážitek pro nás byla návštěva většího města Smederovo, kde jme měli naplánovanou návštěvu místní pevnosti. Naše navigace nás naváděla, ale za centrum města a né k pevnosti. Vítkem jsme tedy projížděli ulicí, podél které se táhnou místní trhy. Ale nenechte se zmást. Nejedná se o takové ty hezké trhy s ovocem, zeleninou, domácími produkty a podobně. Ba ne. Nejedná se ani o trhy ve Valech u Pardubic. Ba ne. Toto byl úplně jiný level. – Pro bližší představu si pusťte naše video výše. První 1:15 jsou záběry z pouličního tržiště.

Prodejci byli převážně romové a své zboží měli vyskládané/poházené po různých dekách, plachtách či prostěradlech na zemi. A bylo jich tam spousta. Plné uličky. Tam byste snad sehnali úplně všechno. Oblečení, boty, šperky, brýle, pásky, deky, prostěradla, nářadí, jízdní polorozpadlý kola, hračky, televize, žehličky, monitory, notebooky, autodíly, pračky, nábytek, dřezy, mobily, součástky do mobilů, nesčetně baterií do notebooků a mobilů stejně jako usb kabelů.  Michal tam dokonce viděl i záchod. Prostě úplně všechno co vás napadne….. i nenapadne vlastně 😀

Dost věcí bude z vyhrabaných z popelnic a dost věcí určitě i kradených. Mazec. Oni takhle ale žijí. Říkali jsme, že bysme si to i prošli, abychom to lépe vše viděli atd. Ale báli jsme se tam někde zaparkovat Vítka, protože nás všichni očumovali a určitě už plánovali, jak nám sundají soláry a za týden je tady na trhu prodají. Opět prostě jen náš pocit. Nakonec jsme to otočili a kolem pevnosti jen projeli, protože i tady všude se potulovali romové a na kárkách tahali posbírané věci z popelnic atd. Navíc blízko bylo romské geto, kde si děti hráli na hordě smetí. Hrozná podívaná. Takže jsme to nechtěli pokoušet a jeli jsme dál. Však víte jak my to máme s tím štěstím.

 

Postřehy v bodech:

– pitnou vodu bez problémů seženete na benzínkách

– nafta je tu o něco dražší než v Čechách

– často tu uvidíte stará auta a velice stará auta, až se divíte, že vůbec ještě jezdí

– velice nízký výskyt policie

– mimo obec je povolená rychlost 80

– srbové jsou strašní řidiči, nedodržují žádné dopravní předpisy, vyjíždí do křižovatek bez rozhlížení

– častý prodej všelijakých věcí před jejich domy

– potulní psi jsou tu úplně všude, ale jsou něškodní, akorát nám jich bylo hrozně líto

– anglicky jsme se domluvili bez obtíží

– anglické popisky a ukazatelé jsou tu běžné

 

 

Možná ta atmosféra, která na nás v Srbsku dýchla v těchto řádcích není zachycena. Proto mrkněte i na dvě naše videa ze Srbska na našem YT kanále 🙂
Určitě více pochopíte 🙂

Tak tohle jsou naše zkušenosti a pocity. Neříkáme, že to tak je všude. Doufáme vlastně i v to, že jinde ve Srbsku je to jiné. A doufáme i v to, že vy třeba máte zkušenosti lepší. Ještě tedy budeme zvažovat, zda dáme Srbsku druhou šanci.

 

Květen 5, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.