Hamerský okruh s kočárkem

Hamerský vycházkový okruh v Hamrech nad Sázavou jsem měla v merku již nějakou dobu a konečně jsme se na něj vydali. Předem jsme si nezjistili moc info…. tedy snad jen to, že tam po cestě máme vidět sochy známého sochaře Michala Olšiaka, které jsem si myslela, že by se našemu Máťovi líbily a taky fakt, že celý okruh je dlouhý necelých 15km. Během rychlého hledání na internetu jsem nenašla informaci, odkud se má vycházet a nebo odkud někdo doporučuje vycházet, takže jsme si řekli, že pojedeme a někde na okruhu to píchneme.

Zaparkovali jsme na bezplatném parkovišti u obecního úřadu v Hamrech nad Sázavou. Byl to super spot, protože tam byla travnatá plocha s lavičkami a také hezké venkovní hřiště. Výjimečně jsme se rozhodli, že vezmeme kočárek i Máťovi, protože 15km by rozhodně neušel. Do kočárku jsme si naložili vodu a jídlo a vyrazili jsme po silnici směr Šlakhamr. Strašně jsem se divila, že tu není. nijak značený právě ten hamerský vycházkový okruh. No jasněže nebyl, když jsme byli mimo něj. Takže jsme vyšli s tím, že se na něj napojíme.

Chvíli jsme šli po silnici a brzy jsme se na okruh opravdu napojili, je hezky značený. Velice brzy zjišťujeme, že to s kočárkama nebude asi žádná sranda…. zde je nutno podotknout, že jsem se možná měla podívat, zda je okruh vhodný pro kočárky. Protože máme outdoorový kočárek Emmaljunga a druhý sporťák Thule Urban Glide 2, nějak zapomínám řešit, zda je trasa pro kočárky vhodná a počítám s tím, že to kočárky prostě dají. No řeknu vám to takhle, daly to, ale byly úseky, kdy jsme se s nimi dost nadřeli. A byl i úsek, kdy jsem myslela, že kočár odstavím do kopřiv. 😀 Na druhou stranu ještěže jsme vzali kočár i pro Máťu a on se opravdu většiny cesty vezl a jen občas si popošel či popoběhl.

Jako první jsme došli k soše MAMUTA, respektive k jeho hlavě, která se nachází nedaleko břehu řeky Sázavy, naproti přírodní památce Rozštípená skála. Šli jsme k ní z našeho parkovacího spolu cca 20 minut (1,5km). A část cesty sem už jsme s kočárkama museli zdolat přes kořeny a kameny. Zde zastavujeme na chvilku. Vyfotíme se a Máťa Mamula proleze ze všech stran.

Po chvíli se vydáváme po okruhu dál a za cca 400m přicházíme k Šlakhamru (dříve Brdíčkův mlýn). Zde zastavujeme a kupujeme nanuky a hned zas vyrážíme dál.

Brzy míjíme Lenoch Ranč s velikým totemem i ohništěm a pokračujeme dál. Pak tlačíme kočáry terénem do kopce a pokračujeme dál v cestě. Nakonec si nějak zapomeneme hlídat značení a sejdeme z trasy a mineme skalní útvary Peperek. Rozhodli jsme s k nim ale nevracet a pokračovat po okruhu.

Oběd formou pikniku si dáváme na kamenitém břehu rybníka Rejznarka. Občerstvíme se a pokračujeme dál. Po obědě se mi šlo dost ztěžka, což bylo naprd, protože jsem musela tlačit kočár přes rozpálené pole do kopce (to je ten úsek, kde jsme se nadřeli), abychom pak navázali na uzoučkou stezku, kterou po obou stranách lemovaly kopřivy (to je ten úsek, kde jsem měla sto chutí odstavit kočár do kopřiv). Ale zmákli jsme to a odměnou nám byla konečně další socha – MAMLAS. Tato socha je první sochou Michala Olšiaka vůbec. Je zde i lavička, kde můžete ve stínu stromu posedět a kochat se výhledem na město Žďár a Zelenou horu. I zde se vyfotíme a na pokyny Máti prozkoukáme Mamlasův nos. 😀

Vyrážíme dál – tentokrát z kopce dolů. To se jde parádně 😀
Tady to Máťa konečně zalomí v kočárku ještě než dojdeme k soše HAMRONĚ. A protože spí i Miri, nastává vzácná chvíle, kdy si můžeme s Michalem v klidu povídat, aniž by nás ten náš věčně mluvící lupínek přerušoval. 😀 Socha se nachází kousek od benzinky a dá se až k ní dojet autem. A co to je Hamroň, ptáte se? Něco mezi šnekem a žábou.
Máťu nebudíme a tak se s ním vyfotím i když spí, abychom mu tu sochu pak ukázali.

Pak opět pokračujeme po okruhu s malinkou odbočkou k další soše, kterou je KŮŇ.
Tato betonová socha koně, který se snaží z bahna vytáhnout vůz, se nachází u jezdeckého klubu Na Ranči.
Zde si fotku udělám aspoň sama.

A protože je děsný hic, obě děti spí, rozhodneme se nevracet zpět na okruh a dojít po něm do bodu, kde jsme na něj vstoupili a pak se teprve vracet k autu, ale jít od sochy koně k autu rovnou.

Máťa spí i po příchodu na parkoviště a tak ho necháváme dospat ve stínu stromu, zatímco my s Michalem si uděláme vytoužené kafíčko a vegetíme s Miri na dece. Když Matyho vzbudíme, je mrzuťoučký, ale zachráníto právě to hezké dětské hřiště, kam si jde pohrát. Mezitím pobalíme věci do auta a pak odjížíme dom.

Procházka to byla hezká, ale poměrně zbytečně dlouhá. Šli jsme to něco málo přes 4h (počítáno včetně pauz a zastávek atd). Chvíli se šlo po silnicích, chvíli lesem, chvíli po polňačkách atd. Celkem mne mrzelo, že na okruhu byly jen tři sochy. Myslela jsem si, že jich je tam více.

Doporučení závěrem?
Pokud se vám nechce jít celý okruh, ale zajímají vás sochy, které jsou u dětí populární, doporučuji dojít si krátkou procházkou k Mamutovi, protože tam se autem nedostanete. A pak si můžete sjet autem ke koni a k Hamroňovi, od kterého si můžete dojít k Mamlasovi. Rozhodně není potřeba jít celý Hamerský okruh, pokud chcete vidět jen sochy, nebo prostě jen protože se vám nechce s menšími dětmi okruh absolvovaat atd.

S kočárkem ano nebo ne?
No to záleží čistě na vás, vašem kočárku, vaší fyzičce a hlavně na vašem odhodlání. 😀
Dá se to, ale máknete si.