První dny u sousedů

Na cestě jsme týden. Sami dva v našem Vítkovi na tak malém prostoru. Pořád jen spolu. Poznáváme krásy Slovenska. Smějeme se jejich řeči a milujeme jejich bryndzové halušky. Bavíme se s cizinci. Večer nás hřeje láska…a topení přiznávám 😀

Hranice jsme přejeli ve středu a ani jsme nezaznamenali, že to nějaké hranice jsou. Prostě jen most přes řeku, kde na jedné straně je Česko a na druhé straně Slovensko. O tomto faktu nás informovali cedule, jinak bychom to asi ani nepoznali. Vážně ne. Je to tu dost podobné jako u nás. Řeč se tu trochu liší, ale všem rozumíme. S Michalem nejsme milovníci slovenštiny, jako někteří Češi, kteří se nad tímto krásně znějícím jazykem rozplývají. Ale ani s tím teď nějak nebojujeme. Jen si občas nějaké to slovíčko musíme dát do souvislosti, abychom věděli o čem, že se to teda bavíme. Některé jejich slovíčka jsou tu fakt vtipná, ale myslíme si, že to samé si oni říkají o nás.

Slováci

Zatím musím říct, že žádnou špatnou zkušenost s místními obyvateli nemáme, spíše naopak řekla bych. Lidé se s námi často dávají do řeči a nebo my s nimi. Například, když jsme byli u Čachtického hradu, od kterého Michal kousek stál, vedle sebe měl stativ s foťákem a dělal časosběr. Já chodila po okolí, hledala jsem dobrá místa pro další focení a když jsem se vracela za Michalem, potkal mě na cestě pán a říká „jo to jste vy, no my už o vás všechno víme“. Tak se podívám za pána a vidím, jak se tam Michal baví s párem starších žen a usuzuji, že pán patří k nim. Dáváme se tedy do řeči. Oni nám vypráví o tom, jak oni cestují, jak byli minulý týden v Čechách, jak často chodí na výšlapy a do kopců. Za což jim patří velký obdiv. Všichni už jsou totiž v důchodovém věku a takhle aktivní. Paráda! No a my jim pak vyprávíme o sobě a o našem cestování atd. Příjemných 20 minut povídání. Dokonce nás poprosili o společnou fotku, že až prý budeme celebrity, tak se jí budou moci chlubit. 😀 Vtipné, ale dobře se tyhle všelijaké lichotky poslouchají.

Velké díky patří pánovi, který obsluhovat fitko v Ilavě. Právě tam jsme se šli totiž ptát, zda bychom se za nějaký drobák mohli osprchovat. Pán nás nechal použít sprchy ZADARMO! Nechtěl si na nás trhnout pár éček, na rozdíl od mladé slečny v jiném fitku, která chtěla 2,5 eura na osobu. Možná se smiloval nad mými mastnými vlasy….nevím. Každopádně velké díky! Takže ano, i takhle se dá řešit na cestách sprcha. Prostě se nebojte zeptat 🙂

Dalším příkladem je pán, který projížděl na kole kolem rybníka, kde jsme si našli spot pro přenocování. Rozložili jsme si tam stolek i židličky a akorát jsme dovečeřeli. Takže tam tak posedáváme u Vítka a pán se nás ještě za jízdy ptá „není ještě brzy na dovolenou“, tak se pousmějeme a dáváme se s ním do řeči. Dozvídáme se, že jeho dcera taky ráda cestuje, jak bylo za dřívějšího systému lépe, jaké výhody-příspěvky Slováci mají, jaké má skvělé samojezdící kolo, že kdysi postavil dům za stejnou cenu za kterou teď opravil střechu a že vodu z potůčku kousek od nás klidně můžeme pít. A my se předtím sháněli po vodě jak divý. Pán se pak vyptává nás a tak si tak v podvečer klábosíme. S příchodem setmění se v pravý čas rozloučíme, pán nasedne na kolo a nechává nás samotné.

Samozřejmě mám v zásobě i další příklady milých a ochotných lidí, ale to by bylo na celý článek (možná v budoucnu). Musím říct, že i v obchodech jsou na nás všude příjemní a usměvaví. Pochválit musím i obsluhu Biofarmy Príroda, kde jsme si dali skvělou večeři. Akorát je zase pravda, že se to tu celkem všude hemží romskými obyvateli. Někde málo a někde více. Už jsme i zabrousili do čtvrti, kde jsme se opravdu necítili příjemně. Ale jak jsem říkala, zatím žádnou negativní zkušenost nemáme. Snad ani mít nebudeme.

Všechno nám tu přijde dost podobné jako u nás.

Vypozorovali jsme, že všude a to i v každé prdeli tu mají Lidl a často dva kousek u sebe. Lidl tu prostě frčí. A my jsme za to rádi. Oblíbili jsme si jejich vegetariánské či veganské pomazánky….. po jejich NÁTIERKY chceteli 😀 Takže nemáme problém je kdykoliv nakoupit. Když jsme u toho nakupování, tak ceny za potraviny a ostatní věci tu jsou dost podobné jako v Čechách. Takže zatím nemusíme tak hrozně přepočítávat každou korunu. Rozpočet na jídlo zatím dodržujeme, což je fajn. Ceny nafty jsou tu taky totožné. Počasí je tu proměnlivé a zlobí nás, ale je apríl, tak se není čemu divit. Zatím jsme měli jeden celý den teplý a slunečný. To bylo v pondělí, kdy jsme si ráno vyšlápli na Vápeč, pak zajeli do vesničky Čičmany a nakonec navštívili i město Bojnice a jejich krásný zámek. Celý den svítilo tak, že jsem po výšlapu sundala pohorky a nazula žabky. Ó to byla paráda. Ten pocit prostě miluju. Strašně ráda chodím v žabkách. A tyhle nové z Decathlonu jsou hrozně pohodlné. Měla jsem je sice jen pár hodin než se setmělo a začala být zima, ale i tak to bylo prima.

No a když je tu řeč o zimě, tak ano, místy je tu vážně zima a to hlavně večer. Takže jsem si už zabavila Michalův teplejší spacák a jemu dala ten můj moc nehřející. Nicméně jsme oba moc rádi, že jsme se rozhodli zainvestovat těsně před odjezdem do topení. Vážně je super přijít prochladnutí z venku do auta a zapnout si ho. Během chvilky nám vytopí auto a nám je fajn. Zapínáme si ho na chvíli před spaním a občas ráno na zahřátí. Nenecháváme ho zapnutý přes noc, to není potřeba.

Ve zkratce

Asi se rozepisuju o nepodstatných věcechnevím, ale tak tu sedíme ve Vítkovi před Mekáčem a sosáme net, tak cvakám. Tak vám napíšu, co jsme za celý týden viděli. Začali jsme trekem v Malých Karpatech, který nám doporučil
Dušan a následně i na jeho doporučení navštívili Biofarmu Príroda, kde se nám moc líbilo. Tam jsme si v místní kolibě (po našem hospodě) dali večeři. Objednali jsme si prkénko pro dva, kde byly bryndzové halušky, bryndzové pirožky a kapustové halušky. Chtěli jsme toho ochutnat co nejvíce z místní kuchyně a jedním z jídel rozhodně museli být bryndzové halušky, protože ty jsem ještě nikdy nejedla. Moc jsme si pochutnali! Pak jsme jeli na hrad Devín, který se rekonstruoval a děsně zrovna pršelo, tak jsme se přesunuli do Bratislavy, kde jsme chtěli zaparkovat v centru a město si v klidu projít a zařídit nějaké věci. Nakonec jsme tam byli tak hoďku a něco, protože hned po příjezdu do centra nás zastavila policie a pokutovala nás za to, že jsme projeli dva zákazy. Ta naše smůle se nás fakt drží….. – 20 euro ani nemrknete. Tak jsme tam jen koupili datovou SIM kartu a mazali z toho přelidněného uspěchaného města pryč. Pak jsme přespali u Slnečných jezer. Navštívili hrad Čachtice a Beckov. Naháněli jsme wifinu v Trenčíně a tvrdli několik hodin v obchoďáku, abychom nahráli video na youtube. Pak již zmiňovaný Vápeč, Čičmany a Bojnice, ve kterých jsme na náměstí z veřejného pítka dočepovali pitnou vodu do našeho dvacetilitrového kanďáku. A dnes za sebou máme vesničku Špania Dolina a Vlkolínec. Co nás čeká dál ještě musíme pořádně doladit, protože na treky v Malé Fatře nebude počásko. Na vrcholcích hor jsou tu stále zbytky sněhu.