Anglie, chybíš mi!

A je to tady! Už delší dobu to pociťuji, ale až teď jsem se rozhodla to ventilovat. Však to sami znáte. To jsme prostě my……my lidé. Vždycky chceme to, co nemůžeme mít a nevážíme si toho, co zrovna máme. Doma v ČR jsem už 6 týdnů a zdá se mi to víc než dost. Už mě tu vše začíná prudit a ano, začíná se mi opravdu stýskat po Anglii. 

Deset měsíců v Anglii je pro mě nejdelší dobou, kterou jsem strávila za hranicemi mé rodné domoviny. Po jisté době se mi začalo stýskat po domově, rodině, přátelích atd…. Mysleli jsme si, že je čas na návrat.Tak jsme to v UK zabalili.

Hned po příjezdu do ČR jsme se z letiště vydali na hlavák a pak šup na vlak směr Pardubice. Akorát jsem chtěla na rychlovku skočit koupit nějaké pití a jídlo do Billy. To byla chyba! U pokladen fronty až do nevidim. Ale co na tom, že mi vlak jede už za 5 minut. To v pohodě stihnu. Michal s bráchou tam stejně už čekají, tak vlak kdyžtak podrží než doběhnu. Prostě si stoupnu do fronty jako každej a čekám. V okamžiku si kolem sebe všímám zamračených tváří, naštvaného klábosení, jak je to strašný, že se musí tak dlouho čekat a blba bla bla. No nic…klídeček, za chvíli jdu na řadu. „Padesát korun“. O vteřinu později „tak sakra dáte mi těch padesát korun“. O další vteřinu později“ maté krucinál padesát korun nebo ne“ utrhuje se mladý pokladní na starší paní přede mnou. Která se napůl opírá o chodítko a napůl zoufale hledá v kapsičce na drobné tu padesátikorunu, která se schovává mezi hromadou drobných mincí. Opakovaně vzteklý pokladní agresivně vybízí paní k zaplacení a snaží se jí hrabat v peněžence. V duchu si opakuji buď v klidu…buď v klidu…..nemontuj se do toho. A pak si vlastně uvědomuji: no jo já už jsem vlastně v Čechách…..

Usměvaví a spokojení lidé

Ano, stýská se mi po místních. Jsou tak přátelští a usměvaví. Zřejmě to bude tím, že žijí spokojenější životy.
Chybí mi ta jejich milá až někdy vlezlá povaha. I to, jak se vás pořád ptají „Ár jů oukéj“ a nebo jaký máte den. Angličani jsou velice přátelští, milí, ochotní, velkorysí a nápomocní. Jako příklad můžu uvést naše sousedy. Milý postarší pár. Už od našeho přistěhování se o nás zajímali, pomáhali nám a věčně nám nabízeli, že když budou pryč, ať s radostí využíváme jejich sezení či jejich gril. Dokonce, že prý pro své kuchařské potřeby můžu otrhat jejich bylinky a to bez obav. Byla jsem nadšená. Tolik ochoty! Takovéhle lidské vlastnosti se na vás odrazí a vy zjistíte, že se chcete chovat stejně. Upéct pro sousedy domácí cibulový chléb pro mne bylo maličkostí a pro ně obrovskou radostí. Povídat si s nimi na zadním dvorku se zájmem, né s nuceností ba dokonce z povinnosti, ale ze zájmu. Nebo náš kamarád Alex, se kterým jsme se v Anglii seznámili. Vždy nás vítal s úsměvem na tváři a s milými slovy. A když jsme měli velký problém s plynem v pronajímaném domě, byl to právě Alex, kdo nám s velkou ochotou pomohl vše vyřešit.

Pracovníci na úřadech, v bankách, v obchodech či restauracích jsou vždy nápomocní a obslouží vás s úsměvem na tváři. Né jako klasicky tady u nás. Potřebujete si jít na pojišťovnu zařídit pojištění na moped a pracovnice s kamenným výrazem řekne, že to nedělají nebo, že by k tomu potřebovala spoustu přesnějších informací napsaných na papíře a vlastně vás odbyde, protože by musela něco dělat a zjistit si, jak se tento stroj pojišťuje. A vy tak odcházíte s nepořízenou. Atd atd. Samotné vás určitě napadne spousta podobných situací z vaší minulosti. Takhle to prostě u nás většinou chodí.

Angličani jsou navíc velice trpěliví lidé. Když se zadrhnete a nemůžete se vymáčknout, nebo se do toho, co říkáte prostě zamotáte, zasmějí se tomu a prostě čekají, až se s tím nějak poperete nebo vám s tím pomůžou. Vždy oceňují naší snahu mluvit s nimi jejich řečí, protože oni samotní jiný jazyk většinou neumí. I za vaši „nedokonalou“ angličtinu vás budou vychvalovat až do nebe, protože oceňují snahu.

Velkým plusem je, že Angličani vás neustále zahrnují pochvalami a komplimenty. Což se velice hezky poslouchá a časem se to naučíte používat také. O jejich povaze bych se tu mohla rozepisovat dlouho, protože jsem si ji oblíbila, ale to by bylo asi na dlouhé čtení. Né že by tohle nebylo 😀

Gastronomie

Je pravdou, že Anglie nemá moc svých národních jídel, která by byla ve světě populární. Jasně typická je tu anglická snídaně či tučné „fish and chips“ což je obalovaná ryba s kupou hranolek na, které si nejraději nacákají ocet (tomu jsem nikdy nepřišla na chuť). Anglie vám však nabídne spoustu restaurací z celého světa. Thajská. Korejská. Italská. Turecká. Indická. Čínská. Ruská. Apod. Takže možností hned nesčetně.U Angličanů jsou návštěvy restaurací velice populární.

Avšak potraviny, to je kapitola sama o sobě. Co mě nyní stále zaráží je kvalita potravin a cena. Když jsme s Michalem přijeli do Anglie na jídle jsme šetřili. Hledali jsme si práci a nevěděli, kdy budeme mít první výplatu a kolik to bude atd. Nicméně nás velmi překvapilo, že levné zdejší potraviny, které jsme nakupovali v supermarketech, byli kvalitní. Například nejlevnější párky v plechovce obsahovali 70 % masa. V porovnání naše Javořické párky obsahují jen 45%masa. Hovězí maso, které jsme kupovali také v supermarketu v Anglii bylo krásně červené, kdežto v Čechách ta barva je vybledlá občas až do šeda. Obrovskou radost jsme měli, když jsme začali kupovat 500g špaget za 20 pencí, které po uvaření nebyly slepené, rozblemtané apod. Prostě chutnaly skvěle. U nás v ČR bychom si za špagety této kvality už něco zaplatili.

Nesrovnatelná je kvalita a chuť ovoce a zeleniny jejichž cena byla často levnější než u nás v ČR. Každý den si můžete zakoupit čerstvou zeleninu i ovoce plné chuti. Žádné oschlé saláty, nahnilá rajčata či melouny bez chuti. Navíc ve všech ročních měsících si můžete v Anglii zakoupit velké borůvky, červené jahody apod. a vše skvěle chutná. Zato v supermarketu v Čechách narazit na čerstvé borůvky či jahody na konci září, byl pro mě problém.

Všimla jsem si, že v Anglii je mnohem větší výběr Bio produktů či potravin pro vegetariány, vegany či lidi s různými dietami. A opět tu platí, že i tyto potraviny nejsou předražené a jsou kvalitní.

I po našich dalších výplatách jsme zůstali u nakupování obyčejných potravin, protože byly levné a kvalita skvělá. A my tak utratili za potraviny méně a navíc jsme si pochutnali.

Po návratu do Čech se děsím každé návštěvy supermarketu. Né jen, že výběr potravin je malý a některé potraviny v běžném supermarketu neseženete vůbec, ale kvalita potravin je občas otřesná. Takže ve finále z obchodu odcházím, mám dvě tašky v podstatě „nic moc potravin“ a u pokladny zaplatím 600 korun. Otřesné! Spoustu stejných potravin v ČR nyní kupujeme za vyšší ceny než v Anglii. Navíc když vezmeme v potaz fakt, že minimální mzda v Anglii je 4x – 5x vyšší než minimální mzda v naší republice. Achjo.

Bydlení v národním parku

V Anglii jsme bydleli přímo v přírodní rezervaci Lake District a k jezeru jsme to měli cca 30 minut chůze. Kolem našeho městečka Windermere byli kolem dokola kopce a cesty na výšlapy a procházky. Takže vždy, když jsme měli nějaké to volno a nebylo úplně hnusné počasí, jsme se procházeli kolem jezera, nebo si vyšlápli na nějaký ten kopeček a kochali se famózními výhledy na okolí. Ty výhledy k nezaplacení mi vážně chybí.

Chybí mi…

Chybí mi zídky z kamení. Chybí mi ovečky, které se nikdy nenechají pohladit. Chybí mi i typická anglická architektura. Roztomilé domy obložené kamením, ze kterých jsme po příjezdu byli u vytržení a později se pro nás staly normálností. Chybí mi pocit, který jsem měla z dobře odvedené práce, kterou jsem měla skvěle placenou. Chybí mi mluvit s lidmi anglicky a nechávat se chválit, jak mi to prý jde. Chybí mi poznávání nových lidí. Chybí mi to, že i cizí lidé se o vás zajímají a když se s nimi podělíte o své plány nadšeně vás podporují a sdělují, že to rozhodně musíte udělat, že vám to přejí a že to bude skvělé. Ať už se jedná o cokoliv. Nebudou vám říkat, že jste blázni a že to prostě udělat nemůžete a podobně. Chybí mi NAŠE místo. Travnatý vyvýšený plácek obklopený stromy, kde jsme často jen tak vegetili na dece, kochali se západy slunce či grilovali. To byla pohoda.

Možná to stále všechno vidím přes růžové brýle nebo jsem prostě jako většinou optimistická. Ale Anglii jsem si pro tohle všechno oblíbila a stýská se mi po ní.