Všechny předsudky zavřete někam do truhly, zamkněte je a zahoďte klíč. Protože pro ně tady v tom článku nemáme místo….

Již od mala jsem byla rodiči vedena, že jídlem se neplýtvá. Když jsem jako dítě sdělovala mamce, že už nemůžu dojíst oběd, sdělila mi, že to nevadí, že mi to schová na později. A tak se stalo. Dojedla jsem si to zase, až když jsem zas měla hlad. Jídlo se u nás vyhazovalo opravdu pouze v případě, že už bylo špatné – nepoživatelné. Tak jsem k tomu byla vedela a vedu se tak i nadále.

Už několik let zpátky jsem viděla různé reportáže a četla několik článků, kde se lidé zmiňovali o „dumpster divingu“ a vždy mi to přišlo zajímavé. Dávalo mi smysl to, jak to ti lidé vysvětlovali a prezentovali. Nepřišlo mi to nechutné……….přišlo mi to rozumné. Jako správná myšlenka – boj proti plýtvání jídlem. Boj, který má zamezit vyhazování dobrých potravin.

Pak jsem měla i období, kdy jsem si o tom sama vyhledávala informace a chtěla jsem to zkusit. Nikdy ale nepřišla ta pravá příležitost. Vždy jsem se moc bála…… že mne někdo chytí…..že mne někdo uvidí…… nebo že nic nenajdu apod. Tak jsem to bojkotovala. A pak jsem na to na nějakou dobu zapomněla. Samozřejmě, že jsem o tom věděla, protože jsem to měla v hlavě, ale bylo to zastrčené v tom nejtemnějším koutě mé mysli.

Když jsme cestovali Evropou, navštívili jsme chudší i bohatší země. Ani si nedovedete představit, jak se všude plýtvá…….fakt všude. A když pomyslím na to, kolik lidí na světě má nedostatek jídla ….. ba dokonce hladoví – je mi z toho smutno a cítím se svým způsobem provinile, že já mám na rozdíl od jiných možnost jít do supermarketu, který je kvůli nám přecpán potravinami, které nejsme schopni spotřebovat. Fakt nejsme……

Až když jsme přijeli letos v lednu do Anglie, kde jsem začala pracovat v restauraci jsem si opět začala více uvědomovat problém s plýtváním jídlem. Protože téměř v každé restauraci se plýtvá. Slovo témeř jsem napsala záměrně, protože vím, že je již několik restauračních zařízení, kteří si uvědomují dopad plýtvání jídlem a snaží se s tím bojovat a jídlo nevyhazovat. Rozhodla jsem se tedy začít bojovat proti plýtvání jídlem. Nechtěla jsem provozovat DUMPSTER DIVING v oblasti, kde pracuju a bydlím……. prostě a jednoduše jsem stále byla podělaná strachy, že mne tam někdo uvidí a pozná.
Vždy když jsme v restauraci chtěli vyhodit nějaké dobré jídlo, tak jsem se jen tak mezi řečí zeptala „tomuhle ovocnému salátu nic není, můžu si ho vzít domů?“ a po směně jsem si už v misce nesla domů výborný ovocný salát z čerstvého ovoce, který se měl vyhodit, protože se nesnědl na snídani a každý třetí den se musí z pravidla připravit nový. A přes to prostě vlak nejede. A takhle to bylo se vším. A tak jsem si domů nosila zadarmo jídlo, které jsem zachránila před cestou do koše.

Po Anglii jsme přijeli na otočku domů do Čech, vyzvedli jsme Vítka, naložili ho věcmi a jeli jsme do Norska. A tam to celé začalo. V Norsku jsme poprvé vyzkoušeli DUMPSTER DIVING.

 

A co to ten DUMPSTER DIVING vlastně je?

V doslovném překladu do češtiny to znamená “popelnicový potápěči”. Jde tedy o potápění se do kontejnerů.

Pokud se vaše předsudky snaží dostat z truhly ven, nedovolte to a čtěte dál. Doufám, že to pro vás bude zajímavé čtení.

Také bychom tomu mohli říkat, vybírání popelnic či bufeťáctví chcete-li. Stejně je to jen pojmenování.

Dumpster diving je životní styl, který si každý může zvolit pouze z vlastní vůle. Dumpster diving nepraktikují lidé, protože nemají peníze na jídlo. Lidé ho dělají kvůli svému ekologickému a politickému přesvědčení. A právě tyto lidi, dumpster divery, já osobně považuju za lidi uvědomilé. Nepleťte si je s bezdomovci, protože to oni rozhodně nejsou.

Dumpster diving dělají lidé různých národností, různého věku, různých povah i různých zaměstnání.
Německý student, norský důchodce, americká teenagerka, francouzský cestovatel, dánská veganka, japonský turista, španělská hípísačka nebo i český podnikatel, jehož příjem je kolem 40 000 Kč měsíčně.

Ano, všichni tito lidé vybírají popelnice a právě dumpster diving je spojuje. Říká se jim FREEGANI.

A právě oni jsou proti konzumnímu nakládaní se zbožím a snaží se snížit negativní dopady spotřeby tím, že vybírají a následně i konzumují potraviny z kontejnerů. A to i přes to, že je to často považováno za krádež.

Já osobně jsem dumpster diving vyzkoušela jen v Norsku a tak se s vámi podělím o naše zkušenosti.

Norsko je k dumpster divingu celkem benevolentní. Není to tam sice úplně legální, ale moc se to tam neřeší a proto to tam zkouší či dělá velká spousta lidí. A taky proto, že se tam plýtvá s velkým P…… prostě úplně neuvěřitelným způsobem.
Navíc se na netu dočtete, jak skvělý je norský dumpster diving. A to mě nakoplo. Kde jinde to zkusit než v Norsku?!

Už předem jsem měla načtené nějaké články a posháněla jsem si informace. Přišlo mi, že teď už mi nic nestojí v cestě.

 

PRVNÍ LOV

Jednou jsme takhle v neděli jeli na předem vytipovaný spací spot kousek u kostela, ke kterému jsme sjížděli z hlavní silnice. Zde byl menší supermarket REMA 1000 na jehož parkovišti nebylo jediné auto a nikde nebylo vidět živáčka. „Ona je vlastně neděle“ pomyslela jsem si a už jsem říkala Michalovi, ať zajede za obchod, že zkusíme poprvé nakouknout pod víka popelnic. A tak Michal stočil volant doprava, projel přes parkoviště a zastavil přímo u kontejnerů. Chvíli jsme tam tak seděli a přes skla pozorovali okolí. Občas projelo auto a jinak nikde nikdo. Konečně jsme se rozhoupali a vylezli z auta a šli ke konťákům. Byl tam jeden velký ocelový a my zamířili k němu. Michal nadzvedl poklop a nakoukli jsme. Pouze pytle s odpadky, které ještě včera byly v koších před supermarketem. Žádné jídlo. O dva kroky jsme ustoupili a nakoukli pod víka třech menších plastových popelnic. Zásah do černého. Popelnice byly z větší části naplněny zeleninou a ovocem, které supermarket vyřadil. A tak nebylo nic jednoduššího, než tam sáhnout a vyndat ven to, co se nám líbilo. Donesli jsme do auta mrkve a papriky a já si vzala na pomoc lavor, do kterého jsem pak dávala i ostatní potraviny, aby se nám neváleli volně po autě. Některé věci byli zabalené a jiné zas položené na vrchu jen tak. A mezi nimi i několik kostek kokosového másla – vzali jsme jen dvě.
V průběhu celé chvilkové akce jsme se rozhlíželi, zda nás někdo nepozoruje, ale všem jsme byli ukradení. Dali jsme věci do auta a odjeli na náš spací spot. Náš první úlovek nebyl obří, ale byl to náš první úlovek a naše první zkušenost.
Na parkovišti jsem pak vylovené potraviny probrala a umyla v bio jaru, který je vhodný i pro omývání zeleniny a ovoce. Očištění potravin doporučujeme vždy. I když se nejeví jako špinavé/nakažené nebo tak něco…… Nikdy nevíte. Raději být více opatrní než pak mít zdravotní problémy. O to nikdo nestojí.
A tohle je výsledek našeho prvního lovu.

 

Proč se potraviny vyhazují?

Správná otázka……..to by mne totiž také zajímalo.

• Většinou proto, že je více kusů zabaleno v obalu a jeden kus je nahnilý, naťuklý či lehce svraštělý. No a nikdo se s tím v obchodě neprdí. Prostě se celé balení vyhodí do popelnice. Jedno balení…..dvě balení…..5balení…..10balení a věřtě mi, že i více balení. Netíží je to. 🙁

• Některé potraviny se vyhazují jen proto, že mají poničený obal. Krabice od rýže je pomačkaná, plechovka limonády potlučená apod. Všechno letí do koše.

• Potraviny se špinavým obalem jdou také přímo do koše. Takže adios jogurty, které pokapalo prasklé mléko. Nikdo se přeci nebude obtěžovat s čištěním. To zabere čas a čas jsou peníze……

•  Supermarket vyhazuje i nedoprodané zásoby, které jsou v perfektním stavu a nejsou prošlé. Ale mají smůlu, protože se obchod rozhodl, že se tyto potraviny dále prodávat nebudou a nahradí se jiným zbožím.

• Protože jsou zaměstnanci líní. Jinak si neumím vysvětlit, co dělal sáček, který byl plný krásných čerstvých rajčat v koši. Prostě si je nějaký zákazník dal do pytlíků, ale pak si jejich nákup rozmyslel a zřejmě je někam odložil. Poté je našel zaměstnanec a jednoduše celý sáček vzal a poslal ho do koše. Protože je to pro něj nejjednodušší a nejde to přeci z jeho kapsy. No a tam jsme je objevili my a zachránili je z temnoty kontejneru.

• Vyhazuje se ovoce a zelenina, která nemá správný tvar nebo požadovanou barvu. Na toto všechno jsou totiž normy. Oni si myslej, že by si nikdo prostě nekoupil divně pokroucenou okurku a nebo jablko, které je z poloviny červené, ale mělo by být červené z 80%.

• Protože debilní pravidla. V dokumentu Z POPELNICE DO LEDNICE (»stáhněte si ho tady«) se zaměstnanec jednoho obchodu zmiňuje o tom, že vyhazují všechny jogurty, kterým končí spotřeba až za 6 dní. A proč? Protože je to pravidlo hypermarketu. Tak to je tedy naprostá blbost……..né že by ty výše uvedené nebyly.

• Pak obchod samozřejmě vyhodí veškeré potraviny, které jsou prošlé. Tedy alespoň podle data, které je na nich uvedeno. Nesmí je prostě prodávat. I když spousta potravin včetně trvanlivých se dá jíst ještě několik dní i týdnů poté – vlastní zkušenost. Máme přece oči a nos a ty nám napoví, zda je jídlo ještě poživatelné či nikoliv. Prostě jsme se řídili svými smysly a selským rozumem a jídlo jsme tak mohli konzumovat i několik dní po vypršení data minimální trvanlivosti.

Pojmy DATUM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI a SPOTŘEBUJTE DO xxxxxxx, skvěle vysvětluje Radka ve svém článku »Dumpster diver, neoficiální inspektor kontejnerů- prostě jím z popelnic«, kde se zabývá i rozdíly mezi nimi. Víc než vřele doporučuju si její článek přečíst, protože je to fakt pecka. Mimo jiné tam zmiňuje, jak našla v popelnici čokoládové dorty.

 

Tyto dvě papriky(viz foto výše) byly společně v jednom balení. V koši byly jen proto, že jedna z nich je na malém kousku zkrabacená. Pro mne absolutně nepochopitelné…….

 

Náš první „lov“ byl úspěšný a my pociťovali obrovskou radost, že se nám povedlo zachránit nějaké dobré jídlo, které by jinak v popelnicích shnilo a zároveň i obrovský smutek, když jsme se na vlastní oči přesvědčili, že plýtvání jídlem v takhle velkém měřítku nejsou jen pouhé mýty…….ale je to smutná a krutá pravda pravdoucí.

Samozřejmě, že pro nás bylo dobré, že jsme si mohli vylovit z popelnice jídlo, za které jsme nemuseli zaplatit jedinou norskou korunu, protože jídlo je tam v přepočtu na naše kačky drahé. Ale to není hlavní důvod, proč jsme to chtěli zkusit a proč jsme v tom v Norsku pokračovali. Chtěli jsme prostě naši vlastní zkušenost. Chtěli jsme vědět. A hlavně bychom rádi přispěli k výraznému omezení plýtvání….. ale na to jsme jen dvě malé bezmocné rybky…….

Těchto malých rybek však po celém světě rapidně přibývá a utváří se tak nová komunita lidí, o které jsem se už zmiňovala výše.
Lidé se začínají zajímat!

 

Začali jsme tedy do norských popelnic nakukovat pravidelně. Občas jsme vylovili velký kulový, protože kontejnery byly prázdné a jindy bychom to dobré jídlo mohli doslova přehazovat lopatou – a né to není nadsázka. Je to fakt.

Vyhazování dobrých potravin nemá v Norsku žádná pravidla či systémy, které by vám to usnadnily. Teda alespoň my jsme žádné nevypozorovali. Takže se nedá spoléhat na to, že více jídla najdete v kontejneru supermarketu KIWI než REMA 1000 apod. Takhle to nefunguje. Nedá se spoléhat ani na nějaký konkrétní den. My si třeba mysleli, že v sobotu večer se toho do popelnic vyhodí nejvíce, protože v neděli mají zavřeno, tak aby to tam nehnilo na prodejně. Takhle to také nefunguje. Prostě nikdy nechodíte na jistotu. Je to taková sázka do loterie. Buď tam něco bude a nebo nebude.

 

My jsme to dělali tak, že když jsme spali někde poblíž obchoďáku, sjeli/zašli jsme tam po zavíračce omrknout popelnice. Občas byly plné a občas prázdné. Nestávalo se moc často, že jsme spali poblíž obchodů a tak když jsme se trochu víc otrkali, začali jsme do kontejnerů koukat i přes den. Většinou jsou popelnice dobře přístupné zezadu obchodu. Takže nám většinou stačilo jen nahlédnout pod víka a věděli jsme na čem jsme. Buď jsme zase jeli po naší trase dál a nebo už jsem do tašky ládovala lékořicovo karamelové tyčinky a malé pytlíky oříškové směsi, tak rychle, jak jsem jen byla schopná, aby mě nikdo neviděl. Vždy jsme si dávali pozor a vždy před lovem zhodnotili situaci a snažili jsme se být co nejméně nápadní. Nory sice moc nezajímá, jestli tam někdo vybírá konťáky nebo ne……oni se starají o sebe. Takže i kdyby nás nějaký místní obyvatel viděl, s největší pravděpodobností by dělal, že nás vůbec neviděl a šel by si pěkně po svým. Výjimky určitě existují, neříkám, že ne,  ale na ty jsme za celou dobu nenarazili a tak jsme se nemuseli s nikým z místních obyvatel pouštět do diskuze.

 

 

A co zaměstnanci/ostraha?

Tak to už je zcela něco jiného. Tady se nemůžete spoléhat na to, že jim to bude jedno, když vás uvidí či načapají. Opět budu vycházet z naší zkušenosti. Jsem si jistá, že mne alespoň dvakrát viděli zaměstnanci rozdílných supermarketů z okna či zásobovací části obchodu a nic se nedělo. Bylo jim to jedno. Nedělala jsem tam nepořádek a nic jsem neničila. Jen jsem nadzvedla víko a vyndala si nějaké jídlo, které jsem chtěla. Pak jsem ho zase zavřela a odešla. Jako bych tam nikdy nebyla. Nikdy ani neporušuju zámky, abych se do popelnice dostala. Když je nějaká popelnice zamčená, respektuju to. Zaměstnanci, kteří mě viděli, dělali, jako že nic. To je ideální případ. Jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem vyndávala z velkého ocelového kontejneru ovocné džusy, které procházely ten den a najednou se mi za zády rozezněl hlas. Mladý zaměstnanec na mě spustil norsky. Otočila jsem se, vysvětlila mu, že norsky neumím a tak jsme přešli do angličtiny. Mladík mi vysvětlil, že to nesmím dělat. Načež jsem tedy zavřela dvířka kontejneru, omluvila jsem se a rozloučili jsme se. Nasedla jsem do Vítka a jeli jsme dál. Mladík nasedl do svého auta a odjel, protože zrovna zavřel obchod a jel domů.

Konfrontace zaměstnancem mi byla nepříjemná……ale pouze v tu chvíli. Dokonce jsem se i styděla….. ale věděla jsem, že tohohle člověka už v životě neuvidím a tak mi to bylo jedno.
Dokonce jsem přemýšlela, že jsem se s ním mohla pustit do diskuze, abych zjistila proč mu to vadí, že přece nedělám nic špatného atd….. Nechtěla jsem ale znepříjemňovat život jemu a nechtěla jsem, aby ho on znepříjemňoval mně. Tak jsem se prostě omluvila a odjela. Tečka.

 

Vždyť je to nechutný!!

A ty jsi to už zkusil, že to můžeš takhle říct??? Ne? Tak to ti asi ty předsudky nachvíli povolily zámek truhly a našeptávají ti nesmysly. Tak je zkroť a čti dál. Ještě jsem totiž neskončila. 🙂

Přijde vám toto hotové jídlo na talíři (viz foto níže) nechutné a nebo se vám sbíhají sliny?? A buďte k sobě naprosto upřímní.
Kdybych vám neřekla, že všechno na tomto talíři je z popelnic, věřili byste mi? ANO? NE?
Je mi vlastně jedno, jestli mi věříte a nebo si myslíte, že píšu nesmysly.

Pravdou je, že všechno na talíři je z popelnice.

 

Není to vůbec nechutné. Fakt není. Také jsem si původně myslela, že by to mohla být trochu špinavá práce. Ale překvapilo mne, že nebyla. V Norsku poctivě všechno třídí a tak je to často i s jídlem. Velké obchody mají často zvlášť popelnice na sklo, papíry, plast/plechovky, konťák na smíšený odpad a pak popelnice na jídlo – těch mají často hned několik. Takže se jedna používá na zeleninu, jedna na pečivo a jiná zase na maso, ryby apod. Občas je jídlo dané všechno v jedné plastové popelnici. Je to individuální.

 

Myslela jsem si, že budu muset často používat rukavice, ale ty jsem vytáhla jen jednou jedinkrát. Nebyly prostě potřeba. V dnešní moderní době je spousta potravin balených v obalech………balené pečivo, balená jablka, balené salámy, balené papriky, sušenky v pytlíku a ještě v krabici apod. O to je to snazší. Když je něco opravdu hodně shnilého, je to v tom obale a nenakazí/nezašpiní to další potraviny. Balené potraviny však nejsou pravidlem. Nacházeli jsme tam i ovoce a zeleninu, která se v prodejně prodává na váhu a v popelnicích se pak válí po jednotlivých kusech. Což je občas trochu problém, že to jedno shnilé rajče leží na dvou dobrých. Ale pořád se ty dobré potraviny dají vyndat a omýt. Což je velmi důležité. Cokoliv jde omýt/očistit, uděláme to. Jak už jsem zmiňovala v odstavci o našem prvním lovu, máme na to speciální bio jar, který více než vřele doporučuju mít s sebou na cesty.

Jediným problémem může být zápach, který se drží v obalech. Proto vždy co nejdříve potraviny z obalů vyndáme a vyhazujeme je. A je po problému. Některé popelnice smrdí a některé ne. Tak to prostě je. Je to logické, protože v některých popelnicích jídlo hnije klidně X dní a v jiných se ani neohřeje. Smrad není pravidlem.

Na vytahování dobrých potravin z popelnice není opravdu nic nechutného!

 

Jeden z našich největších úlovků

Na jednu noc jsme zaparkovali u místního fotbalového hřiště, kde bylo i venkovní sezení. V blízkém okolí (max 5min. pěšky) byly tři supermarkety a já jsem se k nim po zavíračce vypravila, abych „překontrolovala“ jejich popelnice. A tohle je výsledek po přebrání a očištění.

 

 

Měla jsem s sebou jen jednu tašku a tak jsem se do některé popelnice vrátila dokonce 2x. Byla tam totiž spousta dobrého jídla. Kontejnery byly plné ovoce a zeleniny, čerstvého pečiva, jogurtů, balených oříšků…….. Vzala jsem jen to, co jsem věděla, že stihneme spotřebovat. Kdybych to měla brát všechno, bylo by toho mnohem mnohem více. A ani bychom to neměli kam dát.

Z tohoto úlovku mě nejvíce zarazilo, proč vyhodili tolik pytlíků brambor. Já teda vlastně věděla proč. Protože dle uvedeného data na obalu už byly dva dny prošlé. Ale těm bramborám nic nebylo. Byly v naprosto špičkovém stavu. Vypadaly lépe než nové brambory, které zakoupíte v českých supermarketech. A v Norsku byly v koši. Vzala jsem 9 pytlů a každý měl 900g. Tyhle super brambory jsme dojídali ještě před pár dny v Čechách…. Takže cca 2 měsíce poté, co prošly. A byly stále chutné a ve velmi dobrém stavu.

Jo a ten meloun byl jen lehce ťuknutý z jedné strany a tak jsme ho ořízli(pro jistotu trochu více) a zpořádali ho hned následující den, kdy nám v tom teple fakt bodnul. Mimochodem byl to nejlepší meloun, který jsem za posledních X let jedla. A to potvrdil i Michal, čímž mě překvapil, protože to není milovník melounů tak, jako já.

 

 

Pouhý zlomek….

No a teď víte, že výše popsaný úlovek byl jen zlomek shromážděného jídla, které vyhodili do popelnic tři supermarkety. Zkuste si představit plýtvání potravin v mnohem větším měřítku………. v obrovském měřítku……… v celosvětovém měřítku.  

Uvědomte si, kolik obchodů je ve vašem městě. V sousední obci. V našem hlavním městě. V hlavních městech okolních států. V zemích na jiném kontinentu a tak dále. Dostanete tak obrovská čísla……..
Uvědomte si, kolik obchodních řetězců znáte jmény (a to většinou pouze v rámci ČR). Kaufland. Lidl. Penny Market, Globus, Billa, Albert, Interspar, Makro, Coop, Norma….. atd.

Jen třeba TESCO má v Čechách přes 200 prodejen a dalších 100 pak pod značkou Žabka.

Tesco zvěřejnilo, že za loňský finanční rok neprodalo bezmála 15 tisíc tun potravin – více se dočtete v ekonomické rubrice iDnes(odkaz).

Dokážete si to představit ??? Já totiž ne….. jen vím, že je to obrovská spousta potravin a to pouze od jednoho obchodního řetězce…..

 

Celé je to smutné a k nasrání, když vezmete v potaz tato fakta:

• počet lidí trpících hladem loni činil 815 milionů, což je 11% světové populace

• ve světě hladoví několik miliónů dětí

• 1/3 chycených ryb se nikdy neocitne na talíři

• každoročně skončí v popelnicích jedna třetina vyprodukovaných potravin

• v Evropě a Severní Americe připadá na jednoho člověka 95 až 115 kg vyhozeného jídla na rok

• v Evropské unii se přes 40 % ze všeho vyhozeného jídla znehodnotí na úrovni domácností

• 30% potravin v EU je baleno do plastu, což často zvyšuje objem vyhozených potravin

• v Evropě se celkově za rok vyplýtvá 90 milionů tun potravin

• podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN se ve světě kvůli vzhledu vyhodí až 20% zemědělské produkce

• až 40 % Čechů vyhazuje jídlo alespoň několikrát do měsíce

• u nás nejvíce plýtvají lidé nižšího věku, zejména 20-29 let a občané s vyššími příjmy (domácnosti nad 40 000 korun)

 

Ach ta slepota…..

Plýtvání potravin je celosvětový problém a pokud tvrdíte, že vás se to netýká……..nebo snad, že vy jídlem neplýtváte, tak nemáte pravdu. Všichni na tom máme podíl…… a to již od výroby až po domácnost.

Zkuste si aspoň na chvíli sundat z obličeje růžové brýle a podívat se na svět vlastníma očima. Hezky pěkně bez filtru. Přemýšlejte nad tím, co jste se v tomto článku dozvěděli. Zamyslete se nad fotkama, které jsem vám ukázala. Zapátrejte v paměti po informacích s tímto tématem spojené, které už dávno znáte. A doufám, že dojdete k názoru, že je potřeba s tím něco dělat.

Protože když plýtváme potravinami, plýtváme také vodou a mnoha dalšími zdroji, které byly na výrobu potravin použity – energií, půdou, lidskou prací, pohonnými hmotami apod. 

A protože je téma plýtvání potravinami stále propíranější, začíná se s tím konečně NĚCO dělat. Pokud by tedy i vás zajímalo, jak se můžete i vy stát tou jednou malou rybkou v hejnu, podívejte se na tyto weby:

»ZACHRAŇ JÍDLO«
»POTRAVINOVÉ BANKY«
»POTRAVINY POMÁHAJÍ«
»FOOD NOT BOMBS«
»BEZEZBYTKU«
»SNĚZMĚ«

Pokud jste z Prahy nebo se tam často pohybujete, můžete využít FB stránky »SDÍLENÍ JÍDLA PRAHA« a nebo »DUMPSTER, FREEGAN PRAHA«

V Čechách začínají být stále více populární veřejné lednice. V Brně jich mají hned několik a funguje jim to. Mrkněte na jejich FB page »VEŘEJNÉ LEDNICE V BRNĚ« i Pražské lednice mají své FB stránky »VEŘEJNÉ LEDNICE PRAHA« a vím, že je i jedna v Plzni, ale k té jsem žádnou stránku nenašla. Našla jsem ale několik článků, které se o lednici zmiňují. Tento je jeden z nich »PLZEŇ MÁ SVOU PRVNÍ VEŘEJNOU LEDNICI«

V současné době se čím dál tím více lidí zajímá i o paběrkování a to se tak rozšiřuje do více krajů. Např: »PABĚRKOVÁNÍ PO BRNĚNSKU«  a nebo »PABĚRKOVÁNÍ PO BUDĚJOVICKU«

V našem Pardubickém kraji se rozrůstá nová FB komunita lidí »FOOD NOT BOMBS/PARDUBICE«

Podobných organizací, komunit, skupin, programů a akcí je spousta. Stačí si dát jen tu práci a trochu zagůglovat a najít si nějakou, které by se hodila i vaše pomoc 🙂

 

 

NOVÝ STYL NAKUPOVÁNÍ

V Norsku jsme tedy nakupovali tak, že jsme vždy s Vítkem zajeli k popelnicím, co nejblíže to šlo a šli si vybrat z toho, co nabízely. Je ale pravda, že se nikdy nemůžete spolehnout na to, že tam něco bude, to už jsem výše zmiňovala. Když ale najdete kontejnery plné, často vás překvapí, co tam všechno objevíte. Právě to, že jsme zkusili dumpster diving nám zpestřilo jídelníček na cestách a to o hodně. Často jsme mezi potravinami v popelnicích našli drahé sýry, oříšky, sušené ovoce, pochutiny, bio produkty a jiné.

Ovoce a zeleniny jsme pravidelně měli hromadu. Ta se v obchodech ani neohřeje a už letí do popelnice. Milujeme OVOZEL a za každý zachráněný kus jsme byli rádi. Třeba takové hroznové víno……. to v Čechách není vůbec levné a jeho milovníci se tak často pěkně plácnou přes kapsu, aby si na svém oblíbeném ovoci pochutnali. Já pravidelně v Norsku vytahovala z kontejnerů několik vaniček hroznového vína denně. Z jedné popelnice jsem ho vyndala 6 kilo najednou a bylo naprosto luxusní. Vaničku hroznů tam vyhodí už tehdy, když je tam jedna bobulka špatná/shnilá. Hrozny nám pak vydržely klidně několik dalších dní.

 

 

Ne v každém obchodě to funguje stejně….

Některé obchody to zas dělají tak, že veškeré potraviny, které chtějí ten den vyhodit, nacpou do černých nebo průhledných velkých odpadkových pytlů a ty pak vyhodí do ocelového kontejneru. Pokud je pytel průhledný, je to výhoda, protože hned vidíte, co v něm je. Ale i v neprůhledném černém pytli se dá snadno rozpoznat, zda obsahuje potraviny a nebo odpadky jiného druhu. Ten s potravinami je podstatně těžší 🙂

No a takhle jsem při našem jednom nočním výjezdu vytáhla jeden plný černý pytel. Dali jsme ho do auta a poodjeli o kousek dál na náš spací spot, kde jsme pytel rozdělali a teprve zjišťovali, co že jsme to vlastně ukořistili.

 

 

Nalevo fotka byla pořízena hned v průběhu vyndávání vyhozených potravin z černého pytle hned po vytažení z popelnice. Napravo na fotce vidíte, jaké potraviny jsme se rozhodli si ponechat.

Většině potravin již vypršelo datum min.trvanlivosti, ale některé jsme si rozhodli nechat i přes to. Vždyť komu vadí týden prošlé žvýkačky a nebo jeden den starý chléb??? Nám teda ne!
A mandlovým mlékům, která norálně mají cca roční dobu spotřeby také nevadí pár dní víc.

 

Náš největší úlovek OVOZEL

Mířili jsme na Nordkapp a projížděli jsme přes město ALTA. Hlavní silnice vedla našeho Vítka tímto velkým městem a po pravé ruce jsme míjeli REMU 1000. Byli jsme už celkem vyjedení a pár dní zpět jsme z popelnic nic moc neulovili a tak jsme sjeli k supermarketu a zamířili ke kontejneru. Michal zaparkoval Vítka tak, aby přes něj nebylo z parkoviště vidět, jak nakukuju přes den do velkého kontejneru. Ten byl plný, ale zdálo se, že to byly všechno jen smíšené odpadky, žádné jídlo. Rozhodla jsem se konťák obejít a otevřít druhá dvířka z jiné strany. Zaujaly mne tam dvě igelitové tašky s logem obchodu. Sáhla jsem po jedné a rozvázala ucha. Byla jsem velice překvapená, když jsem tam našla sesypané oříšky všeho druhu. Rychle jsem ucha zase zavázala a chtěl igelitku vytáhnout ven. Ta byla ale nečekaně těžká a já si potřebovala pomoct i druhou rukou, aby se taška neroztrhla. Jenže v tu chvíli přijelo k popelnici další auto. Já se lekla, hodila tam tašku zpět a dělala jsem, jakože jsem ji tam jen vyhazovala. Vrátila jsem se zpět do auta a viděla jsem staršího Nora, jak vystoupil a sám šel kontejner prohledávat. Rozhodla jsem se mu tedy oříšky přenechat, i když mě to později trochu mrzelo, protože ořechy s Michalem máme moc rádi a jsou super na treky. Měli jsme se s pánem o směs podělit, ale co už. Doufám, že je tam nenechal na pospas. Zabalili jsme to a odjeli k vedjelšímu BUNNPRISU, kde na nás čekal „jackpot„.

Michal mi opět udělal Vítkem krytí a já vyrazila k velkému kontejneru. Otevřela jsem ocelová dvířka a nevěřila vlastním očím. Byl plný zeleniny a ovoce………….jakože fakt totálně narvaný. A vše vypadalo, že je to v dobrém stavu. Proč to teda do prčic je v té popelnici – proč to do prkýnka vyhodili??! Nevím.
Mezitím, co jsem nad tím přemýšlela, už jsem ládovala do tašky balenou zeleniny, která mi přišla pod ruku. Taška byla během 30 vteřin plná a tak jsem to šla vyskládat do auta. Pak jsem si šla pro přídavek ještě 3x. Vyndávala jsem zeleninu, jak balenou, tak volné kusy, které byliy dané v igelitkách. Podlaha v autě se nám plnila ovocem a zeleninou a z kontejneru jako by ani nic neubývalo.

 

 

A protože má náš Vítek omezené skladovací prostory a my jsme na jídlo jen dva, nemohli jsme toho vzít více, aby to nepřišlo na zmar. Měli jsme hromadu OVOZEL a v kontejneru toho zůstalo tak 30x tolik – možná více, víte jak to my ženy máme s odhadem 😀
A já jen doufala, že ještě někdo ten den přijede a část z toho si odveze, než tam ty dobré potraviny shnijí…..

 

 

 

ŽENY NA LOVU

A abych vás tady nezásobovala pouze našema zkušenostma, rozhodla jsem se oslavit pár lidí, o kterých vím, že dumpster diving v Norsku dělají a nebo zkusili. Zpět se mi jich ozvalo více, ale jen tři z nich souhlasili s tím, že se podělí veřejně o své zkušenosti a fotky. Všechny tři jsou ženského pohlaví – nevím, jestli to něco znamená, ale přišlo mi vhodné to zdůraznit.

Hodím vám sem i odkazy na jejich články, kde se o dumpster divingu rozepisují více, tak si je určitě přečtěte, protože stojí za to.

Jako první jsem oslovila Radku Staňkovou, se kterou jsme se poznaly osobně. Radka je nadšená cestovatelka z Čech, která odjela do Norska na Erasmus a zapomněla se vrátit domů. Mimo jiné je autorkou blogu »REALCAMPLIFE« a napsala super článek
»DUMPSTER DIVER, NEOFICIÁLNÍ INSPEKTOR KONTEJNERŮ – PROSTĚ JÍM Z POPELNIC«

Jsem dumpster diver, nebo také neoficiální inspektor kontejnerů, jak tomu s oblibou říkají moji kamarádi. S dumpster divingem jsem začala před šesti lety, krátce potom, co jsem se přestěhovala do Norska. Nejsem bezdomovec ani sociální případ a nedělám to proto, že nemám peníze na jídlo. I když nebudu lhát, že stravování se jídlem z kontejnerů na našem měsíčním rozpočtu rozhodně projevuje velmi pozitivně. Prostě mě jen rozčiluje množství naprosto nezávadného jídla, které se denně vyhodí.

O tom, že jím jídlo z popelnic nemám problém mluvit. Vědí to kamarádi i rodina a mám spoustu kamarádů, kteří hlavně v Norsku dumpster diving vyzkoušeli. Stačilo ukázat pár fotografií – například když jsme si domů z kontejneru donesli přes 300 tabulek čokolád nebo skoro 20 kg směsi oříšků. Někteří lidé, kteří dříve nad naším zvláštním způsobem stravování ohrnovali nos, mi najednou psali, jestli jim nedovezu čokoládu do Čech.

V Norsku je celkem početná dumpster diverská komunita, která rozhodně nezahrnuje jenom cizince nebo studenty. Často se u kontejnerů potkáme s Nory všech věkových kategorií. V Trondheimu dokonce existuje facebooková skupina, kde se lidé mohou podělit o tipy na dobré kontejnery, kódy k zámkům nebo třeba publikovat, že dneska někdo našel dvacet bochníků chleba, které jsou k vyzvednutí na té a té adrese. Každé úterý odpoledne také probíhá tzv Trondheim Folkekjøkken, což se dá volně přeložit jako Lidová kuchyně. Vaří se tam veganská jídla z darovaných surovin, které jsou po záruční době a supermarkety by je jinak vyhodili do popelnice.

 

Fotografie od Radky

 

O své zkušenosti se se mnou podělila i Nikola Pokorná, autorka projektu »Pracuj v Norsku«.

Do Norska občas jezdíme pracovat na sezonu. Asi víte, že je tam všechno šíleně drahé. To nás donutilo pátrat po alternativách obživy. Nejprve jsme zkusili nenápadně nakouknout do kontejneru našeho nejbližšího obchodu. Až jsme vypozorovali, že některé dny jsou „bohatší“ a některé „chudší“. Zjistili jsme že úterý a středa bývají těmi pravými dny hojnosti. Pak jsme zkusili i jiné obchody v jiných částech Norska a ukázalo se, že toto pravidlo platí snad pro celé Norsko. V naší práci přes letní sezonu jsme byli bohužel docela daleko od civilizace na to abychom tyto kontejnerové poklady mohli využívat na plno. Když jsme ale pracovali přes zimu, bydleli jsme asi 5 minut od Coopu. Tak bylo jasné, že našimi dny „nákupu“ budou úterý a středa. Tím že byla brzy tma, byl náš lov mnohem klidnější než v létě. Nutno podotknout, že jsme nikdy neodešli s prázdnou. Člověk často nechápavě zíral, jaké množství použitelného jídla ty obchody pravidelně vyhazují. Tak rozpolcený pocit v sobě při objevu těchto pokladů jsem snad nikdy neměla. Člověk se radoval z těch „darů“, ale zároveň mu bylo skoro do breku z toho plýtvání. Tak můžeme mít alespoň lepší pocit, že jsme to jídlo ještě zužitkovali!

 

Fotografie od Nikoly

 

Zuzana Nemethová, autorka článku »JAK PŘEŽÍT V NORSKU BEZ PENĚZ« pro nás také něco sepsala.

Jsi v Norsku (anebo vůbec kdekoliv kde jsou obchody), máš hlad, chutě, anebo touhu po dobrodružství? Tak tentokrát to zaparkuj ZA obchoďákem, pořádně si prohlídni okolí a podmínky pro “lov“. Pak otevři víko té velké plechové anebo tamté menší plastové popelnice. ANO- POPELNICE…a pak už jen: „ Tak co tam dneska máš?“ ptá se tvůj věrný kámoš, co hlídá rajón zatím, co půlka tebe zmizela v hlubinách kontejneru. „Zatím asi 4 balení lososů, datum spotřeby tady mají uvedené do včerejška, ale jsou ještě studení, asi je vyhodili před chvilkou, dále jsou tady banány (takové ani u nás nekoupíš), nějaká manga, a spoustajogurtů, a tady ještě vidím tašku s pečivem. “ … A protože jsi lovec fajnšmekr, ponoříš se ještě maličko hlouběji a jen zíráš… „ No nekecej, tady je pakl piv! Vypadá, že jedno má maličko pomačkanou plechovku, ale jinak dobrý, bereme! “ Pak už jen popadneš svoje trofeje za uši- teda, igelitky popadneš za ucha, naložíš kufr a jedeš se radovat a baštit. Takhle tedy ve zkratce vypadá vybírání popelnic. Docela to ujde, ne? Pro nevěřící Tomáše Shrnutí všech shrnutí:
Pokud cestuješ low-cost, anebo pokud to chceš prostě zkusit, zkus to. Někdy chvíli trvá najít tu “pravou popelnici“, některé obchody si je totiž kromě zamykání dobře schovávají uvnitř, anebo mají na neprodejné zboží lisy, které jej znehodnocují, ale středně velké obchody a menší markety to většinou moc neřeší. Můj skromný pohled na věc: je to super, je to sranda, je to ušetření mojí peněženky, je to něco jiného, je to vždycky něco nového… ALE je to taky dost smutný pohled, když každý kontejner co otevřeš, přetéká jídlem, které je ještě k jídlu, ale nikdo už ho jíst nebude, protože tamta okurka je křivá a tamten banán není dokonale zahnutý. Dnes a denně. Tak.

 

Fotografie od Zuzany

 

Další tři malé rybky …… to se to hejno ale rozrůstá co ? 

Tímto moc děkuji holkám, za jejich příspěvky do tohoto článku 🙂

 

Co by vám na to řekly maminky, kdyby věděly, že vybíráte popelnice, hm ?!

Když jsme přijeli domů do Čech, začali jsme o dumpster divingu vyprávět našim rodinám a blízkým přátelům. Ze začátku na nás většinou jen nevěřícně koukali, že jsme vybírali popelnice jako nějací bufeťáci. Ale jak jsme se o tom bavili déle a více jim vše vysvětlili, byli většinou zaskočeni celou situací. A fotky, které jsme ukázali závěrem je totálně dorazily. No vlastně to možná byly až vzorky, které jsme přivezli domů na ochutnávku. Přece jste si nemysleli, že jsme ty 4 bedny lékořicovo karamelových tyčinek snědli sami. Pravda je, že jsme nesnědli ani jednu jedinou tyčinku, protože nemáme rádi lékořici. 😀 Bylo nám prostě líto to v tom konťáku nechat a tak jsme je poschovávali všude, kde to ve Vítkovi šlo a spoustu jídla jsme si dovezli do ČR. Většinu z toho jsme porozdávali. Je totiž důležité umět se podělit.

Takže naše maminky to vědí a mají nás pořád stejně rády…..možná dokonce o trochu více 😀

Celkové reakce našich rodin a přátel a jejich názory nás mile překvapily. Protože by se dalo říct, že s námi ve všem téměř stoprocentně souhlasí a začali si plýtvání jídlem daleko více uvědomovat.
A za to jsme moc rádi.

 

Proto jsem se rozhodla sepsat tento sakra dlouhý článek. Jenom proto, abyste i vy věděli 🙂

Tak co vy na to? Nic není černobílé, že?!

Teď běžte najít zahozený klíč. Už můžete odemknout truhlu s předsudky a pustit se do mne 🙂

 

Ano, jedli jsme z popelnic a nestydíme se za to!

 

Jsme žrouti odpadků!