Jak jsme koupili karavan

Kdybyste mi před pár lety (co lety…měsíci) řekli, že koupíme karavan, nevěřila bych vám. Přesto se tomu tak stalo a my si ho domů opravdu přivezli.

A jak to vše teda bylo ?
Jak možná víte – začátkem loňského roku jsme prodali našeho Rudyho (velký obytný Renault Master) a koupili Jeepa s tím, že pořídíme stan na střechu a ve třech budeme cestovat více na punk. Chtěli jsme více jezdit přírodu „divočinu“apod. „S jedním dítětem to dáme“ mysleli jsme si (teď už vím, že to bylo trochu naivní). Loni se ale pořád odkládala koupě toho stanu a vše se prodlužovalo – prostě lajf.. Až nakonec nastal moment, kdy jsme se s Michalem rozhodli, že chceme být čtyři a ono se nám to povedlo na první dobrou.
♥
Ze začátku jsme si ještě říkali, že to dáme i s dvěma dětma. S rostoucím břichem však nepřibývaly jen kila, ale i obavy, že to nedáme. Nakonec se nám to začalo zdát nemožné. Rozhodli jsme se tedy Jeepa nakonec prodat – což se nám koncem loňského roku povedlo. Od té doby jsme se tak nějak plácali v představách, co si na to naše cestování pořídíme. Možností bylo hned několik.
A protože jsme už měli Vítka a Rudyho a něco jsme se s nimi najezdili, věděli jsme tak nějak, co od nové pojízdné garsonky chceme. Když jsme si ujasnili naše kritéria, priority i požadavky, začali jsme hledat.
Michal denně sjížděl bazoš a další portály, kde jsme hledali to pravé ořechové. Měli jsme v hledáčku několik variant a dokonce jsme objeli pár konkrétních vozů – nic z toho nevyšlo. A tak Michal hledal dál.
A přesně v této době se zamiloval do starejch Meďáků (Mercedes TN). Takže jsme začali vyfiltrovávat jen je, což byl pěkný oříšek a vlastně stále je, protože jsme zatím nenašli takového, kterého jsme si vysnili. Ale tak nějak v mezičase jsme si asi začali uvědomovat, že ho ani najít nemusíme….. a tak jsme se začali bavit o tom, jak to udělat, abychom mohli letos aspoň něco málo pocestovat a nepromarnili další rok.

No a po online rozhovoru s Vořechama na tripu, kteří mají karavan, jsme před pár dny dali do vyhledávání i karavany.
A hele. Kousek od nás, starý menší karavan za rozumné peníze a ve slušném stavu. Jeli jsme se na něj podívat. Domluvili jsme si prohlídku, na kterou se nakonec dostavil jen Michal (já byla s nemocným Máťou doma). Od pána odjížděl s tím, že ho nejspíš vezmeme. Do hodiny jsme mu poslali zálohu a bylo vymalováno.
Máme doma karavan.

Když s ním Michal poprvé přijel domů, nebyl moc nadšený z řízení se zapojeným karavanem. Tak uvidíme, zda se to časem třeba zlepší.

Řekli jsme si, že to prostě zkusíme a uvidíme.
Tak nějak jsme dospěli k tomu, že je to pro nás teď ideální řešení. Spousta potřebného místa. Spaní pro 4. Prostor, kde se dá existovat v nepříznivém počasí. Vnitřní sezení.
Nemusíme se v něm hrbit.

Největší obavy máme z toho, že s ním už nebudeme tolik freecampovat, což my milujeme. A to by mohla být asi největší překážka. Prostě to vyzkoušíme a uvidíme.

Když nám to vyhovovat nebude – pošleme ho dál.
Třeba zjistíme, že nám vyhovuje a necháme si ho nebo ho vyměníme za lepší, větší… To se asi brzy dozvíme.
Myslím, že hledat vysněného Mergla nepřestáváme – třeba tam někde je. A třeba zase brzy změníme názor a nebudeme hledat Mergla. Kdo ví 😀
Ale naše hlavní priorita je od počátku stejná – cestovat.
Cestovat spolu.
♥

A tak ho v pátek poprvé vyrazíme v plné sestavě vyzkoušet.
Tentokrát poprvé do Bezkempu.
Počasí by mělo přát, tak to snad vyjde 🙂