Jak dopadl první test Vítka v Máchově kraji?
Ano, K.H.Mácha rozhodně věděl o čem píše. A právě o tom, že dokázal ocenit krásy přírody jsme se sami přesvědčili. Dvě noci jsme přespali v Máchově kraji. Byl to první test Vítka a my si ho užili.
Odjez na naší cestu po Evropě se blíží a Vítek je téměř hotový a připravený. Už zbývají jen drobnosti, ale to tu rozebírat nebudeme. Proto jsme se rozhodli s ním vyrazit na víkend mimo náš Pardubický kraj a otestovat Vítka. S přáteli jsme se vydali do Doks.
Ve čtvrtek večer jsme s Michalem pobalili potřebné věci na víkend do Vítka a v pátek po ranní kávě jsme se rozjeli k Máchovu jezeru. Byli jsme natěšení. Z Vítka zněly písničky ze soundtracku k Woodstocku a my míjeli louky, lesy, vesnice a města, jak nám povolené rychlosti dovolovaly.
Po příjezdu do Doks, jsme jako první navštívili Penny Market a nakoupili něco k obědu. Našli jsme v lese sezení a tam jsme poobědvali. Následně jsme jezdili po okolí a hledali kudy se dostaneme k jezeru, aniž bychom se museli vloupat do uzavřených rekreačních areálů. Není to snadné. Pokud teda nejste místní a nebo už to tam neznáte. Po chvíli jsme našli místo, o kterém jsme si mysleli, že je místem našeho plánovaného kempování. Honza nám to i o chvíli později potvrdil zprávou a my tam našli plácek, který nám vyhovoval a udělali si první odpolední kávičku ve Vítkovi. Prošli jsme se po okolí až jsme došli na kamenitou pláž k jezeru, kde se v mlze tyčil Bezděz. Chvíli jsme se kochali výhledem a pak jsme to otočili zpět k Vítkovi.
Udělali jsme ohniště a nanosili z lesa hromadu dřeva, aby vše bylo připravené až přijedou ostatní. S nimi jsme měli sraz ve večerních hodinách právě u Penny Marketu…..čekali jsme u Penny Marketu asi hodinu a půl a naše 
žaludky křičely a dožadovaly se pozornosti. My však (ne)trpělivě čekali. Po půl 7 večer nám volal Honza, že konečně dorazili k Lidlu a kde jako jsme. U Lidlu?! Až později jsme se dozvěděli, že pro Honzu je každý velký obchod Penny. Takže i když ve skutečnosti myslí, že se sejdeme u Lidlu, řekne, že se sejdeme u Penny. 😀 Vtipné a zavádějící. To nám to pěkně začalo. Proto jsme se raději sešli až na kempovacím místě, kam jsme dorazili první a rozdělali oheň. O chvíli později přijeli Honza s Fionou (jeho Vito) a Petr s přítelkyní Terkou a čtyřnohým mazlíčkem ve svém jak jinak než Vitu 😀 Následně už začala volná zábava. Seznamování. Povídání. Popíjení. Opíkání. Popíjení. Kouření vodárny. Poslouchání vtipných historek. Popíjení. Pojídání špekulí. Hraní na kytaru. Popíjení. Zpívání. Kouření vodárny. Falešné zpívání. Klábosení. A pod. Páteční večer se protáhl až do půl třetí do rána, ale stál za to. Ráno už tolik ne 😀
No a kdybych takhle detailně měla rozepisovat celý víkend, tak to opět dá na sloh. Takže to zkrátím a napíšu, že v sobotu nás zastihlo velice ošklivé počasí. Téměř celý den pršelo a fučel nárazový vítr. Proto jsme nešli na 15 kilometrovou túru, kterou jsme měli v plánu, ale dali jsme si jen menší procházku k jezeru, kde jsme už my s Michalem byli včera. Po návratu k autům jsme se více věnovali rozprávění mezi sebou a povalování v našich rozkládacích postelích. A musím říct, že v té naší se spí krásně. Je pohodlná, lehce se skládá i rozkládá a místa tam máme dost pro oba. Takže maximální spokojenost. Obdivuju Michalovu zručnost, že to dokázal vymyslet a vytvořit sám. Klobouk dolů! Ve večerních hodinách jsme si ugrilovali večeři. Povídali si. Vegetili. A dokonce jsme se občankami museli prokazovat policii, která nás přijela zkontrolovat. Chvíli poté jsme se zachumlali do péřovek a šli na kutě. Chvilku sice trvalo, než jsme se zahřáli a usli. Ale když se to povedlo, spali jsme až do rána. A bylo nám fajn.
V neděli jsme si po probuzení dali klasicky kávu a snídani. Nachystali se a vyrazili na menší procházku po okolí. Rozhodli jsme se využít toho, že neprší a máme ještě volné dopoledne. Šli jsme po stopách kešek, které Petr s Terkou sbírají.
Užívali jsme si přírody kolem nás. Vyšlápli jsme si kopec na jehož vrcholku, byla skála z kamenní a z ní jsme viděli Máchův kraj jako na dlani.
„Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně
tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.“
Jo přesně to je ono! Až na to, že nebyl nebyl první máj. Kolikrát si ani neuvědomujeme, co nám příroda nabízí a jak krásná je. A jak my se k ní chováme? Jak ji to vracíme? Ale to je asi na jiné psaní….
Po cestě jsme ulovili dvě kešky a krásně se prošli. Pokochali jsme se výhledy a udělali pár fotozáběrů. My jsme to s Michalem nemohli déle protahovat. Protože jsme jeli na odpolední návštěvu do Prahy. Po návratu k našim autům, jsme si ještě udělali jednu společnou fotku a rozloučili se. Ostatní pokračovali přejezdem na jiné místo a my se po odpojení vydali směrem do Prahy.
Otázka tedy zní „prošel Vítek prvním testem?“. Ano rozhodně ano. Víkend jsme si jednoznačně užili i přes nepřízeň počasí. Ano byla nám zima, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si já myslela. Vyzkoušeli jsme si spaní a obývání Vítka během dne. Vařilo se nám fajn. Spalo se nám pohodlně. Určitě jsme pochytili nějaké nápady, co ještě je potřeba doladit a dořešit, více info můžete vidět ve vlogu 23 -odkaz níž. A to hlavní, rozhodli jsme si do Vítka pořídit topení.
Jak jsem říkala, že kdybych se rozepisovala vydalo by to na sloh…….no nevím jestli už tohle ten sloh není. Ale rozhodně zde není vše z víkendu popsáno. Pro živější představu koukněte na naše vlogy z tohoto testovacího víkendu. Zde je část první, část druhá a Vlog 23 – Nedostatky po prvním testu aneb 13 minut tlachání.
Jo a ještě bych doplnila žádost. Prosím každého z vás, všechny odpadky a všechen nepořádek, který uděláte, si po sobě ukliďte (odkaz na záběry z vlogu „část první“).
Není to tak složité. Co jste schopni si s sebou přinést, jste schopni i odnést.
Tak se tím pojďme prosím řídit 🙂
