12 dní v Polsku s malými dětmi: Freecamping u Baltu

Článek jsem měla rozepsaný od září a dokončila ho až teď. Ale slíbila jsem to pro velký zájem o toto téma a tak ho zveřejním i takto zpětně. Věřím, že se někomu může hodit při plánování letošní sezóny.

_________________________________________________________________________________________________________

V srpnu jsme s dětmi podnikli 12 denní trip po Polsku. Jeli jsme všichni spolu obytňákem na takhle dlouho poprvé. Plán byl freecampovat (spát na divoko chcete-li) po celou dobu tak, jak jsme ještě dávno před dětmi procestovali s Michalem celou Evropu ve Vítkovi a pak podnikli nějaké ty výjezdy i s větším bráchou Rudym. Ale víme, jak to s plánováním s dětmi bývá a tak jsme vlastně počítali s tím, že „přinejhorším“ zajedeme i do kempu – minimálně kvůli doplnění vody apod. Prostě jsme chtěli jet s tím, že uvidíme, jak to vše dáme.

Protože už jsme trochu zkušenější….možná dokonce poučenější, snažili jsme se nemít přehnaná očekávání. Cestování s dětmi prostě pro nás už nikdy nebude stejné jako cestování před nimi. Ale to vlastě platí pro všechno. Pro život s dětmi. Pro život. A je to tak v pořádku.
Přizpůsobili jsme se.

Míříme k Baltu
Cílem cesty byl polský Balt. Máťovi tou dobou byly necelé tři roky a Miri jen 5 měsíců. Chtěli jsme jet s Máťou k moři, ale nechtěli jsme, aby tam byla obrovská tepla a taky jsme nechtěli jet s dětmi v autě moc dlouho. Balt se zdál jako ideální volba. Stal se jasnou volbou. A byla to dobrá volba, jak se později ukázalo!

Nutno podotknout, že Máťa si cestování a vlastně pobyt v obytňáku celkově rychle oblíbil už z předešlých kratších výjezdů, kterých bylo pár, protože obytňák jsme tou dobou měli poměrně čerstvě. Ale když byl malý líbilo se mu i cestování v Rudym. A naše malá Miri je od narození zvyklá, že s námi všude jezdí a řekla bych, že je to poměrně dobrá parťačka na cesty. Je to pohodářka a cestování autem jí rozhodně nedělá žádný problém.

Tam a zase zpátky….
Cestu tam jsme zvládli tak nějak dobře. Vyjížděli jsme tuším kolem půl 5. Jen nás velmi překvapilo, že to Máťa nezalomil tak rychle, jak má ve zvyku, když se kamkoliv jede autem. Myslím si, že byl tak natěšenej k tomu moři, které jsme mu slibovali, že to držel, co to šlo a odpadl až kolem půl 11 večer – byl totálně přetaženej.
Musím říct, že se ale jelo fajn a cesta odsejpala. Kousek za hranicemi jsme najeli na bezplatnou polskou dálnici a frčeli si to nahoru k Baltu. Celkově jsme měli asi jen dvě velké zastávky a jednu mini na zmrzlinu, protože Maty se začal děsně vztekat, že chce nanuka – byl to takový ten vztek k neutišení, kdy si nenechal vysvětlit nic. Nakonec Michal přibrzdil a já nám všem skočila pro malou točenou vanilku, která se stala nejlepší točenou ever! Byla fakt výborná. Místo očekávaného uspokojení Máťových chuťových buněk po spořádání zmrzky, však vztek začal znovu – chce toho nanuka. NANUKA. Nakonec to nějak pominulo.

První velkou zastávku jsme měli na hezkém odpočívadle u dálnice, kde jsme se občerstvili u venkovního sezení, došli si na free záchod a Máťa se protáhl na dětském oploceném hřišti. Na druhé protáhnutí jsme si už za tmy sjeli k velké soše Ježíše, která nás svým nasvětlením již z dálky lákala a my k ní malinkou zajížďkou sjeli z dálnice. Kluci se k soše prošli a já ji okoukla jen z parkingu, protože jsem hlídala Miri spící v autě – nechtěli jsme ji budit. Pak jsme vyrazili dál. Po půl 1 v noci jsme dojeli na náš první spací spot ve městě Wolin, který jsme měli vytipovaný z dřívějška, takže to byla téměř tutovka. A naštěstí pořád byla.
Naposledy jsme tu byli ještě s Kessinkou.
A to byl vlastně náš cílový bod, u kterého jsme ani netušili, že bychom ho takto v podstatě na zátah dosáhli.

Ty brďo! My jsme to dali v kuse, paráda! Miri skoro celou cestu zaspala (více spánků). Popravdě jsme mysleli, že to bude s dětmi horší a budeme muset přespat někde na „blind“ po cestě.
Tak začátek dobrej.
_________________________________________________________________________________________________________
Zde přeskočím ke zpáteční cestě...
Konec a návrat byl o to horší. Asi né úplně katastrofickej, ale rozhodně ne dobrej nebo pohodovej. Když už jsme u pobřeží viděli tak nějak vše, co jsme si naplánovali a taky protože už nebylo teplo na to, abychom byli další den s dětmi na pláži, rozhodli jsme se to začít pomalu stáčet zpět. Máťa už byl ten 11 den na cestě takový zpruzelý, jak už asi nebyly vyloženě žádný naplánovaný aktivity a prostě jsme jen tak „přežívali“ den, šli na procházku apod. Prostě ho to už nebavilo. Začal hodně říkat, že chce jet domů, že se těší do pokojíčku na hračky, se kterými si chce hrát a kdy už pojedem. No a náš Máťa umí být dost umanutý, takže to neřekl jednou, dvakrát nebo desetkrát….ale opakoval to fakt hoodněkrát během dne, až jsme se nakonec rozhodli, že už to tedy stočíme a pojedem domů o jeden den dříve, než jsme původně zamýšleli. Však přeci o nic nejde. A radši pojedem dom, než abychom to celý další den poslouchali znovu a znovu a znovu. V pondělí večer jsme si dojeli zpět na „naše“ místečko ve městě Wolin, dali jsme si v obytňáku véču a chystali se ven po stezce projít. Jenže venku se být nedalo – protože komáři. Tentokrát jich tady bylo totálně mraky. A tak jsme se buď mohli na zbytek večera zavřít v obytňáku a nebo na Matyho přání už vyjet domů. Vyrazili jsme tedy dom.
Opět jsme najeli na dálnici a frčeli. Tentokrát cesta byla náročnější. Zpruzené děti = otravné děti. To bylo furt něco. A tentokrát ani pohádky na tabletu moc nepomáhaly. Ani svačinky tentokrát moc nepomáhaly. 😀 Mysleli jsme, že Máťa zachrápne hned po výjezdu, ale i tentokrát to držel a vytuhl až pozdě večer.
Z dálnice jsme sjeli někde poblíž již zmíněné sochy Ježíše a zakempili na noc. Neměli jsme důvod jet na tlak na jeden zátah domů.
Druhý den jsme si dali snídani (ráda bych napsala v klidu….ale to bych lhala), udělali velký nákup hlavně trvanlivých potravin domů a zase jsme vyjeli. Obě děti ukňouraný a tak zase žádná pohoda a furt se řešilo, že tuhle dobrotu Máťa nechce a že chce jinou a že nechce tuhle pohádku, ale že chce jinou atd. A do toho Miri nějak nemohla zabrat – neměla svůj den. Michal po cestě nakonec zastavil. Někde u silnice. Čas jsme měli tak co. Kluci si dali v obytňáku oběd a já si vyžádala kafe do plecháčku s sebou, které jsem si vypila zatímco jsem vozila kočárek venku, protože to se Mirince nejlépe spinká. Zchrupla si. Zhruba po 45min jsme vyrazili dál. Děti nakonec usnuli a poslední úsek byl klidný.
Hurá jsme doma!
_________________________________________________________________________________________________________

Zpět do obytňáku v Polsku….

Sladění režimů
Sladit (ne)režimy našich dvou malých lásek zdá se být někdy nadlidský úkol. Často 😀

Náročné je to doma a o to víc náročnější je to na malém prostoru v obytce.
Máťa chodí spát přes den – ráda bych řekla že chodí spát po obědě, ale velmi často to tak není, protože je tuhej ještě dřív, protože brzy vstává. On neodpadne, že by někde usnul třeba při hraní jako některé děti, on je přetaženej, protivnej, vzteká se, není s ním řeč, vše je špatně – jakmile tohle nastoupí, víme, že je zle a musí se jít vyspinkat. Samozřejmě nechce. Vždy ale usne. Potřebuje k tomu však mít podmínky. Proto jsme mu s sebou pro jistotu ještě brali golfky, abychom nebyli každý den vázaný na to, že s ním přes ten jeho spánek musíme být v posteli v obytce. Párkrát jsme kočárek využili a on v těm usnul za pochodu – což bylo dost praktický. Nikdy nechce a pak spí jak špalek.
Zato večer unavenej vůbec není a spát se mu taky opět nechce. 😀 Přes den s ním máme fakt spoustu aktivit. On sám je velice živý a aktivní dítě. Pořád někde leze, prolejzá, skáče, běhá, lítá, dovádí, jezdí, lumpačí atd. Spousta našich známých už kolikrát říkalo „tak to vám aspoň večer dobře usne/odpadne“ – no bohužel to takhle úplně nefunguje. Kéž by. No a do toho Miri, která má 5.měsíců a má se k světu. Začíná být taky akční. Spí méně – ale zatím furt častěji. Naštěstí nám vydrží v kočárku – to je jistota. Vlastně ho i dost vyžaduje dalo by se říct. Je naučená. Obě naše děti jsou kočárkové. A teď to vlastně všechno sladit do nějakého běžného denního režimu s programem na cestách. Někdy dost náročné. Často.

Freecamping
Předem jsme měli z toho freecampingu trochu obavy. Často jsme totiž z okolí slýchali, že se už kempovat na divoko moc v Polsku nedá a že už to začínají řešit apod. Proto jsme nakonec byli velmi rádi, že se to nepotvrdilo a řekla bych, že se nám tam freecampovalo s dětmi velice dobře.Předem jsme měli z toho freecampingu trochu obavy. Často jsme totiž z okolí slýchali, že se už kempovat na divoko moc v Polsku nedá a že už to začínají řešit apod. Proto jsme nakonec byli velmi rádi, že se to nepotvrdilo a řekla bych, že se nám tam freecampovalo s dětmi velice dobře.

Místa na zakempování na noc se nám vždy Michal snaží vybrat předem. Někdy to vyjde a někdy ne a pak se hledá za pochodu. Tentokrát musím říct, že nám vytipoval spoustu spotů předem, které fakt vyšly. Někdy to byly spoty, kde bylo možné se v klidu a pohodě rozcapovat (vyndat si sezení, deku atd) a někdy zas místa vhodná jen pro parking a klidné přečkání noci. Ale vždy bez problému. Našel dobrá místa. Všech 11 nocí jsme zvládli freecampovat, což bylo velmi milé zjištění. Nic nám nechybělo. Všechno co potřebujeme si v naší pojízdné garsonce vozíme s sebou.

Jsme soběstační
Za celou dobu jsme si nemuseli doplňovat užitkovou vodu. Doma jsme si natankovali do plna cca 80l vody a s tou jsme po celou dobu hospodařili. A evidentně jsme s ní hospodařili dobře. Tuto užitkovou vodu jsme využívali na mytí nádobí, koupání dětí i nás, na čištění zubů, oplachování věcí apod. Je pravda, že s vodou jsme se naučili šetřit již v minulosti, když jsme cestovali po Evropě a měli jsme k dispozici v barelech menší množství vody. Takže se dá říci, že jsme v tomto už zběhlí. I přesto jsme si však mysleli, že vody s dětmi spotřebujeme více a budeme muset někde dočepovat. Takže nás mile překvapilo, ze to nebylo potřeba řešit. O starost méně.

Pitnou vodu jsme si vezli zvláště v barelech a lahvích. Té jsme samozřejmě v létě spotřebovávali veliké množství na pití + na vaření. Když nám došla. Rozhodli jsme se to nijak neřešit a koupili jsme si v obchodě za pár kaček 5l barel. Myslím, že jsme kupovali dva. Což se mi zdá dost v pohodě.

Ledničku si vozíme, což byla popravdě příjemná změna – dříve jsme ji v žádné obytce neměli. A musím uznat, že bylo moc fajn si při kempovačce vyndat vychlazenou limču. A taky mít vždy k dispozici Máťův oblíbený jogurtíček. Tuhle formu pohodlí jsme moc ocenili a svým způsobem si teď neumím představit, že bychom s dětmi tu ledničku neměli 😀

A novinkou pro nás je i koupelna se záchodem.
Dlouho jsme byli proti vnitřnímu záchodu….asi hlavně kvůli zápachu který jsme v některých autech se záchodem cítili a vadilo nám to. Nakonec se ukázalo, že to vůbec není problém, když se o záchod dobře staráte.
Zjistili jsme tak, jak moc je pohodlné přijít od moře a smýt ze sebe všechnu slanou vodu a písek. Mít záchod uvnitř shledávám velmi praktické hlavně kvůli dětem – když potřeboval Máťa v noci čůrat, tak si relativně potichu došel na záchod a nevzbudil u toho Miri, což by se pravděpodobně stalo, kdyby musel jít na záchod ven. Ale přiznávám, že i my s Michalem jsme trochu zpohodlněli a rádi si na ten záchod dojdeme, když ho tam máme.

Pitnou vodu jsme si vezli zvláště v barelech a lahvích. Té jsme samozřejmě v létě spotřebovávali veliké množství na pití + na vaření. Když nám došla. Rozhodli jsme se to nijak neřešit a koupili jsme si v obchodě za pár kaček 5l barel. Myslím, že jsme kupovali dva. Což se mi zdá dost v pohodě.

Ledničku si vozíme, což byla popravdě příjemná změna – dříve jsme ji v žádné obytce neměli. A musím uznat, že bylo moc fajn si při kempovačce vyndat vychlazenou limču. A taky mít vždy k dispozici Máťův oblíbený jogurtíček. Tuhle formu pohodlí jsme moc ocenili a svým způsobem si teď neumím představit, že bychom s dětmi tu ledničku neměli 😀

A novinkou pro nás je i koupelna se záchodem. Dlouho jsme byli proti vnitřnímu záchodu….asi hlavně kvůli zápachu který jsme v některých autech se záchodem cítili a vadilo nám to. Nakonec se ukázalo, že to vůbec není problém, když se o záchod dobře staráte. Zjistili jsme tak, jak moc je pohodlné přijít od moře a smýt ze sebe všechnu slanou vodu a písek. Mít záchod uvnitř shledávám velmi praktické hlavně kvůli dětem – když potřeboval Máťa v noci čůrat, tak si relativně potichu došel na záchod a nevzbudil u toho Miri, což by se pravděpodobně stalo, kdyby musel jít na záchod ven. Ale přiznávám, že i my s Michalem jsme trochu zpohodlněli a rádi si na ten záchod dojdeme, když ho tam máme.

V obytňáku máme spoustu úložného prostoru. A čím víc prostoru máme, tím víc vozíme věcí samozřejmě 😀 Ale toto mi asi nevadí, když na to ten prostor je, proč si toho nevzít pro děti více, když to s nimi využijeme a nebo nám to třeba něco zpohodlní. Není problém si ani udělat zásobu potravin na hodně dní předem, což ale nebylo úplně potřeba, protože jsme na supermarkety a menší obchody naráželi dost často. Určitě doporučuju netahat potraviny z Čech s tím, že na tom ušetříte – je to totiž přesně naopak. V Polsku nakoupíte kvalitnější potraviny často za lepší cenu. Osobně velmi ráda chodím nakupovat do polského Lidlu či Biedronky.

NAVŠTÍVENÁ MĚSTA

Mezizdroje
Pro turisty velmi lákavé. I nám se líbilo, jak to v centru města žije. Jen je nutné opravdu počítat s tím, že v sezóně je zde natřískáno. Na pláži doslova hlava na hlavě, že není kam si dát deku. My jsme ještě byli limitováni kočárkem, takže jsme to nakonec na cca dvě hoďky zapíchli přímo u dřevěného chodníčku.
Projít jsme se šli i po místním Molu, ke kterému nás dovedl houf lidí a tak jsme šli v řadě. Míjeli jsme několik restaurací a kaváren, které nabízeli luxusně vypadající dezerty. Byla tam pro děti i herní zóna s automaty atd. I na samotném molu se nachází restaurace, kde se můžete občerstvit.
Když vyjdete z mola, napojíte se na hlavní třídu, na takovou městskou kolonádu, která se nám líbila. Je to taková ta klasická kolonáda u moře s velkým množstvím obchodů se suvenýry s restauracemi, fastfoody, kavárnami, A narazíte zde i na pouliční umělce. Našeho Máťu zde velmi nadchl jeden kouzelník. Vhodné je to zde pro kočárky i odrážedla.

Prošli jsme se i po Promenádě hvězd – po dlažbě v níž jsou umístěny pamětní desky s otiskem dlaní známých polských herců. Nachází se kousek od mola.

O tom, co můžete s dětmi v Mezizdrojích podniknout se dočtete ve článku
⮕ Co podniknout v Polsku s malými dětmi? ⬅

Wolin
V tomto menším městě máme vytipovaný kempovací spot, kde vždy parkujeme a freecampujeme.
Pěšky jsme si prošli město a došli až do Skanzenu Slovanů a Vikingů.
Hezká procházka je i u řeky Svina.

Kamień Pomorski
Parkujeme kousek od přístavu na bezplatném parkovišti a odsud se vydáváme procházkou pěšky do města. Toto lázeňské město se nám moc líbilo. Prozkoumali jsme přístav a zabrousili i do centra města, kde je i hezká Konkatedra św. Jana Chrzciciela (Konkatedrála sv. Jana Křtitele).
Na oběd jsme zamířili do místní restaurace Ryby Zubowicz, kterou vám doporučujeme všemi deseti. Výborné čerstvé ryby v nabízených jídlech, příjemná obsluha i prostředí. Pochutnali jsme si moc.
Po O se nám povedlo děti uspat v kočárcích a zašli jsme si na kafe a dezert do kavárny WafLova. Kavárna se nachází v přístavu a moc se nám tam líbilo. Dobré kafe, výborné dezerty, zmrzlina i wafle a moc krásné vystajlované prostředí s výhledem do přístavu.

V tomto městě se mi celkově moc líbilo.

Dziwnów
Do tohoto města jsme se vydali navštívit místní PARK MINIATUR I KOLEJEK.
Zaparkovali jsme na bezplatném asfaltovém parkovišti v těsné blízkosti parku u velkého dětského hřiště. Skvělé místo a dobrý výchozí bod, pokud vám nevadí chodit pěšky.

Dziwnówek
Do tohoto města jsme se vydali delší pěší procházkou po cyklostezce z našeho spotu.
V tomto městě se nachází velmi oblíbený kemp Wiking. Místní pláž patří mezi ty typické u polského Baltu. V centru města to žije i přesto, že se jedná o menší město – je to zde dost oblíbené řekla bych. Nachází se zde spousta restaurací, občerstvení, obchůdků se suvenýry apod.

Na tyhle místní sluneční hodiny budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Teď už s úsměvem.
V tu chvíli nám ale rozhodně do smíchu nebylo, protože Máťa si tam totálně zmáchal tričko a z nějakého důvodu mu strašně vadilo, že musí být bez něj. Ani v tom mokrém být nechtěl. Ani Michalovo nechtěl. A tak brečel, křičel, vztekal se ještě pěkný kus cesty městem. Nepomohlo nic. Prostě to z něj asi muselo ven.

Touto vzpomínkou chci jen poukázat na to, že i takovéto situace se nám na cestách s dětmi dějí. Často. I když to tak ze článků či videí na Instagramu nemusí být poznat. Není to vše jenom sluníčkové, jak by se mohl zdát.

Rewal
V Rewalu se nám moc líbilo. Mají tam krásný park WIELORYBA, do kterého určitě vezměte děti.
Centrum města je promenádou spojeno s místní pláží. I zde najdete velké množství obchodů, kaváren, restaurací, barů, fastfoodů, herních zón apod.
Mě osobně se moc líbil pomník Wieloryba, který je dominantou promenády, ze které pěšky dojdete i na vyhlídkovou plošinu, což je Betonová konstrukce se sestupem k moři.
Dlouhá promenáda se táhne podél pláže přes celé město. Prošli jsme ji celou a užili si i další hezké výhledy na Balt z vyhlídky Klifova. Cestou jsme narazili i na sochu Malého Prince a Romea s Julií.
Z promenády jsme ulicí Klifowa došli až do vedlejšího městečka Niechorze.
V Rewalu vám můžeme doporučit restauraci Smażalnia Nowa – kde jsme měli výbornou pizzu a smaženou rybu s hranolkama. A s kebabem (kousek od soch velryb) taky nesáhnete vedle.
Tady náš Máťa poprvé ochutnal bramboru na špejli. A i zde jsme si daji kafíčko a ty jejich skvělé wafle.

Dovolenkové letovisko Rewal se nám líbilo velmi.

Niechorze
V tomto malém letovisku najdete třeba PARK MINIATUR Latarni Morskich, MUZEUM VOSKOVÝCH FIGURÍN, MOTÝLÍ DŮM, AQUAPARK, VĚTRNÝ MLÝN a další. Dominantou je osmiboký maják (Latarnia Morska), který je postaven z červené cihly. Samozřejmostí jsou restaurace, kavárny, bary, občerstvení, obchody apod.
My jsme se sem šli podívat hlavně na obří sochu Shreka, o které jsme věděli již z minulosti, že ji tam mají. Shrek byl u Máti v té době velmi aktuální a sklidil úspěch.

Ústí nad Svinou
Svinoústí – poslední město, které jsme u Baltu navštívili. Byl to den, kdy se nám už trochu pokazilo počasí. Takový ten den, kdy jsme neměli žádný konkrétní program ani aktivity pro děti a tak jsme se vydali procházkou prozkoumat město.
Musím říct za mě i Michala, že nás toto město vůbec nezaujalo.
Jde o lázeňské město, které je také dost turisticky oblíbené a je zde spousta hezkých hotelů, kolonád apod to ano. Nicméně je zde i dost průmyslových zón a celkově to na nás prostě neudělalo dobrý dojem. Sem se vracet asi nemusíme.

Stejně jako spousta turistů jsme se vydali k nejvyššímu majáku polského pobřeží (Latarnia Morska Świnoujście). Procházku lesem nám velmi znepříjemnili všudepřítomní komáři. Závěr cesty jsme museli tlačit kočárky pískem. Tentokrát jsme vzali i golfáč pro Máťu, protože jsme toho ve městě nachodili poměrně dost a to by sám neušel a taky to vycházelo přes poledne, kdy jsme chtěli aby si zchrupnul. A tlačit golfáč pískem s naloženým dítětem není moc dobrej nápad. Nakonec jsme to zakempili na pláži a k Majáku se šel podívat sám Michal, zatímco já držela stráž u spících dětí. Po návratu do obytňáku už jsme to začali stáčet směr domov.

Zajímá vás, jak konkrétně jsme v Polsku s dětmi trávili čas? Co vše jsme podnikli? Jak se nám líbilo u Baltu? Jaké byly pláže? Jaké atrakce jsme navštívili?
Přečtěte si náš další článek
⮕ Co podniknout v Polsku s malými dětmi? ⬅