Pobřeží Bulharska

Černé moře. Písečné pláže. Horký písek. Luxusní letoviska. Starobylé části měst. Azurová voda. Krásné výhledy na moře. Šumění vln. Zvuk když se vlny tříští. Mušle vyvrhované mořem. Ostré slunce. Vítr chladící rozpálenou kůži. Skalnaté pobřeží. Roztomilé zálivy. Masy balvanů. Rudé západy a východy slunce. Noční život. Stánky se suvenýry. Spousta restaurací. Toto vše a mnohem více definuje krásné pobřeží Bulharska.

 

Bulharsko nás Čechy hodně láká a hodně ho navštěvujeme. Do teď jsem nechápala proč. Vím, že je to tam levnější než v jiných zemích u moře a proto jsem tedy předpokládala, že to tam bude ošklivé….spíš nehezké. Vidíte to jsou zase ty předpoklady.
Černomořské pobřeží, které má celkovou délku 378 km, má skutečně co nabídnout. O tom jsem se na vlastní kůži přesvědčila a byla proto příjemně překvapená. Bulharsko má krásné moře! Bylo dokonce zvoleno jako jedno z nejčistších moří v Evropě. Hustý co!

Já jako milovník slunce a vody si to tady užívám. Sem tam vidíme lidi koupající se, ale na mě je asi ještě brzy. Ještě není sezóna, takže nikde není narváno spíš naopak. Pláže jsou liduprázdné a místní makají, aby vše včas stihli připravit na sezonu. Někde si fakt dávají na čas.

Slunce už tu pěkně šajní a prohřívá nás, ale vítr je tu ještě chladný. Takže zatím jsem si jen máchala nohy, což miluju. S Michalem jsme se procházeli po několika plážích Bulharska a užívali si, jak naše chodidla omývala zpěněná slaná voda. A těch mušlí, co tady na plážích všude je! Však už jsem si jich tak tunu nasbírala 😀 Chtěla bych z nich pak něco tvořit, ale sama jsem zvědavá jestli se k tomu dokopu.

Mys Kaliakra

Naší první zastávkou v Bulharsku byl právě tento druhý nejznámější mys Bulharska na severním pobřeží Černého moře. Museli jsme zaplatit celkem 6Lev (3 za osobu) za jakési vstupné. My jsme zde vstupné nečekali a ještě jsme neměli rozměněné keše, takže jsme se otočili do blízké obce a tam vybrali. Vrátili jsme se, zaplatili a zaparkovali na parkovišti, odkud zrovna odjížděl bus s českými turisty. Šli jsme se pojít po mysu, který v délce dvou km vybíhá do moře. V pohodě jsme se dostali až na okraje, kde jsme měli výhledy na vyhloubené vysoké skály, které díky své červenozlaté barvě vypadají jako dlouhý a rezavý klín v moři. Nikde tam nemají ploty a vy tak můžete chodit volně, kde se vám chce. Všude tam ale mají upozorňující cedule, že je to nebezpečné atd. Tady to je na každém dle jeho svědomí a pudu sebezáchovy. Prochází se tam přes rozbouranou pevnost a její bránu. S tímto mysem je spojená legenda, která vypráví o 40 dívkách, které se snažili vyhnout otroctví a proto společně skočily z útesu do vln moře. Jako vzpomínka tam byl vybudován obelisk „Brána čtyřiceti dívek“, která je u vstupu na mys. Předem jsme věděli, že je tu obvyklé pozorovat delfíny. My žádné bohužel neviděli. Ale užili jsme si celkovou scenérii a pohledy z vrcholků skal na azurové moře. Je zde i spousta jeskyněk, ke kterým se dá slézt….samozřejmě na vlastní nebezpečí. Nadšenci do umění si zde mohou užít množství soch. Mys Kaliakra určitě při návštěvě Bulharska nevynechejte!

 

 

 

 

 

 

 

Albena

Je nejluxusnější letovisko v Bulharsku. Evidentně je to vyšší liga než ostatní letoviska, a tedy bude i výrazně dražší. To jsme my poznali pouze z výhledu ze vzdáleného kopce, protože do Albeny jsme nakonec nejeli i když to bylo v plánu. Důvodem proč jsme to odpískali byl poplatek 10Lev (130Kč) za jakýsi průjezd města či co. Prostě se tam nedostanete bez zaplacení. My nechtěli platit jen za to, že se tam chceme podívat. Takže nemůžeme poreferovat.

Irakli beach

Tuto kouzelnou pláž, která se schovává mezi útesy, jsme navštívili a já se do ní zamilovala. Na zmíněné pláži najdete totiž jednu z posledních divokých pláží Bulharska, která je prostě TOP. Třpytící se bílý písek, azurové moře, soukromí a to vše schované v krásné přírodě. Působilo to na mě jak z Jurského parku. A né na dinosaury jsme tu vážně nenarazili. Takže přestaňte fantazýrovat 😀 Nás potěšil i fakt, že prý se dá tady kempovat zadara. Hned po příjezdu jsme byli trochu zklamaní, protože jsme dorazili a zaparkovali hned u staveniště. Budují tu luxusní ubytování, takže jsme přijeli akorát včas, abychom si pláž užili ještě předtím, než tu bude rekreační areál a plno turistů. Vítka parkujeme kousek od pláže, protože blíž se nedá přes řetěz a zákaz dostat. Přijeli jsme navečer, takže dělňasové už odcházeli domů a my se rozhodli zůstat přes noc. Šli jsme doprava po pláži cca kiláček a půl a narazili jsme pouze na jeden postarší pár s pejskem. Ti si kráčeli ke svému stanu, který si postavili na pláži a prostě si tam takhle v klídku kempili. Parádička! Pak jsme se vrátili a já dělala k večeři těstoviny se smetanovosýrovou omáčkou s brokolicí. Michal šel mezitím prozkoumat levou část pláže. Vrátil se potlučený a odřený, protože se rozsekal, když spěchal zpátky po kamenech na večeři. 😀 Ale přežije to, nebojte 🙂
Ráno nás probudily přijíždějící pracanti. Nám to nevadilo, dali jsme si snídaňku a vyrazili natěšení na pláž. Vykempila jsem se na svou mandala dečku a nahřívala se na sluníčku. Paprsky mě hřály na kůži a to je ten pocit co prostě zbožňuju. Od moře to ale dost foukalo studeně a bylo občas chladno. Takže husina se dostavovala opakovaně, ale nepřekazila mi lenošení a já v něm pokračovala. Michala tohle vyvalování na pláži nebere, ale i tak tam chvíli se mnou byl, povídali jsme si a on se nakonec v moři smočil. Já to ještě nedám. Takže někde příště 😀 Po obědě, který uvařil Michal tohle skvělé místo opouštíme. Určitě vám ho doporučuju! Byla bych ráda kdybyste pláž Irakli stihli ještě předtím než tam dostaví ten resort a bude tam pak spousta turistů a už to nebude ono. Ale na to už moc času nezbývá řekla bych. Určitě spěchají, aby to dokončili co nejdříve a mohli rejžovat zlaťáky. Je to škoda, protože v tu chvíli až tomu tak bude toto místo ztratí své kouzlo.

 

 

Nessebar

V tomto starobylém Bulharském městě jsme neměli tucha, kde zaparkujeme, ale nakonec se nám poštěstilo a my našli krásné místo s výhledem na otevřené moře a na starou část města. Zaparkovali jsme Vítka na útese, pod kterým byla dlouhá písečná pláž, ke které jsme mohli sejít přes písečné duny a trávu.

Předtím se tam sjíždělo dost aut, ale na noc jsme tam zůstali sami. Usínali jsme a za hlavou se nám opakovaně vlny tříštily o skály a kamení. Stále a stále dokola. Pak už nic nevím. Jenom to, že nás otravné vyzvánění budíku probudilo ve 4:30. Zdá se vám to brzy? No ono to taky brzy je 😀 Ale je to výjimečná situace. Nejsme přeci sebevrazi 😀 Všude je ještě tma. My si ale chcem užít východ slunce a natočit ho. Nápad to byl můj, ale ve finále to celé oddřel Michal, protože mně se nechtělo nic 😀 Já se jen válím a užívám si tu podívanou. Až když bylo vše hotovo, domluvili jsme se, že už znovu spát nepudem. Takže vstáváme a postavím na kafe. Konvice už začíná vydávat takový zvuk……ten těsně předtím než začne pískat a tím oznamovat, že je voda ready. Vypínám vařič a zalévám kávu, která provoní náš domov na kolech. Posnídáme a na tomto místě natočíme speciál aneb shrnutí měsíce a půl na cestě a přidáme k tomu otázky a odpovědi.

Pak necháme Vítka na útesu a jdeme po pláži až do staré části města, kde se procházíme kolem pozůstatků pevnosti v uličkách, ve kterých je spousta restaurací a obchodů se suvenýry. Spousta lidí nás láká na oběd či na pivko, ale vždy je odmítáme. Je to únavné a otravné. My jsme se přišli podívat na staré město a né se ládovat v předražených restauračkách pro turisty. Uděláme si tam takový menší okruh procházkou kolem starých dřevěných domků a pak se vracíme stejnou cestou zpátky k Vítkovi a vyrážíme dál.

 

 

Pomorie

Tak tady se nám moc nelíbilo. Přijeli jsme navečer, zaparkovali na štěrkovém frýčkovým parkovišti a šli jsme se projít na blízkou pláž. Ta však k našemu nemilému překvapení byla dost špinavá. Všude bylo spoustu odpadků a okolní budovy, které asi fungovali nebo fungují jako občerstvovací zařízení, momentálně chátrají. Nepotkali jsme tam ani nohu. Při procházce městem jsme zjistili, že ani tam to není o moc lepší. Budovy jsou zde pobourané, neudržované a dost často na prodej. Hodně výloh je tu prázdných a některé z nich jsou dokonce vysklené. Většina hotelů tu však vypadá v dobrém stavu. V ulicích a na promenádě kolem moře je opět spoustu nepořádku a páchnou tu odpadky. Restaurace tu sice mají otevřeno, ale většinou v nich není ani živáček. Aspoň nás to do nich nelákalo 😀 Oproti toulavým pejskům zde potkáte spoustu pouličních koček. Na některé z nich je opravdu žalostný pohled. Po menší procházce se vracíme do auta, kde trávíme zbytek večera.
Druhý den ráno si jdu na pláž posbírat nějaké mušle a pak přejíždíme kousek blíže k Černé pláži, kterou si jdeme projít. Černá pláž opravdu dostála svému jménu, protože písek zde je černý. Z jedné strany pláž omývají vlny moře a ze strany druhé je jezero. Tato pláž je dlouhá a spojuje Pomorii s městem Ravda, ke kterému skoro až dojdeme. Pomorie je známá díky svému bahnu, které na sebe lidi natírají protože je léčivé. My to chtěli prubnout, ale nevěděli jsme, kde je správné místo na to se tím bahnem popatlat, tak jsme doufali, že tam potkáme nějaké lidi začarněné bahnem. To se bohužel nestalo a my se na to vykašlali. Michal si stejně na spálenou kůži nic patlat nechtěl, což je pochopitelné. Takže jsme se po stejné pláži vrátili zpět k odpočívajícímu Vítkovi a pak jeli dál.

 

Sozopol

Je významným turistickým střediskem a svým umístěním I stmosférou se dost podobá Nessebaru, který jsme už navštívili. V Sozopolu parkujeme v odlejhelší části města, kde se nám podaří najít super místo. Travnatou plochu na skále s výhledem na moře a městskou pláž po pravé straně. Kolem nás jsou hotely a restaurace. Chceme se jít podívat do staré části tohoto přímořského města, ale Michalovi se rozbil ajfón, takže se ho snaží opravit a my tak vycházíme až když je pozdní odpoledne, protože Michalovi se mobil nedaří zprovoznit. Vítka tam necháme zaparkovaného relaxovat s výhledem na moře a my jdeme městem až do jeho staré části, kde jsou krásné staré domy z 19.století. Jsou obložené dřevem, stojí jeden vedle druhého a to vše v útulných úzkých uličkách, kde mají malé zahrádky a sezení. Je tu pár restaurací I obchodů, ale né v takovém množství jako v Nessebaru. Líbí se nám tu více. Má to tu skvělou atmosféru. Dostame se až na konec poloostrova, kde se kocháme výhledy z rozpadlé pevnosti na blízký ostrov na moři. Kolem útesů lítá spousty racků a my si užíváme pohled na tříštícíse vlny o skaliska. Při západu slunce se už vracíme zpět k autu a trávíme tam noc. Druhý den se odtamtud přesouváme dál.

 

Primorsko

Toto letovisko Češi navštěvujou asi nejvíce, proto jsme ho zahrnuli do naší trasy. Asi dva dny předtím než nás tam čekala zastávka, mi napsala kamarádka Míša, která tam byla se svým přítelem na dovolené, ať určitě navštívíme takovou osamělou pláž, kde je chátrající vila. Poslala mi na to i odkaz se souřadnicemi, které jsem si hned vložila do naší trasy jako bod našeho zájmu. Navigace nás tam navedla z města Primorska a hned jak jsme tam přijeli, věděli jsme, že je to top místo. Vítka jsme zaparkovali na travnaté ploše, kde už parkoval jeden karavan a od písečné pláže nás dělilo jen několik kroků trávou.
Paráda!

 

 

Hned jsme se po pláži šli projít k vile Perla, která dříve patřila komunistickému vládci. Písek byl teplý a moře čisté. Za chůze jsme se bavili o tom, že nechápeme proč je takováhle pláž označovaná za opuštěnou a je proto i méně navštěvovaná. Přitom tam bylo tak hezky. Obhlídli jsme to kolem vily, prošli se okolo a pak se zpět vrátili domů do Vítka. Bylo asi 14h a my byli rozhodnutí tam zůstat po zbytek dne a i na noc. Tak jsem nahodila plavky, čapla opalovák a šla jsem se plácnout k moři. Bylo fajn jen tak tam vegetit a opékat se na sluníčku. ÓÓ jak já tohle miluju. Poprvé jsem se okoupala v moří, juhů. Na žádné větší cákání to nebylo, protože voda je ještě studená…..teda ne mě určitě. No a Michal zatím úřadoval ve své venkovní kanceláři a stříhal videa.

 

 

Po večeři jsme se zamkli Vítka a šli se po pláži projít do města. V ulicích Primorska to však vypadalo jako po nějaké apokalypse. Nikde nikdo. Restaurace a obchody zavřené. Až když jsme došli do centra, bylo tam pár lidí na náměstí, kde zrovna bylo nějaké vystoupení lidové hudby nebo tak něco. Tady už i restauračky hostily své návštěvníky a obchody měly otevřeno. Město jako takové se nám moc nelíbí, je to tady takové nijaké a působí to omšele. Najdete tady však i dost nápisů v češtině, což svědčí o hojném výskytu Čechů. Je tu hodně hotelů s bazény, které vypadají dobře a věříme, že nabízí kvalitní služby. No a my si konečně můžeme pokoupit pivko, cidera a brambůrky a vydat se prázdnými uličkami zpět k Vítkovi. Tentokrát už ale po příjezdové cestě a né po pláži, protože to byl kus cesty, byla už tma a v tom písku se hůř jde, proto to trvá déle.
Druhý den ráno si užíváme výhledy na moře před námi, vilu Perla v levo a Primorsko na pravé straně. Tohle všechno spojuje super krásná dlouhá pláž, jejíž součástí jsou i písečné duny. Jestli budete v Primorsku, tak jí určitě navštivte 🙂 Pofackujeme Vítka a jedeme se ještě podívat na duny a hlavní pláž Primorska. Zmíněná pláž však vypadá skoro stejně jak ta, kde jsme kempovali my, jen je tu více lidí a nějaké to občerstvení. No prostě je blíže k centru a k hotelům.

 

 

Primorsko bylo naší poslední zastávkou u moře v Bulharsku a po jeho návštěvě jsme se přesunuli cca 24O km nahoru do vnitrozemí, kde v následujících pár dnech budeme objevovat přírodní krásy. Ale o tom zase v příštím článku 🙂

To, co jsem tu sepsala jsou pouze mé dojmy, které čerpám z toho, co jsme viděli a prožili. Věřím, že v sezóně to může vše působit jiným dojmem, ale to jsme tady my nepoznali. Každopádně se nám u Černého moře líbilo. Někde méně a někde více. Ale už chápu proč se sem lidé sjíždějí na dovolené. Paradoxem je, že jsme měli u pobřeží problém sehnat pitnou vodu zadarmo. Ještě, že si děláme větší zásoby, ale i tak jsme si museli koupit jeden 7l barel s vodou. Na kohoutek s pitnou vodou se nám podařilo narazit na benzince Petrol na začátku Primorka. Tam jsme po dlouhé době natankovali zásoby.