Po stopách přírodních termálních pramenů

Michal je už ozkoušel na Novém Zélandu. Já ještě nikdy, takže má premiéra. Když jsme pátrali na internetu, podařilo se nám najít 3 přístupné přírodní termální horké prameny na Slovensku, na které jsem již předtím dostala typ na Facebooku. Proto jsme je zahrnuli do naší trasy a ozkoušeli je.

Kalameny

Prvním a tím nejlepším pro nás byl právě tento pramen, ke kterému jsme krásně dojeli Vítkem. Zaparkovali jsme tam a hned se rozhodli, že tam zůstaneme přes noc. Toto jezírko naleznete hned na konci obce Kalameny – v obci je ukazatel, který vás odnaviguje až na místo. My jsme se hned po příjezdu rozhodli, že se smočíme a prubneme to. Ve vodě už byly dvě mladé slečny a jeden starší pár, který zrovna vylézal ven. Oblíkli jsme si plavky, nazuli žabky, vzali ručníky a přes dřevěný mostek došli k břehu. Vzdálenost od auta k prameni je jen pár kroků. Na břehu jsme si odložili věci a vlezli fofrem do vody, protože je duben a venku je ještě dost chladno. Teplotu vody jsme ještě před převlečením vyzkoušeli rukou a usoudili jsme, že to půjde. A taky, že to šlo. Vlastně to bylo parádní. Moje první zkušenost a já si jí užila. Bublinky(i když jich nebylo moc) nás lechtaly na kůži a voda nás hřála, měla cca 35 stupňů. Uprostřed jezírka, které není průzračně čisté, je udělaná taková „fontánka“ (nevím, jak jinak to nazvat), ze které stříká několik proudů horké vody. Některá místa jsou studenější a jiná zase teplejší. Musíte si najít správné místečko. Vychutnávali jsme si koupel necelé dvě hodiny, nic nás neštípalo na kůži a všechno bylo super. Jen jsme se pak dlouho odhodlávali vylézt ven, protože k večeru byla čím dál větší zima. Po dlouhém přemlouvání se Michal nakonec vyrazil z vody, zabalil se do ručníku, nazul žabky a mazal k autu. Bylo na něm vidět, že je mu zima a ten přechod do Vítka nebude příjemný. Michal se však na mostku otočil a mazal zpátky ke břehu, kde si u mých ručníků zapomněl klíče od Vita. Chudák, úplně se klepal. Ale obětoval se pro mne šel první, aby v autě zapnul topení a já pak přišla do vytopeného obydlí na kolech. Po chvíli vylézám i já. Ou sakra…..to je fakt kláda. Balím se do ručníků, vklouznu do žabek a spěchám, ale v žabkách pomalu. V autě se rychle díky topení zahřívám. Pak se zavíráme do Vítka a čteme si, postupně však přijíždí za tmy více a více lidí a nakládají se do přírodních lázní. Někteří na naháče. Michal si večer stěžoval, že ho trochu štípe kůže, ale nic hrozného. Takže tyhle přírodní lázně si nás získaly a později jsme i přemýšleli, že se k nim otočíme zpět na další koupačku, ale už jsme byli daleko. Tak příště!

Kaďa

Toto jezírko se nachází v obci Liptovský Ján a opět na něj naleznete v obci značení, které vás dovede k cíli. Na rozdíl od Kalamen je zde hodně bublinek a voda je čistší. Parkujeme v centru, protože přímo k jezírku se zajet nedá přes zákazy a jdeme místo nejprve obhlédnout (cca 5 min chůze). Z jezírka vylézá jeden pán a další se do něj chystá. Kroužíme okolo a zjišťujeme situaci. Z internetu jsme totiž informovaní, že voda má cca 22 stupňů. JENOM! Pán už se koupe a my zkoušíme rukou teplotu vody. Nic moc řeknu vám. Dáme se s pánem do řeči a ten nás nakonec přesvědčí a my si jdeme do auta pro věci. Po chvíli se vracíme k jezírku, ve kterém jsou už páni dva. Odstrojíme se do plavek a jdeme na to. Michal první. Sedne si a strká do vody nohy. Páni ho pobízejí
, ať si pospíší, že je to tak lepší, že až bude ponořený celý rychleji se zahřeje. Tak do kádě (proto asi název Kaďa) žbluňkne celý. Já ho následuji. Voda je pocitově studenější, ale jak pánové říkali, brzy se zahříváme. K jezírku přichází turisté, jen aby ho obhlédli a popřípadě si u něj udělali fotku. Opravdu je cítit, že voda víc bublinkuje, všude mě ty bublinky šimrají. Zapovídáme se s pány a již po chvilce si Michal stěžuje, že ho to štípe na kůži. U mě dobrý. Za další chvíli ho to štípe na více místech těla a více a protože už to nemůže vydržet, leze ven z vody. Pánové nám sdělují, že to přejde, že na některé lidi to takhle působí. Michal se suší a začíná pršet. Sakra, chtěla jsem se ještě cákat. Pánové vylézají a já chci využít situace a něco natočit na goučko. Michal mi ho podává. Vezmu si ho a jak jsem vynořila ruce, všimla jsem si, že můj náramek Pandora je celý bronzový. Bronzový…..né stříbrný, jak by měl být. Jsem v šoku, přivolávám Michala a ten mi ho sundává. Ale jsem z toho tak rozhozená, že už ani točit nic nechci a lezu z vody. Třesu se zimou. Prší čím dál více. Pod přístřeškem se suším a převlékám a šílím nad tím, jaká jsem blbá kráva a Pandoru jsem si nesundala. Ukrytí pod deštníkem se rychlým tempem vydáváme do auta. Michal mě utěšuje, že to bude dobré, že není možný, aby se náramek za takovou chvilku zničil, ale nevěřím mu. Nicméně měl opět pravdu. Příští den náramek a veškeré přívěsky i korálky jednoduše vyčistím zubním kartáčkem a pastou. Ale jsem ponaučena!

Kráter Izabella

Ten se nachází v obci Vyšné Ružbachy. V obci jsme nenašli žádné ukazatele. Jedeme tedy dle značek k lázním a parkujeme před nimi u restaurace, do které se jdu optat, kde
že je to jezírko. Obsluha mi sdělí, že hned támhle za plotem a že auto můžeme nechat u nich na parkovišti. Tak i činíme a zbytek cesty ke kráteru musíme dojít pěšky(cca 5min chůze), protože je za plotem a závorami v areálu termálních lázní. Přicházíme k němu a zjišťujeme, že se v něm nikdo nekoupe. Špatní znamení. Je ze všech tří nejhlubší, vypadá moc hezky, voda se zdá být čistá akorát to v něm moc nebublá. Noříme naše ruce do vody a zkoušíme teplotu prsty. Předem jsem obsluhou restaurace byla upozorněna, že to rozhodně není horký pramen. Možná tak teplejší 😀 My si to tedy ověřujeme a zjišťujeme, že je voda studenější ještě o chlup víc než v Kadi. Vzhledem k počasí se rozhodneme, že se tentokrát nesmočíme. Usuzujeme, že v létě je kráter v obležení lidmi. Protože v létě to musí být paráda! Takže třeba se i naše budoucí já dočkají a v teplejších dnech se sem vrátí a zaplavou v kráteru.

Přírodní termální lázně jsem si opravdu oblíbila a to i pouze po těchto zkušenostech. Už se těším, až ozkoušíme další takové na naší cestě po Evropě. A na ty opravdu horké se těším ještě víc.

„Tak příště!“ se ukázalo dříve než jsme čekali 😀

Shoudou okolností nás navigace včera hnala nedaleko Kalamen, tak jsme se rozhodli tam zajet na koupačku. Bylo tam narváno, spousta lidí se máčelo, protože bylo Velikonoční pondělí. My si však počkali až většina lidí odjede a pak jsme se naložili a užívali si teplé vody. Přes noc jsme tam zůstali a dnes ráno nás překvapil sníh 😀

Záběry z termálních pramenů zde ve videu