Výšlap na Kleiner Sonnstein

U jezera Traunsee jsme už v minulosti jednou byli. A protože se nám tato část Rakouska líbí, vydali jsme se tam znovu. Tentokrát jsme si to chtěli ale vyšlápnout na nějaký „kopeček“, abychom se na jezero a okolí podívali i z vrchu. Dali jsme na doporučení a zvolili jsme vrchol Kleiner Sonnstein (923 m).

Ve Vítkovi jsme přespávali na velkém free parkovišti u města Gmunden.
(Už jsme tam spali po druhé a vždy tam vše v pořádku.) Po probuzení jsme se hned přesunuli na malé free parkoviště, které nám sloužilo jaké výchozí bod (47.8353111N, 13.7857433E). V klidu jsme posnídali a užili si ranní kávu. Pak už jsme fofrem vklouzli do pahorků a po schodech, které vedou hned od hlavní silnice jsme se vydali po červené.

A od začátku hezky pěkně do kopce….. a to až do konce. Cesta je dobře značená a dobře schůdná. Přesto doporučujeme pevnou obuv! Z části se jde po schodech, někde po kořenech stromů a jinde zase po kamenech.

V první čtvrtině cesty narazíte na malý vodopád, kde se můžete ochladit – případně se napít čerstvé místní vody. A protože byl ten den pařák, my i Kessinka jsme toho využili. Velice příjemné.

Výhodou bylo, že jsme skoro celou dobu při výstupu byli ve stínu stromů a tak se šlo celkem fajn. A ještě lepší výhodou byl i fakt, že sem neproudily davy turistů, ale pouze několik párů. A to i přes to, že je tento vrchol jedním z nejoblíbenějších vyhlídkových míst u Traunsee. Pro nás každopádně ideální stav a tak jsme Kessinku nechali běhat na volno, aby nás mohla vést a prozkoumávat cestu před námi.

Pár metrů před vrcholem už se vám otevře první výhled na část jezera a město Ebensee am Traunsee. Od té doby už budete po kamenech šplhat nahoru. Naštěstí už to je jen kousek.

Kess i my pokračujeme dál, vzhůru na úplný vrchol. Po cestě míjíme paní, které se Kess moc líbí a prohlásí o ní, že je to taková „mountains goat“ aneb horská koza po našem. 😀

Těsně pod vrcholem nás čekalo milé překvapení…… vlastně velmi milé. Chata horské záchranné služby z Traunkirchenu – Sonnsteinhütte. A byla otevřená – jak jsme zjistili později, v červenci a srpnu je otevřená každý den. Dá se tam zakoupit studené pití, kafe, nějaké malé pochutiny a dokonce vám naservírují i teplou polévku s pečivem. A protože bylo kolem 30°C, neotáleli jsme a koupili si vychlazenou Colu (‎€ 3,50 za jednu) a vychutnali jsme si ji na balkóně chaty, kde mají lavice a další tři stoly. A to vše se skvělým výhledem.

Po dopití už nám zbývalo jen posledních pár kroků na vrchol. Odkud byl výhled samozřejmě nejlepší. Dechberoucí. Přesně tak, jak to máme rádi. Panoramatický výhled na region kolem Traunsee až k předhůří Alp jako na dlani.

Celý výstup nám trval 1h a 20 min – mým loudavým tempem. Kessinka výstup zvládla levou zadní a na vrcholku si odpočinula ve stínu stromku. Zatímco my jsme se pařili na přímém slunci a pořizovali nějaké fotky do cestovatelského alba.

Také jsme se zapsali do vrcholového deníku, který je umístěn ze zadní strany velkého kříže Krista od Josefa Mosera.

No a pak už nás čekala stejná cesta dolů a ta nám trvala necelou hodinku.