Pápá karavane! Vítáme tě….

Víte, jak jsem tu nedávno ve článku Jak jsme koupili karavan psala, že uvidíme, jak si to s ním sedne?
No….
Nesedlo.

Celkově nám nevyhovoval a tak jsme ho poslali dál.

Karavan nám velmi vyhovoval prostorem, uspořádáním a náš Máťa z něj byl nadšený. Nám ale nevyhovovalo to, že se musí napojovat/odpojovat, stavět na nožičky a že prostě chvíli trvá než bydlíte. My jsme z dodávek zvyklí přijet a hned bydlet a né 15min běhat kolem karavanu, než se do něj bude dát vlézt. Navíc my jsme zvyklí být hodně v pohybu a málokdy spíme na jednom místě více nocí a tak prostě to věčné připojování a odpojování je pro nás voser.
Když jsme k tomu přidali fakt, že táhnout karavan za autem pro nás není úplně komfortní. Jasně je to o zvyku. Michal po prvním výjezdu říkal, že to vlastně tak hrozné nebylo. Ale další kámen úrazů pro nás je v tom, že já sama bych s karavanem nevyjela. A to byla asi ta základní překážka. Protože s Vítkem i pak s velkým Rudym jsem byla zvyklá jezdit i sama a bylo to dost v pohodě. Na karavan jsem se necejtila.

Proto, jak jsem psala v tom článku, že to rozhodnutí pořídit karavan nemusí být finální…… no fakt nebylo a karavan se u nás moc neohřál. Na druhou stranu, na co čekat, když jsme věděli, že to pro nás není to ONO.
Nicméně nám pořízení karavanu pomohlo ujasnit si to, co nám vyhovuje a to co vlastně chceme.

Karavan od nás koupila fajn rodina s 5ti letým chlapečkem – jsou z něj nadšení. Prodali jsme ho cca před třemi týdny….a od té doby zase nastalo kolečko hledání. Tentokrát to mělo být snazší, protože jsme věděli už, co chceme.

Něco co bude prostorově super, jako karavan, ale bude to v jednom kuse.
Už si správně domýšlíte – klasickou obytku.

No jenže to hledání zas tak snazší nebylo.

Koukali jsme po starší obytce, která by nás finančně nezrujnovala a mohli bychom si ji koupit z úspor a ne si na ni brát půjčku. Hledali jsme samozřejmě takovou, která není zatečená – což se ukázalo jako největší problém. Prostě takovou, která je v relativně dobrém stavu a majitel za ní nechce nesmyslnou částku – protože to byl další kámen úrazů. A tak jsme hledali a vybírali. Musím říct, že Michalovo trénované oko (v hledání už má praxi), už na fotkách odhalí spoustu problémů. A tak vlastně nebylo ani moc obytek, na které bychom se chtěli jet podívat. A když už něco vypadalo dobře, bylo to hned pryč.

Předminulý víkend jsme objeli dvě….. no první by se nám líbila, ale byla splácaná narychlo na vzhled jen kvůli prodeji a byla v alkovně vlhká (majitel nám po telefonu tvrdil, že zatečeno tam určitě není – bylo). Samozřejmě za ní pán nechěl úplně málo. Naštěstí jsme ji nevzali.

Tak jsme se druhý den jeli podívat na jinou. Předem nás pán ujistil, že není zatečeno. Světe div se…
Bylo. Dokonce snad na několika místech. Plus propadlá podlaha a oloupaný, zanedbaný interiér. Taky za to pán chtěl docela dost peněz vzhledem ke stavu vozidla. Takže i tady jsme nepořídili.

Už jsme to zas vzdávali.

Když jsem se jednou večer při uspávání dětí koukla já na marketplace a uložila si to, co se mi líbí. Ale nechala jsem to být, protože vím, že Michal to má všechno zčeknutý. A pak jsme se o tom nějak bavili, že ta nabídka je hrozná atd. A já jsem říkala, že se mi tam něco líbilo a že to mám uložené. Tak na to Michal kouknul a jeden obytňák z mého výběru zaujal i jeho. Stál sice o něco více než jsme původně koukali, ale vypadal nadějně.
A tak jsme nezaváhali a Michal hned volal majiteli.
Po telefonu si s pánem sedli a tak se domluvila prohlídka s tím, že jsme tam jeli jako první.

Musím říct, že se nám líbil už na první pohled. Oproti ostatním vypadal v lepším stavu. A taky byl!
Konečně zachovalý obytňák. Nezatečený. Udržovaný. Zajímavé rozvržení prostoru. Spoustu místa. A taky spousta vychytávek, protože v něm pan majitel cestoval s rodinou i třeba dva měsíce v kuse. Cenovka i přesto, že trochu vyšší než jsme původně hledali, odpovídá kvalitě vozu.
Po hodině a půl prohlídky jsme majitelovi řekli:
BEREME HO!

A tak jsme si ho dnes přivezli domů.

Zítra s ním vyrážíme freekempovat.
♥